Views: 15
Svůj první telefon jsme si totiž nepořídili, když naši rodiče uznali, že jsme dostatečně duševně vyzrálí a mobil by nám mohl být k užitku.
Můj muž si pořídil telefon v době, kdy tyto přístroje konečně přestaly vypadat jako cihly a jejich cena se přiblížila možnostem pracujícího člověka. I tak to bylo slušné pádlo, s kterým byl lov signálu celkem náročnou disciplínou.
Jsem v našem vztahu mladší.
Můj telefon byl o několik kil lehčí, měl dvou řádkový jednobarevný displej a uměl jen telefonovat.
Žádný foťák, mms, aplikace, internet….prostě kapesní budka.
Tenkrát s tím byl člověk za kinga.
Po narození dětí jsme se mylně domnívali, že tento ďáblův instrument je pro ně ještě mnoho a mnoho let zbytečný. Manžel o něm dokonce uvažoval jako o dárku k jejich osmnáctinám.
On je takový svůj, ale máme ho rádi.
První mobilky byly sranda.
Byly barevné a sypaly se z nich žvýkačky. V cukrárně jim je vždycky koupila babička. Žvejky vydržely dvě hodiny, mobil pak nosily děti ještě dlouho jak svátost oltářní.
Čas od času se naskytla příležitost potěšit děti starým nefunkčním modelem, který byl v práci vyřazen a nahrazen něčím lepším.
Baterie měla kapacitu tak maximálně na to, aby uživateli oznámila, že odchází do věčných lovišť a následně nechala displej v tichosti zemřít.
Tak k němu dostaly děti i nabíječku.
Tahle taškařice byla lepší než tamagoči a vydržela jim také podstatně déle.
Nabít, chcípnou, nabít, chcípnout…..
Že se na nás řítí mračna, nám mělo být trochu jasnější, už když se například na dopise Ježíškovi objevovaly hieroglyfy ve stylu „dotykáč“ nebo „smártfoun“.
Sice nám ratolesti nedokázaly vysvětlit, co to je, ale kámoši o tom mluví, tak to chtějí taky.
Žádná takováhle sranda placatá dotyková se nekonala, ale když se naskytl monstr mobil po babičce s funkční simkou, oblažili jsme dceru prvním skutečným telefonem.
Bylo jí sedm a byla šťastná.
Manželovu předsevzetí jsem se smála v tichosti a beze svědků. V zápětí se ukázalo, že to zase nebylo tak úplně mimo mísu. Dcera je totiž velmi podnikavé dítě a v podstatě neřízená střela. Má spoustu báječných nápadů, které v podstatě vždy provede tak blbě, že mne jímá hrůza. Je samostatná a to tak, že jsem ji jedno odpoledne nechala pro jistotu hledat nejen městskou ale i státní policií.
Můžu vám říct, že vyhlašovat pátrání a udávat přesný popis dítěte policistovi je pro matku tak zásadní okamžik jejího mateřství, že se ještě dneska v noci odkopávám.
V tu pravou chvíli nám byl ovšem k prdu, neboť ležel na mém stole jako odveta za zápis v žákovské knížce, který přesáhl obvyklou délku i obsah.
Dcerka se nakonec našla.
Když jsem si vyposlechla celý příběh a domyslela scénář, co by se mohlo stát kdyby… málem jsem vrhla.
Od té doby má mobil u sebe, i kdyby jí paní učitelka obvinila ze žhářství, kacířství, vraždy a neznalosti vyjmenovaných slov dohromady.
Já mám nervy jenom jedny.
Dneska je jí deset a mobil má i její sedmiletý bratr.
Jistota je jistota. Ne, není to dotykáč, ale mastodont bez foťáku. Je mi jedno, co za modely mají jejich spolužáci nebo jaká předsevzetí si dal můj muž.
Chci vědět, s jakým pedofilem sedí v autě a kam jedou. Nechci se spoléhat, že nám se to přeci stát nemůže. Vím, že většinou za tím bude jen blbý nápad, drbárna s kámoškou nebo zdržení ve škole.
Ale nechci doma šedivět a hypnotizovat hodiny, kdykoliv se mi dítě někde zakouká.
Ještě musím dětem vysvětlit, jak je důležité nosit sebou mobil nabitý.
To je zatím větší kámen úrazu než otázka, kdy mít či nemít mobil.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
0 Komentářů