Moje první setkání s touto beznohou ještěrkou, provázel šok, než jsem si uvědomila, že jsem tohoto mě milého tvora nepřesekla, ale že mám přece co dělat se základním umem ještěrek. A tím je oběť. Ocásek „upustí“ a než si predátor všechno uvědomí, je hlavní část napadeného fuč. Ještěže tak. Akorát mě trochu mrzí, že mě měl za predátora. I když z jeho úhlu pohledu…

…o to raději jsem byla, když jsem zhruba o týden později potkala jeho kolegu, který nejenže se nevyděsil, takže zůstal vcelku, ale dokonce ochotně poskytl rozhovor.

Jsem tomu ráda, protože rozhovor s panem Slepýšem v našich zvířecích archivech ještě nemáme.

Donesla jsem mu slimáka, kteří se tu vyskytují, ač ne v nějak invazívním množství.

Dost možná proto, že jsou tu slepýši.

Jsem moc ráda, že vás vidím celého, a kdybyste náhodou potkal toho kolegu, kterého jsem nechtíc připravila o ocásek, prosím vyřiďte mu moji omluvu za to nedorozumění.

Opravdu jsou slimáci vaší hlavní potravou?

Dobrý den, rád vyřídím a netrapte se tím, on mu ocásek zase regeneruje. Ano, mám slimáky rád, ale pojídám také třeba žížaly. Pokud máte ale na zahradě slimáky, velice rád vám jejich stavy zredukuji.

A ráčíte je lovit ve dne, nebo spíše v noci?

Nejraději v noci. To je čas na stolování. Přes den mě můžete vyrušit, jak někde podřimuji. Nejčastěji v kompostu, pod hromadou prken, prostě někde schovaný a ve stínu.

Nemáte rád sluníčko?

To bych tak neformuloval. Musím se občas slunit a dělám to rád, ale ne dlouho. Prostě se vysluním a zalezu si vyhřátý zase lehnout. Jsem ještěrka, ač beznohá, a tak jako každá reguluji tělesné teplo takto.

Necítíte se trochu handicapován absencí nožiček?

Ale vůbec ne. Pohybuji se jako had víceméně, ačkoli tedy ne tak hbitě a nohy mi nechybí. Už jsem si na to za ty tisíce let, co obývám planetu Zemi v této podobě, dávno zvykl a přizpůsobil se.

Koušete?

Jako myslíte, jestli, kdybyste mě chytla, tak zdali by to pak bolelo? Nemyslím. Mám zoubky, ale ty jsou tak slabé, že by vás to rozhodně nebolelo, a už vůbec bych neprokousl vaši kůži. Ale pokusil bych se bránit. Tohle mám spíše pro dobu páření na své soky v lásce a taky na přidržení paní Slepýšové. Ale i tam se snažím spíš soupeře odstrašit, než napadnout a družka má trochu adrenalinu ráda.

No vidíte, to se taky chci zeptat. Jak je to u vás s láskou a mateřstvím?

Páříme se, ledva se probudíme ze zimního spánku a páříme se důkladně. Máme dva penisy, což vás jistě zaujme, znám lidi, ale nám to přijde tak normální, jako že vy máte dvě ruce nebo prsa. Trvá to u nás různě dlouho, ale řekl bych srovnatelně dlouho, jako u vás.

A maminka? Rodíte živá mláďata, nebo kladete vajíčka?

A tohle vás bude zajímat! My klademe vajíčka a současně rodíme živá mláďata.

Jak to?

No miminka, kterých je tak zhruba patnáct, ale i více, se vlastně vyvíjí ve vajíčkách. Ta vajíčka pak maminka po dvouměsíčním těhotenství porodí, takže tedy klade, ale miminka se líhnou během porodu, nebo bezprostředně po něm. Takže jsme vlastně vejcoživorodí.

To je zajímavé, to jste měl pravdu, to mě zaujalo. A jak dlouho to trvá, než jsou mláďátka dospělá?

Okolo třetího roku je slepýš plnoletý a kolem pátého vaší řečí dostane rozum a paní Slepýšová se stává maminkou. Nejčastěji je to ale kolem čtvrtého roku.

A kolika let se slepýš dožije?

