Views: 944
Člověk se od přírody bojí tmy. Znamenala pro něj nebezpečí. Navíc jsme nebyli evolucí vybaveni drápy či tesáky k lovu nočních hlodavců, ani zrakem takovým, abychom o nějakou tu myšku v noci nezakopli.
Jsme zkrátka denní zvíře, naše tělo je tomu uzpůsobeno a pokud nás nějaká okolnost donutí bdít i po západu slunce, zakládáme ohně nebo tančíme za svitu Edisonova vynálezu.
Někteří lidé o sobě tvrdí, že jsou takzvané sovy, tedy, že chodí spát dlouho po půlnoci, nebo nad ránem, kdy o ně zakopávají jejich protiklady – skřivaní a budí je svým euforickým: „ Vstávat a cvičit.“. Zkrátka tma nám jako živočišnému druhu není vlastní a bojíme se jí oprávněně. Jelikož skýtá nebezpečí vyplývající z neznámého. Navíc nás stejně jako prudký sluneční svit oslepuje. Ztráceje jeden ze smyslů, cítíme se být zranitelní a jaksi…nazí.
I když lékařská věda definuje patologický strach ze tmy jako noktofobii a mohla bych se cítit díky tomu lépe, nejsem nemocná, jsem jen strašpytel. Strach z neznámého mi zabraňuje v příšeří noci i v bezpečí vlastního bytu dojít potmě do koupelny a zpátky do postele. Pod mou dětskou postelí byl léta uložen veliký plyšový ježek. Celý byl černohnědý, jen velké bílé oči svítily na každého, kdo se pohledem zatoulal do oněch míst. Sestra ještě přidala: „ Bacha, pod tvou postelí někdo je.“ Nebyl, ale dodnes tomu nevěřím a s gustem si rozsvěcím celý byt, abych za svitu lustru došla na toaletu a zpět.
V případě, že nelze zhasnout z postele nebo nemám po ruce nic, co bych mohla hodit po vypínači a zhasnout, musím skočit. Prostě se rozběhnout a skočit. Já vím, není mi pět…ani deset…..může to vypadat divně. I když ne zase tolik, protože si manžel zvykl.
Nicméně připouštím, že noc má své kouzlo a velmi ráda vyhledávám jeho sílu. Studený svit měsíce, který není svitem, jen odrazem sluneční záře, jako by odrážel i ta malá slunce v nás a v jejich odrazu zůstávala jen esence naší podstaty.
Stejně jako den, má i noc své fáze, které nepostrádají nic z rozmanitosti dne. Skoro škoda jen spát.
Romantici uvítají západ slunce…zvlášť, když pod ním šplouchá příliv nebo se vyskytuje nějaká jiná sladkobolná přírodní scenerie. Magici očekávají půlnoc, aby se mohli vydat pro mandragoru nebo provaz oběšence na popravčí vrch. Milenci proklínají svítání stejně, které je rozdělí.
Přitom nejsilnější okamžik noci je hodina mezi psem a vlkem.
Už jste na ní určitě narazili minimálně v hodinách literatury. Svou básnickou sbírku tak nazval Jan Skácel. Básnící hodinu vlka milují. Ti francouzští jí dokonce dali název.
Jde o čas mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. Svítání jen zlehka tupí břit tmy. Ta přestává být neproniknutelnou a otevírá svou náruč všemu a všem, aniž by se ptala po původu a cíli jeho cesty.
V tuto hodinu se velmi často vrací opilci domů.
Kdo se propije až do hodiny vlka, jak se jí občas říká, mívá většinou těžké opilecké stavy a ještě těžší rána. Jsou to většinou ty opičky, po kterých se přísahá, že od teď už jen sodovku. Může mít dokonce halucinace, pocit, že ho někdo pronásleduje.
A nebude to jen pocit. V této hodině mají údajně temné síly navrch a pronásledují živé.
Když už zrovna nejste namol v nočních ulicí, může se ledacos v podobě nočních můr vloudit do vašeho snu. Na všem zlém je i něco dobrého a když vás nepolíbí noční můra, tak určitě Éros se svou představou navodí velmi barevné a intenzivní sny, nad kterými budete ráno ještě dlouho přemýšlet s chutí je realizovat.
V případě, že netrpíte noční můrou ani otravou alkoholem a stane se, že se probudíte, pak asi nebudete myslet na nic příjemného. Doženou vás vaše obavy a stíny dne. Půjdete-li se projít, abyste si vyčistili hlavu, ušetřím vám námahu, to se nepovede. Možná se z vycházky vrátíte s ještě těžší hlavou, než s jakou jste vyšli. Vycházky nechte náměsíčníkům, kteří se v tuto dobu toulají často a rádi. Vy ostatní budete mít jen nohy od rosy a možná psí lejno na botě.
Jestli patří půlnoc duchům, tak tahle hodina je démonů. A ti nejsou rádi, když se jim do čehokoliv pletete. Takže nad ránem netrénujte ani magické rituály, nevyrábějte talismany a už vůbec nechtějte nic po těch z druhého břehu. To nejmenší, co vám hrozí je, že se to nepovede.
Statistiky praví, že se v tuto hodinu rodí nejvíce dětí. Také nejvíce lidí umírá. Policie tvrdí, že se děje nejvíce násilných trestných činů. I když to může souviset s démonem zcela světským, lihem páchnoucím.
I tak jde o magický okamžik temné části dne. Její kouzlo umocňuje svit úplňku i naše osobní vnímání.
Letní noci patří k těm nejkrásnějším. Než jim teplou náruč vezme svatá Anna, bylo by škoda chodit spát po večerníčku. Za pár týdnů je navíc rozzáří roje Perseid.
Stejně jako lidská povaha, i ta nejkrásnější noc má svůj nejnebezpečnější okamžik, když vlčí smečky pomalu táhnou domů a psi se pomalu probouzí v boudách k ostraze svého dvora.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
0 Komentářů