…topení, kroucení, olejování, trhání….a stejně se lékaři neshodli, jak je nejlepší klíště dostat ven.  Sluníčko si konečně všimlo, že je jaro a tato skutečnost neunikla ani klíšťatům. Nejsou to žádní zimomřiví chudáci. 

K jejich aktivitě stačí, aby se teploty venku přehouply nad 5°C. Takže ochrana před nimi je s jarem aktuálnější dřív než nová kolekce plavek nebo návod, jak do nich konečně zhubnout.

Paradoxně se lidé chrání nejčastěji před vycházkou do lesa.

Jenže klíště nepotřebuje vysoké stromy. Daleko spokojenější je v trávě vyšší než 20cm a na nízkých keřích.

To vysvětluje i to, proč mé děti přinesly většinu klíšťat ze školní zahrady v centru města. Zájem o tohohle parazita mi trochu nabořil zajetou představu padoucha, který číhá, mizerně se vyspal a přemýšlí na větvi, kohopak si dneska asi vycucne.

Ne, skutečně to není žádný spiderman.

Ono zatím jen čeká uchyceno zadními nožkami, aby se reflektivně přichytilo na kolemjdoucího teplokrevného živočicha.

Jeho mazanost není v chladnokrevném vyhlížení oběti, ale v něm samém.

Má speciální smyslový orgán, díky kterému najde snáz hostitele a tykadla, kterými určí to nejlepší místo pro přichycení.

O jejich funkci by se měli vědci víc zajímat.

Docela by mne totiž zajímalo, proč se jedno přichytilo dceři na oko mezi řasy a druhé do záhybů ušního boltce. Do toho nejhlubšího záhybu. V sosáčku má klíště navíc zpětné háčky, které paní doktorku na pohotovosti nutilo označit klíšťáka velmi nepublikovatelně.

Chitinový štít chrání jeho tělíčko před rozmáčknutím nebo rozškrábnutím.

Klíště totiž svědí.

I tak je obdivuhodné, co všechno musí absolvovat, než skončíte v ordinaci lékaře.

Dospělí sameček přestane přijímat potravu a věnuje se pouze hledání samice. Ta posléze naklade 1000-3000 vajíček. Z nich se vylíhnou larvy. Několik dní sají na drobných zvířecích obětech. Po proměně v nymfu změní i hostitele. Za příznivých podmínek potřebují k vývoji zhruba tři hostitele a dobu 1-2 let. Za podmínek zhoršených klidně i čtyři roky.

Protože se z jednoho stádia do druhého převlékají během léta, nejvíc času na přisátí mají během podzimu a jara.

V zimě klíště spí.

Může hladovět a odpočívat klidně dva roky.

Mazaný nepřítel.

Jeho samotná přítomnost není vůbec nebezpečná.

Horší je, že se velmi často samo stane hostitelem daleko menších organismů a je tak přenašečem závažných chorob.

Těmi nejnebezpečnějšími je lymská borrelioza a klíšťová encefalitida.

Čím déle je klíště přisáto, tím déle mohou proudit zárodečné bakterie do našeho krevního řečiště.

Domácí recepty na klíště by vydaly na jednu samostatnou publikaci.

Různé domácí hubiče a odstraňovače zahrnují takřka vše, co doma najdeme od zubní pasty po olej, francův nápoj nebo krém.

Jedni říkají točit vlevo, druzí vpravo.

Někdo viklá druhý tahá.

Jiný se cpe droždím, aby klíštěti nechutnal.

Klíště by nemělo před smrtí trpět, aby nevyvrhlo v agonii zbytek infekce z útrob do našeho těla a některým je to úplně jedno.

Vzpomínám si na svou babičku, která po prodělání boreliózy byla schopná vyndat klíště i s kouskem kůže jen aby nezůstala hlavička. Utrhnout prdelku je totiž tak snadné.

Lékaři tvrdí, že to není žádný problém.

Infekce je ve vnitřnostech klíštěte a hlavička nehraje žádnou roli. Pokud místo řádně odesinfikujete, aby se zabránilo druhotné infekci, hlavička seschne a tělo ji po pár dnech vyhojí a vyloučí.

V lékárně jsou k dostání speciální pinzety, karty pro snadné vyjmutí klíštěte.

Dokonce i přípravky, které zahubí klíště nebo ho přemluví, aby se pustilo.

Nejlepší je ho najít ještě před zakousnutím. I přes nespornou radost, kterou vám takové velké vítězství nad tím malým tvorem způsobí, nijak se na něm nemstětě tím, že byste ho propichovali, rozmačkávali nebo drtili či rozmazávali do ztracena.

Pokud je infekční, mazlíte se o to víc s borreliozou.

Pro jistotu před i po vyjmutí klíštěte místo zakápněte desinfekcí.

Už jsem letos viděla první mouchy opilé prvním horkým sluncem, motýla a několik komárů.

Sezona je tady! 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]