Views: 18
Jen tak jsem se šla včera podívat, jak přežil Hromburác další nášup při poslední bouřce, což už je tedy dýl, ale dřív jsem se za ním nedostala. Zjevně mu to prostě už nevadí. Jen já pořád přemýšlím, jak je to možné, že ačkoli je mezi stromy, ačkoli není zdaleka nejvyšší, pokaždé uhodí jen do něho.
Možná mu to je příjemné. (fotky lze kliknutím zvětšovat)
Má sice pořád stejně „rozepnutý kabát“, ale ani nevypadá, že by mu to dělalo problém.
Prstýnek, který jsem mu dala na přátelství pořád má a je zajímavé, jak do něho pomalu zarůstá. Je to krásné… je to znamení, že naše přátelství se tím jen upevňuje – že on ho upevňuje.
Dnes, když píšu tuto kávu, je Medarda. Nespadla ani kapka, takže víme, jak bude příštích 40 dnů i bez aplikace.
Ječmínek už se neztrácí, nebo tedy tak trochu ztrácí, ale zcela samovolně se zase nachází, což je pohoda. Zpět jsme šli kolem pole, kam letos zemědělec majitel vylosoval slunečnice, což je fakt bezva, proti řepce z loňska.
Děsně se těším, až to pole rozkvete.
Jen kdyby tam tolik nekorzovali s těmi pesticidy a herbicidy, protože nám jezdí s tím rozprašovačem přímo kolem zahrady a tady je ve výběhu spokojený Mománek.
Když jsem zemědělci posledně volala do jeho firmy, abych se zeptala, co to vůbec je, a jestli to nemůže vadit exotickému papouškovi na zahradě, kam právě jde vítr, a když ten člověk jezdí dvacet metrů od něho, pán se zamyslel a pravil „no, nemělo by to vadit, ale raději bych ho tam nedával“.
Jakože děkuju, co si z toho mám vybrat? (no jasně, uklidila jsem ho).
Když jsme se s Ječmou vraceli kolem pole a dílem pak i přes něj, dumala jsem, co se asi stalo těmhle slunečnicím…
Musím se podívat, co to může být za chorobu… chudinky, vypadají, jakoby tam přistálo UFO bez katalyzátoru.
No, zkusím to zjistit.
A pak už jít, slyšet ptáky, a že oni navečer mají přímo koncertní turné pod širým nebem, a to je, třeba v dobách, kdy člověk moc potřebuje duši osvěžit, víc, než jindy, nesmírně důležité, a myslet při tom na to, jak je fajn, když patří k těm, kdo ani chvíli nepochybuje, o existenci Andělů.
Jsou tu a já jsem ráda.
Jsou se mnou, s námi, dělají člověku některé chvíle snesitelnější a hlavně pohladí přesně v momentě, kdy to člověk nejvíc potřebuje, když má pocit, že některé věci jsou moc složité, a tím víc, když je u nich přítomen, jakkoli ví, že jsou přirozené.
Děkuji jim za to, že tu jsou.
A jsem si jistá, že celou plejádu Andělů má teď kolem sebe i táta.
Ostatně… viděl je… včera mi to říkal.
… zamyšleně jsem se včera vracela a myslela i na to, jak někdy dění člověka pohltí tak moc, že na nic jiného už se nedá myslet.
A že to pak vypadá, že se zastavil čas.
Ještěže jsou vjemy, které tak člověka nabíjí…
Třeba tento virtuóz. Scéna a nasvícení, jež u představení měl, to může vymyslet jenom jeden jediný režisér – příroda.
Ani mu nevadilo, že ho s Ječmínkem fotíme…on byl zcela pohlcen svým uměleckým výkonem. A my zase poslechem a atmosférou.
Přeji vám všem, milé moje Popelky… krásný víkend. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů