Views: 41
Začalo to úplně nevinně.
Po setmění jsem pobíhal po zahrádce se zakloněnou hlavou, koukal na nezvykle jasnou oblohu a tahal za rukáv Míšu a náhodné kolemjdoucí s tím, že „dneska máme pěkný obraz“. Ukazoval jsem jim všechny ty moje podvečerní objeveniny a popisoval, kdejaký puntík na obloze.
Až Míša opatrně povídá „Mohl bys to nafotit…“. Nedošel mi význam věty a horlivě jsem začal tahat foťák s tím, že si budu večer fotit a v noci „hrát“ s Photoshopem. Vrátil jsem se po hodině a zjistil, že horlivost je fajn, ale realita je jiná. Fotit ve světlech Proseka něco, co je tmavý jak… černá díra a ještě se to furt hýbe, je vážně složitá věc.
Otráveně jsem koukal na ty šmouhy a oranžové všudypřítomné flekance, až Míša povídá. „Tak o tom alespoň napiš…“
- „Jak ALESPOŇ? Co mám psát? Vidíte ten krásný žlutý rozmazanec vpravo nahoře? Tak zavřete oči a představte si Jupiter? „
- „Použij ten program, co máš v compu. Bude to fajn ranní káva“ odešla vařit patnácté kafe.
Chvíli jsem zíral do zdi a přemýšlel, jak mám po ránu psát o tom, co právě není vidět, až jsem si řekl, že to risknu a budu doufat v to, že dnes bude také pěkné jasno a večer uvidíte to, co vám tu teď popisuji.
Abych mohl psát o dnešku, představím vám včerejšek.
Ono se toho obecně na obloze zase tolik neděje, víceméně koukáme pořád na to samé a jediné, co nám laikům asi přijde jiné je to, že v zimě vidíme hlavně souhvězdí Orionu a v létě si více všímáme Velkého vozu.
Ještě, že máme měsíc a planety.
Ty nám oblohu dělají zajímavější hlavně v podvečer a ráno, kdy vzdálené hvězdy nejsou vidět. Většinou právě planety moc nevnímáme a myslíme, že to „vyšly“ první hvězdy.
Současné postavení planet stojí za to především proto, že jsou moc snadno identifikovatelné a navíc jasné.
Včerejší podvečer byl toho důkazem. Mezi Venuši a Jupiter se přimotal Měsíc a tak se mi na poslední chvíli podařilo vyfotit tento obrázek:
(veškeré obrázky po kliknutí zvětšite)
Bylo to vážně na poslední chvíli, protože Jupiter je v tuto dobu už nízko a za pár minut zmizel za domem souseda.
Když jsem první fotku v počítači zvětšoval, povídá mi Míša „Co je to tam je nahoře ten malinkatý shluk hvězdiček? Plejády?“
popis: shora: Plejády, Venuše, Měsíc, Jupiter
Podíval jsem se na ní se soucitem profesora, pozorujícího žáčka přípravky, pokoušejícího se sečíst dvě jednociferná čísla a náležitě posměšně jsem se zašklebil: „PLEJÁDY, jo? To je mlhovina, a vůbec… já to najdu, co to je.“
Studuju to v compu, zvětšuju, hledám, natáčím. Sakra nějakej Alcyone. Tak hurá na Wikipedii!
A pak se mi podlomila kolena: „Alcyone nebo Eta Tauri (η Tau / η Tauri) je vícenásobný hvězdný systém v souhvězdí Býk. Je to nejjasnější hvězda ve hvězdokupě Plejády….“
Kdybych měl na zahradě teleskop, určitě by se v tu chvíli hanbou ohnul k zemi. Ano, ten malinkatý „Velký vůz“ hned nad Měsícem jsou skutečně Plejády, Kuřátka, neboli pouhým okem viditelná hvězdokupa (cca 1000 hvězd, z nichž pouhým okem jich je vidět 6 – 10) patřící k souhvězdí Býka.
Co tedy můžete vidět dnes večer na obloze?
Doufám, že ne mraky. Když to klapne a bude tak jasno, jako včera, už kolem čtvrt na devět se setmí tak, že na obloze bude patrný Měsíc, naposledy v těsné blízkosti Jupitera a Venuše, mělo by to vypadat zhruba takto
Kolem deváté večerní se setmí natolik, že bude vidět daleko více hvězd a kolem Měsíce v blízkosti obou planet bude vidět velmi jasné souhvězdí Býka a… ehm… jeho součást hvězdokupa Plejády
Plejády jsou viditelné i pouhým okem jako několik malých hvězdiček v bílé mlze. Přiblížně by to mělo vypadat takto:
V tu dobu už bude na jižní obloze jasně svítit souhvězdí, o kterém jsem slíbil napsat minule.
Je to souhvězdí, které jsem nazval vtipným. Mě vtipné přijde, protože jak obdivuji fantazii našich předků (v souhvězdí Panny například Pannu marně hledám) tak u tohoto souhvězdí se jim název povedl trefně. Jsou to Blíženci a vypadají jak dva panáčci na semaforu.
Posuďte sami:
Nejsou roztomilí? Jak je jednou na obloze najdete, navždycky si je zapamatujete díky jejich tvaru. Nejlépe je prozradí jejich hlavy. Hvězdy Castor a Pollux.
Jména, která máme v podvědomí a nevíme pořádně odkud. Castor a Pollux jsou také dvě hory Švýcarských Alp a známá Travoltova dvojrole ve filmu Tváří v tvář.
Staří Řekové panáčky na semaforech neznali, a tak si dvojici Castora s Polluxem představovali takto:
Castor a Pollux byli podle dávných předků dvojčata bohyně Lédy, ale měli rozdílné otce.
Polux byl syn boha Dia a tím pádem nesmrtelný, zatímco Castor měl smrtelného otce a proto byl také smrtelný. Když byl Castor zabit, Pollux mu dal polovinu své nesmrtelnosti…
Přeji hezké večerní pokoukání a večer napište, co jste nahoře objevili!
Pěkné a jasné úterý!
Tomáš
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
0 Komentářů