Views: 20
Pochybuji, že si někdo z vás, kdo jste chodívali kolem roku 2008 na magazín, pro který jsem tou dobou psala ještě jako redaktorka, vzpomene na tento příběh.
Je to hodně dávno, zhruba šest let. V hlavě mi to zůstalo, ale upřímně jsem to neřešila po ty roky, protože se mezi tím dělo hodně věcí.
Celá ta věc se mi náhodou, na které nevěřím, připomněla včera s jednou klientkou.
Když se paní Mařenka objednávala, vůbec by mě nenapadlo, o koho jde.
U vrátek mi přišla povědomá, ale nedokázala jsem ji zařadit.
Došlo mi to až pak.
Dovolte mi malý úvod, než některým připomenu, oč jde, a jiní si příběh přečtou prvně.
Často se tady bavíme o vztazích, o lásce a o tom, jak by mělo vypadat soužití dvou lidí.
Kolik řádků se už napsalo o násilí na ženách, o psychickém týrání, o bezohlednosti, o neúctě člověka k člověku.
Kolikrát jsme společně volali po spravedlnosti a doufali, že když ne pozemská, pak ta vyšší…
A na tu se zřejmě skutečně můžeme spolehnout.
A bývá vynalézavá stejně, jako nemilosrdná.
A teď, proč o tom mluvím.
Vzpomínáte?
„Svině je málo“
Zhruba deset let jsem měla možnost sledovat tenhle pár věkem tak odlišných dvou lidí. Ona vždy hezky oblečená, prvotřídně upravená dáma, jejíž modely daleko převyšovaly cenu běžné konfekce.
Proč ne, řekne si člověk. Když si to může dovolit…
On o dvacet sedm let starší, skromný, příjemný člověk. Na dálku zdravil a usmíval se. Choval se nenápadně.
Jí jsem moc ráda neměla a nebylo to proto, že chodila výstředně oblečená, že „voněla“ jako koncentrát něčeho moc agresivního kombinovaného s něčím moc nejedlým nebo pro její nepřehlédnutelný ruský přízvuk.
Kdyby byla slušná, asi bych časem překousla i fakt, že je Ruska.
Vadila mi něčím jiným.
Despektem vůči druhým a neomaleností, s jakou jednala se svým mužem.
Svůj názor na tu paní jsem si dotvořila v jeden den, když jsem stála frontu v krámku v naší ulici. (dnes tam už není).
Nakupovali přede mnou.
„Zvedni to, podrž to“, štěkala a každou chvíli zvedala oči, které měla namalované jako duha, ale nešlo říci, že by byla ošklivá. Byla výrazná, kdyby nemluvila …
… on plnil všechno, co řekla, a ještě s ní mluvil velice hezky. Potom řekl, jestli by nebylo lepší vzít ten balený chleba, už nevím, jak to zdůvodnil…
„Drž hubu!!!“ zařvala a vrazila mu do rukou tašky.
„Táhni, prosim tě – kryple,“ zakončila ten rozhovor a doslova ho pěstěným a depilovaným kolenem vystrčila ze dveří.
Stála jsem tam tehdy jako připínáček.
Nebyla jsem vůbec schopná to hned pojmout. Vážně jsem se nezmohla ani na to, abych něco řekla. Jen jsem se otočila na paní „hokynářku“. Musela jsem mít naprosto zděšený výraz.
„To se, Michalko, ani nesnažte pochopit, a kdybyste věděla všechno…“ řekla mi na mé ohromení. „To je taková svině, že nic snad horšího ten chudák nemohl potkat.“
„A proč si to proboha nechá líbit?“ konečně se mi vrátila řeč.
„To je, Míšo, právě to, co nevíte.“
„Co??“
„Víme to tady všichni, že si ji Přemek bral, když jí bylo čerstvých osmnáct let, jinak by ji vyhostili a ona neměla nikoho. Její otec seděl a matku jí utrápil k smrti.