Slepýš na sklonku života, je zhruba 25, ale někdy i 30 let starý jedinec.

No vida. Tak budu moc ráda, když tady se mnou zůstanete celý život.

Možná vám to i splním, když mě něco neuloví, protože býváme věrní jednomu místu a moc se z něho zpravidla nestěhujeme.

To je prima a kdo vás vlastně loví?

Máme bohužel poměrně dost nepřátel, kteří nás ovšem jedí, takže to je pohledem přírody a i tím naším zcela v pořádku, na rozdíl od člověka, který nás nejí, a přesto nám ubližuje. Ale i na to jsme tak nějak přivykli. Jedí nás kanci, lišky, kuny, ježci nebo i ropuchy a draví ptáci.

Tak a teď se zeptám, jak jste na tom se zrakem? Vycházím z toho, že se vám říká slepýš, tak to vypadá, že nic nevidíte. Je to tak?

Tedy to netuším, jak jste k tomuhle dospěli. Máme docela slušný zrak, skoro bych řekl, že vidíme velice dobře a umíme i mrkat. Máme víčko, to víčko je horizontálně posazené, takže mrkáme stejně jako vy, jen ne tak často. Napadá mě, že jde, co do názvu, který jste nám dali, když nepočítám ten latinský, který je Anguis fragilis, spíše o podivně zkomolený překlad z němčiny. Tam se jmenuji Blindschleiche a původní německé jméno znělo blendender Schleicher, což je něco, jako „oslnivý loudal“. Tak jestli se tohle zkomolilo nebo fakt nevím. Vidíme dobře, rozhodně nejsme slepí.

No prosím! A co děláte v zimě?

Zpravidla spíme. Patříme k těm, kdo v zimě takzvaně hibernují, což dělá fůra živočichů a s nimi často také společně k zimnímu spánku uléháme. Nejsme v tomhle ohledu sobečtí, takže když se najde nějaké dobré místo, třeba pod hromadou něčeho, nebo i na skládce, nebo v opuštěné noře od hlodavců, rádi se o prostor podělíme.

Kdy se probudíte?

Podle počasí a tepla, ale nejčastěji v březnu. Letos jsme ale byli vzhůru už koncem února, protože bylo teplo.

Jak dlouho vás ještě budu tady moci pozdravit, když už teď vím, kde bydlíte, než mi usnete?

Jo to jste mi tedy těmi dřevy dala! Přenosit to takhle pryč … já z toho byl půl dne paf, ale už je to dobrý. Můžete se na mě podívat, když tedy budu právě doma, do chvíle, dokud bude relativně teplo a já to teď odhaduji tak do prostředka listopadu, protože bude teplo.

Jak to víte?

No z aplikace na mobilu nebo ze zpráv ne. To, co vy umíte družicemi, my umíme instinkty. Máme na to orgány, vy zase meteorologii. Tak jestli chcete moji předpověď, dřevo na topení si kupte nejdéle koncem října a doprostřed listopadu nechte sáňky, kde jsou. Ačkoli …tedy … ono se asi nevyplatí je vyndávat.

Mnohokrát vám děkuji, pane Slepýš. A ještě tradičně, je něco, co byste rád lidem vzkázal?

Za málo a ano, tuhle možnost využiji velice rád.

Nejsme hadi! Jsme pro člověka zcela neškodní, ba právě naopak s ohledem na ty slimáky. Nejsme jedovatí, žádnému člověku nemůžeme ublížit.

Tak bych poprosil za nás, za všechny, jestli byste nás nemohli spíše chránit a dopřát nám, aby naše stavy v Čechách vzrostly, protože je nás proklatě málo. A naše ženy populaci slepýšů, jako jediných beznohých ještěrů svou mateřskou snahou bez vás nezvládají zvyšovat.

Hodně z nás končí pod koly aut, což je prostě těžko změnitelné, neb nejsme tak rychlí, ale nezabíjejte nás zbytečně!

Ani zákon, který už máte, a kde jsme vedení jako přísně chránění, nezvládne to, co zvládne každý jeden z vás svým uvědoměním, informovaností a hlavně chutí přírodu kolem sebe ctít a chránit.

Moc děkuji za rozhovor.

I já děkuji za prostor.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Foto a video: Autorka článku

Model: pan Slepýš