PŘÍLOHA NA VÍKEND

Ranní káva v pátek se nepovedla, přestože byla poctivě napsána. Její vložení jsem si nechala do klidu a do spacáku, zatímco vznikla u fazolového menu a kávy v luxusním ešusu. Technika mě zradila ve chvíli, kdy jsem stáhla fotky a chtěla vložit text.

Smutně jsem tedy zavolala Monče, aby Vás o této smutné skutečnosti informovala.

Nyní jsme již asi padesát kilometrů od Budějovic, v rozkošném penzionku U kapličky a po dvou dnech cestování jsme plní dojmů.

O to, co jsem sesmolila včera, vás nepřipravím.

První večer

Nebude to dneska dlouhá ranní káva, ale bude, protože jsem to slíbila.

Na klávesnici si svítím ohněm a nade mnou je nebe poseté hvězdami.

Vedle mě Tomáš porcuje dřevo.

Já jsem před chvílí naporcovala konzervu s fazolemi a párkem, kterou jsem skutečně uvařila, nebo ohřála poctivě na ohni v ešusu s pomocí plamene a dvou kamenů.

Udělala jsem si dokonce přepychovou kávu, které si nesmírně vážím, protože první ohřátou vodu na ni, jsem omylem vrhla do ohně.

Jsme asi půl kilometru od silnice, na kopci, kde je uprostřed louky takový ostrůvek lesa.

Je deset hodin večer.

Před chvilkou jsme viděli srnu.

Svítily jí oči.

V autě máme připravený hotový apartmán pro VIP zálesáckou klientelu.

V tuhle chvíli mám pocit absolutního blaha.

Není tu slyšet vůbec nic. Jenom oheň a les. A překrásný výhled.

S naprostou jistotou je tohle doslova balzám na nervy a na duši.

Navíc, všechno co člověk udělá pro to, aby si ohřál jídlo, ohřál se, posvítil si …to všechno má kouzlo předešlé snahy, práce čekání.

A je to cenná chvíle, kdy si člověk může zopakovat, co si pamatuje, vzpomenout, co zapomněl, a taky moment kreativity a improvizace.

Jestli bychom si uměli poradit, kdyby se přihodilo něco, co by nás všechny vrhlo do lesů a k nutnosti poradit si sami svými vlastními silami bez techniky?

Asi ano, člověk to má někde vzadu v hlavě stejně uložené.

A je dobrý si to občas zopakovat a protrénovat.

Protože není vůbec nemožné, že nakonec tak skončíme všichni.

Stačí jedna malá shoda vesmírných, nebo i lidských náhod.

Každopádně, jestli bude v noci pršet, tak odsud už nikdy nevyjedem.

Dáme vědět.

A dáváme

Vyjeli jsme.

MĚLI JSME KRÁSNÝ DEN

Jediné, co nás na této první dovolené čekalo plánovaného, byla schůzka v tiskárně Nová doba, kde jsme měli naplánované jednání ohledně tisku oněch knížek, které jsme na Popelkách probírali.

Dopadli jsme báječně a myslím, že jsme v Budějovicích nalezli poctivé lidi, na které se lze spolehnout, a to i přes to, že ač jsme původně měli v plánu se před schůzkou stavit u Moniky a zkulturnit se, nedalo se to stihnout.

Na schůzku jsme proto jeli rovnou z lesa.

S omluvou, že jsme na dovolené, a že to je naše první po dvou letech, jsme byli přijati i přes jehličí, které jsem já měla za uchem a celkově zmuchlanou image nás obou.

Možná má pán zvláštní slabost pro křováky.

Odcházeli jsme s uzavřenou smlouvou a dobrým pocitem.

Za chvilku už jsme se rochnili u Monči v koupelně, sezobli koláč, poňufali její malou Bublinku, a pak jsme jeli společně na večeři.

Vyprávění, o tom, jak mile nás ještě překvapili obyvatelé Budějovic, jsem nechala do samostatné kávy zřejmě na pondělí.

V tuhle chvíli obýváme pokojík penzionku U kapličky a na zítra máme naplánován hrad Zvíkov a další pamětihodnosti na cestě směrem ku Praze.

Kde budeme spát ze soboty na neděli, ještě nevíme.

A to je to, co nás na téhle dovolené baví!

Určitě dáme zase vědět!

Z terénu – Míša a Tom

[sexy_author_bio]