Země je nejblíže Slunci, ale současně je její severní polokoule od Slunce nejvíc odkloněna. Slunce se na okamžik zastaví nad obratníkem Kozoroha – astrologicky NA NULTÉM STUPNI a začne se opět vracet přes rovník k obratníku Raka, kde pak 21. června nastává letní slunovrat. Bude kouzelná noc.

Čas Slunovratu, tedy přesná doba, kdy nastává, je trošku pohyblivá.

V řádech hodin.

Když se vrátíme o pár století dozadu, zjistíme, že tahle doba byla důvodem k oslavám vždycky a je mnohem starší, než Vánoce.

Ty křesťané slaví někdy od 7. století.

Svátek Slunovratu, tedy Yule, i když těch názvů je mnohem víc, znaly, uctívaly a slavily snad všechny kultury.

Jde vlastně řečí našich předků a přznám se i tou mou o „zrození Slunce“.

Lidé si dřív všímali přírody a věděli, že od této chvíle se začne prodlužovat den.

A to reálně začne, takže už jen to je hodně pozitivní, byť zima rozhodně nekončí. (kalendářně, protože je otázka zdali u nás vůbec začne)

Slovanská mytologie dnes oslavuje sluneční bohy: Svaroga, „boha nebeského světla, přemožitele tmy a chaosu“, Dažboga, „boha Slunce“ a Svarožice – „boha ohně“.

Pro pohanské předky znamenal slunovrat svátek jménem Yule

Yule oslavuje mimo jiné také návrat a zrození trojjediné bohyně. Trojjediné proto, že je zároveň matkou, milenkou Boha muže, kterého brzy potká, i slunečním dítětem. (povídáme si o ní často i na Velikonoce například).

Nejdůležitějším prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel, byl odjakživa a téměř úplně všude oheň. Symbolizoval Slunce i celkovou ochranu, teplo a život.

Ohně se zapalovaly se západem Slunce a musely hořet celou noc.

Nešlo o žádný malý ohýnek, sešla se u něho celá vesnice. Právě toto bylo jedním z trnů v oku církvi. Ohně se proto zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu, až jsme skončili u svíček.

I slavnostní večeře je prastará

Po zapálení svátečního ohně začalo hezké a pospolité hodování. Bylo sneseno co nejvíce nemasitých ale i masitých jídel a nesměla chybět jablka symbolizující zdraví, ořechy jako symbol hojnosti a česnek.

Hlavní roli mělo pečivo.

Zpravidla to byla speciální kulatá oplatka, takový koláč – ve tvaru slunečního disku. Byl ozdoben svastikou nebo křížem v kruhu. Dělil se na tolik částí, kolik bylo členů domácnosti.

Na podlahu nebo na stůl se kladla sláma urovnaná do tvaru kříže nebo svastiky.

Z chlebového těsta se upekl panáček.

Z brambory se vyřezalo miminko a vkládalo se to skořápky vydlabaného ořechu. Takový dárek dostala dívka, nebo žena, které se chtěla stát matkou.

Tahle noc byla kouzelná.

Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rudě rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky. Člověk mohl nahlédnout do budoucnosti.

Mladí muži se přestrojili za zvířata nebo si navlékli masky na obličej, vyrobené z kůry, dřeva nebo kůže. Jejich smyslem bylo zahnat zlé síly a ochránit před nimi ostatní lidi. Někdy se převlékali za ženy, aby je strašidla nepoznala.

Ve skupinách obcházeli domy, zpívali, hráli různé scénky a přáli úrodu a štěstí.

Od žen za to dostali dary.

I stromek se zdobil o Slunovratu.

Ale trošku jinak.

Šlo o strom plodný, ovocný a živý. Zdobil se barevnými kusy látky i plody. Symbolicky. „Podívej, tohle potřebujeme i v létě“ a na jabloň se pověsila jablka. Strom si jablko prohlédl, a hned věděl, co se od něho chce.

Myslím, že v tu dobu nikoho ani nenapadlo ho lámat nebo podříznout. Vždyť byl chápán jako bytost. Živá, která plodí stejně jako žena.

(My zdobíme vždy nějakou jabloňku a doma je stromek buď v květináči, aby se pak dal znovu zasadit nebo klidně umělý. Odmítám podporovat likvidaci už tak pomalu zlikvidovaných lesů. Čekám, kdy s tímhle šílenstvím lidstvo skončí)

Symbolickými barvami v tuto dobu byla zelená, červená a žlutá. To jsou barvy nadcházející doby zrození přírody, květů a plodů.

Pokud máte doma „vánoční kaktus“, je dost pravděpodobné, že právě vykvetl.

Je to krásná květina, která má navíc ochrannou funkci.

A to nejen magicky před zlem, ale stejně, jako třeba Bejnjamin umí i neutralizovat elektrosmog. Jí to nevadí, nás to chrání.

Epiphyllum truncatum, Vánoční kaktus je doma v Jižní Americe, kde měl po staletí mezi Indiány čestné místo, jako ochránce před zlem a nemocemi.

Je to milá květinka, která skutečně vykvétá v době Slunovratu, jakoby ohlašovala, že odteď jsme blíže světlu nežli tmě a že temných dnů bude čím dál méně.

A tím, moje krásné Popelky, jak ubývá temna venku, čím blíž jsme k novému roku a tedy přesunu důležitých planet, bude ubývat i temna v našich duších, životech … pocitech.

Ještě ho stihnete koupit a já vám to vřele doporučuji. Je krásný, velmi pozitivní, optimistický a hladivý.

JE SLUNOVRATOVÝ!

Máme ZIMNÍ SLUNOVRAT!

Užijme si tuhle kouzelnou chvíli co možná nejšťastněji!

NA 0° KOZOROHA SE NAŠE KRÁSNÁ A ŽIVOTADÁRNÁ HVĚZDA OCITNE PŘESNĚ

V 17:28 ST.Č.

Bude to nejdelší noc v roce.

Od té chvíle se ale začnou noci zkracovat.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]