První, co mě při přečtení článku z odkazu, který jste vložili včera do diskuze, napadlo, bylo, že proč by se žena měla dovolovat, co udělá se svým tělem? Po chvíli přemýšlení už jsem ale tak jednoznačná nebyla. Ono to totiž sice je její tělo, to zase ano, jenomže pak už ne. 

V souvislosti opět s dětmi, o které jde opět tak nějak až v poslední řadě, se před víkendem zamysleme nad jiným tématem.

Snad se diskuze udobří, když homosexuálové nás málem stáli dlouholetá přátelství.

Tak nějak je ten navrhovaný zákon na zrušení nutnosti souhlasu s umělým oplodněním těžko pochopitelný, nebo má nějaká zákoutí, o kterých se nepíše.

V reálu je to totiž dle mého vůči tomu partnerovi přinejmenším podivné. Z práva pro jednoho je totiž pak povinnost pro druhého.

Je-li partner neplodný a nesouhlasí.

Žena se bez jeho souhlasu rozhodne, že bude matkou. Potud v pohodě, neb její tělo je její a nikdo by jí do toho neměl mluvit. Jenže když porodí, udělá z toho partnera otce dítěte, které nezplodil. A co se pak bude dít?

Není to nefér?

Pokud s tím on nesouhlasil, musí to miminko živit? Musí se o něj starat? To mu taky nařídí zákon, nebo to už ne?

A jak se taková maminka popasuje s tím, že mít to miminko rád, tomu muži nemůže, prostě nemůže nařídit vůbec nikdo?

Pokud mi uzákonění homosexuální a lesbické adopce přijde (a to mi přijde stále) sobecké vůči dětem, o kterých se rozhodlo, pak ale takovýto zákon, je prakticky podobně zaměřený zase pouze na dospělé.

A to tentokrát, jen na jednoho.

Neplodný partner je tak nucen bez jakékoli vlastní názorové intervence přijmout dítě někoho úplně jiného, neznámého a to jenom proto, že jeho partnerka to dítě chtěla.

O rodičích tu nemůžeme mluvit stejně, jako v článku předchozím.

Máme tady šťastnou maminku, ale možná dost naštvaného … netatínka vedle té maminky, a on s děckem nemá pranic společného.

Neumím si to představit.

Je-li partner plodný a dítě nechce.

No to je ještě horší, protože z pohledu muže, ačkoli došlo k oplodnění jaksi asexuálně, může jít klidně o nevěru, minimálně o cosi, co jako partner určitě nebude pokládat za seriozní.

A kdo to odnese, když ne maminka?

A zase jsme u dětí, na které tady jaksi nezbyl prostor.

Vylučuji alternativu, že ono osvobození od souhlasu partnera zahrnuje i tajné odebrání semene omámenému partnerovi během noci vysátím, třením, či pokoutním přemístěním obsahu kondomu propašovaného z ložnice do špajzu a do připravené zkumavky.

Ale fajn.

Dejme tomu, že partner je proti umělému oplodnění, žena tím trpí, biologické hodiny kukají a bijí a on je zatvrzelý paznecht, sobec a blbec, který pro své pohodlí znemožní ženě to nejzákladnější.

Tak za co ho bude mít taková paní vlastně ráda?

Proč se s ním prostě nerozejde, nenechá se oplodnit pak, nebo nenajde jiného otce?

Může přece být s miminkem sama.

A mimochodem, tohle by mělo platit také u lesbického partnerství, že jsem tak smělá?

Ale vážně.

Když zákon projde ( zatím jde o návrh M. Marksové a expertní komise) a paní otěhotní i přes mužův nesouhlas z materiálu jiného pána, je ta paní připravena na to, že její těhotenství, porod, šestinedělí a vůbec všechno se bude odehrávat v přítomnosti někoho, kdo si to všechno nepřál, kdo s tím nesouhlasil, a kdo tam funguje jako páté kolo u vozu, které přihlíží něčemu strašně důležitému, zrození nového života, příchodu nového člena rodiny, který je ale z jeho pohledu vetřelec ze spermobanky, ke kterému nemá vůbec žádný citový vztah?

Ráda bych se setkala se ženou, která je tak nerozumná, aby přivedla dítě, miminko, malého člověka do života, do rodiny, kde jeden z jejích základních členů ho odmítá, ho nechtěl a nechce!

Rozumím absolutně tomu, co asi musí prožívat žena, které je upíráno právo na mateřství partnerem a jak jí musí být, když nesmí.

Strašné.

Ale tak ať to řeší jakkoli, než aby vědomě porodila dítě do prostředí, kde byť jeden člověk, ale z mého pohledu stále člověk zásadní, ho nebude mít rád.

Na tohle snad ani nepotřebujeme zákon.

Na to stačí rozum a trocha citu. Idálně toho mateřského.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]