Tak jsem si myslela, naivka, že si dávám už hodně let dobrý pozor, co jím, co dávám jíst svým blízkým, dětem…vyhýbám se aditivům, nepoužívám už ani dochucovadla typu Podravka, protože je v tom glutamát, za který nás nenávidí naše ledviny, poctivě dělám vývary bez kouska masoxu, kvůli konzervantům, vyrábím domácí šťávy a nakonec se dozvím, že dělám tak velikou chybu v banalitě…

Kdo z nás by poslední dobou pečlivě nepročítal složení výrobků, komu by bylo jedno, že snad 80% potravin obsahuje škodliviny, namnoze dokonce zakázané?

Hodně z nás už umí nazpaměť „éčka“ a zhruba si pamatujeme, která jsou neškodná, a která karcinogenní.

Když vám řeknu, že dnešní špekáček, kterými se tak rády krmí naše děti u táboráků, neobsahuje téměř vůbec  žádné maso, zatímco špekáček před 80ti lety přesně 80%, asi vás neohromím.

Když zmíním, že pastilky, tolik proklamované v televizních reklamách jménem Tantum verde, které se doporučují i dětem při nachlazení obsahují aspartam, který je v naší zemi zakázaný pro prokázanou přímou souvislost s nádorovým bujením, těžko vykulíte oči.

Leda možná nad tím, jak je možné, že se to volně nabízí malým dětem v televizi, a kdo je pak za to zodpovědný.

Pravděpodobně neexistuje způsob, jak zvláště ve městě žít zdravě.

Nebo se alespoň zdravě stravovat.

Lze si ale nepřidělávat ještě větší problémy, což samozřejmě stojí za to, neb je pořád lepší pojídat jen jedy, které jsou nezbytné, než se trávit o sto šest.

Pochopitelně to není tak pohodlné, ale tělo máme jenom jedno a bez něho žít jaksi neumíme.

Dalo by se říci, že většina z nás dělá co může, abychom sebe a své blízké ochránili před nejhorším.

Tak, a představte si, že si možná velice ubližujeme banalitou, o které teřba v celkové závažnosti nemáme tušení.

O plísních asi dlouze mluvit nemusím, neb je všichni známe.

Nikdo z nás se neláduje plesnivým chlebem.

Ale!

Věděli jste tohle?

Už samotné vdechnutí plísní je strašně nebezpečné!

Kdo z vás čichá k chlebu, který se zdá lehce chycený, aby zjistil, jestli je cítit plísní?

Troufám si říct, že nejsem jediná.

Už nebudu.

Samotné čichnutí k takovému pečivu je průšvich.

V ten moment dostáváme do plic miliony plísňových spórů.

A teď perlička.

Kdo z vás, když vyndá z chlebníku nazelenalý chléb, jde a čichá k ostatnímu pečivu jak je na tom?

Zase například já.

Vtip je v tom, že je to nejenom nebezpečné, ale je to také úplně zbytečné.

Teď budu za chytrou, ale někdy se hodí něco rozumu odborníka.

Totiž, jakmile se v chlebníku vyskytuje chleba, nebo jiné pečivo, které je byť jen lehce naplesnivělé, můžete si být stoprocentně jistí, že všechno ostatní, již plíseň obsahuje také. Že je prolezlé skrz na skrz. A nebude to třeba ani cítit, ani vidět. Ale tím, že přičichnete, nasajete do svých plic…no jasně.

Nevím jak vy, ale já to doteď dělala.

Jak jsem nic necítila, měla jsem dojem, že pohoda.

Já blbec!

Další chybka je vykrajování ovoce.

Je naprosto stoprocentní a bez výjimky platí, že vykrojením plesnivého místa jsme jen vykrojili cosi co je vidět, nikoli cosi co již existuje v celém plodu.

Bohužel.

Možná vám říkám jen co víte, a možná jsem poslední na světě, kdo si lidně vykrojil broskev a zbytek snědl.

Každopádně jsem ráda, že se občas objeví zprávy, které jsou skutečně k něčemu dobré a člověka poučí.

Rozhodně už to dělat nebudu.

Mám totiž za to, že léčení nějakých nepříjemných neduhů a chorob, by mě ve finále přišlo možná o mnoho dráž, a to nejen finančně, než co bych ušetřila tímhle způsobem.

Michaela

[sexy_author_bio]