Přemek našel Ludmilu tehdy doslova na ulici. Fetovala. Přitáhl ji sem, platil náročnou odvykací kúru… Dal jí všechno, protože sám přišel o oba sourozence. Vyrůstal jen s otcem, který ho tloukl. Snad jí chtěl všechno vynahradit.
Nakonec si ji i vzal, aby měla občanství.
To udělal po tom, co se dozvěděl, že je nevyléčitelně nemocný. Snad doufal, že se o něho postará, až nebude moct chodit.“
„On nebude moct chodit?? A proč proboha?“
„Má nějakou nemoc kloubů a svalů, co se nedá léčit.“
„Je to strašně slušný člověk. Nikdy o ní neřekne nic špatného a ona ho i tluče. Mají zahradu vedle nás. On má bolesti. Tý mrše je to jedno.“
Šla jsem tehdy domů jako ve snu.
Tolik zlého jsem nějak nemohla hned naráz zpracovat.
Když jsem se stěhovala do Varnsdorfu, Přemysl ještě chodil.
Pak jsem potkala paní Marušku z krámku a hned jsem se na něho ptala.
„Jezdí na vozíčku. Sám. Nemůže už na nohy. Ta mrcha bere všechny jeho peníze a doslova před očima se mu tahá s nějakým Rusákem. Nedávno jsme jí navrhly s paní Netušilovou, že mu opatříme pečovatelku.
Ta nás hnala!
Byly jsme rády, že to do nás nenasypala z Kalašnikova. To je jasný, přišla by o prachy. Tehdy jsem se neudržela a řekla jsem jí: Co jste to za zrůdu?
A víte, co mi řekla? Že ona má skvělé vychování!!!
Kdyby to nebylo tak smutné, asi bych se smála. Nedá se s tím asi nic dělat. Napsal všechno jmění i dům na ni.“
Pijavice?
NE, poté, co jsem měla jednu na sobě přisátou při reportáži o hirudoterapii a ona mi pomohla, vím, že pijavice bych se tím příměrem hluboce dotkla.
… snad bezpáteřní lidská hyena a zlý člověk možná s rysy sadismu – lhostejná, bezcitná, amorální, parazitující, leč zřejmě spokojená.
Člověk jen doufá v tu vyšší spravedlnost, protože ta pozemská jí nic nedokáže.
Kde není žalobce, není soudce.
Je to neuvěřitelné, ale řádky, které jste četli modře, jsou šest let staré.
Ona Mařenka, která tady v Kersku za mnou včera byla na výkladu, kde jí zajímala dcera, byla bývalá majitelka onoho krámku.
A co mi pověděla, mě doslova uzemnilo.
Přemek je po smrti a paní Ludmila?
„Bylo to tři měsíce po tom, co pan Přemysl zemřel, když si Ludmila nastěhovala do domu, který skutečně zdědila, nějakého šamstra, co ani česky neuměl. Snad každý den bylo slyšet jeho řvaní a její ječení, občas i pláč. Rány jako z děla“.
Prý se v ulici nikdo od té doby moc nevyspal.
Podali několik oznámení, ale bylo to k ničemu, navíc se toho chlapa sousedé i báli.
O Ludmile nebylo pomalu slyšet.
Najednou se plížila ulicí jako stín.
„Kdeže zůstala ta nóbl dáma, co jste tehdy potkávala“, vyprávěla Mařenka.
No a pak to prý šlo ráz na ráz.
Napřed jí ten barák vybílil, pak jí zbil a pak utekl.
Ona začala hodně pít a kolikrát jí prý chlapi zvedali z chodníku úplně namol, polonahou, špinavou…
A jak to skončilo?
„Poslední, co vím, je, že někde spadla, nebo jí něco srazilo a že byla nechodící. Ochrnula … pak byla někde v ústavu…víc nevím. Ten dům je prázdný, pořád“.
Mařenka vyprávěla a já žasla.
Budu jí citovat, na konci tohohle povídání…
„Boží mlýny možná melou hodně pomalu, ale zato na jistotu“.
Hezký den všem.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů