Views: 13
Vůbec se nebudu zabývat historií i popisem tohoto zajímavé letitého zvyku, protože krásněji, než Tora bych to neřekla, a tak vás odkáži na její velice vydařený článek, který si prosím otevřete ZDE…
Já budu jenom děkovat, že se vyskytuji v kraji, kde je ještě možné tuhle lidovou veselici zažít na vlastní kůži.
Je to strašně pěkné.
Jako městské dítě jsem si masopustního veselí příliš neužila, ačkoli jsem orientačně věděla z televize, že něco takového kdesi ještě existuje.
Jistě, že mě bavilo se na to v telce koukat, později o tom číst a nechat si vyprávět.
Nicméně zažít to, je zcela něco jiného.
Když se v sobotu ozval zvonek, myslel si táta, že to je pošťák a já myslela … já nemyslela, protože mě nic nenapadlo.
I když už týden jsem měla na stole pozvánku na masopustní večerní tancovačku do místního kulturního megacentra.
Nějak mi uniklo, co tomu vlastně předchází.
Pohled z okna, kde stála polovina vesnice, a kdy jsem shledala, že se zdejší obyvatelstvo skládá z vězně, čarodějnice, nevěsty, vodníka, permoníka….. a starostkou je zde jeptiška, mě ohromil a strašně rozveselil.
OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ
V ten moment jsem si vzpomněla na tu pozvánku.
Bafla jsem Tomovu domácí slivovici, kterou někde výhodně vyzískal, a spěchala jsem k vrátkům, protože tady stály a zvonily postavy, které jsem hnedka nerozeznala.
Otevřela jsem a byla jsem zatčena.
Naštěstí zapomněli doboví žoldáci na služební řád a nechali mě se vyplatit z kriminálu frťany.
Vězeň, stojící u pravými koníky poháněného mobilního baru, asi tolik štěstí neměl.
Tomáš, jako správná selka nabízel maspustníkům koláče. Pár jich i udal.
Já udala i pár frťanů.
Málem i nevěstě.
Naštěstí se nechytla.
Když se totiž po mé otázce „a nevěsta si dá taky na zahřátí?“, tato otočila, zjistila jsem, že je jí asi třináct.
No, člověk by neměl odhadovat věk dle vlastní výšky.
Dívenka byla tak o dvacet čísel větší, než já.
Hrozně mě pobavilo, jak organizovaně byla povolanými muži zastavena doprava a poslušně i pobaveně řidiči čekali, až průvod pozatýká hospodyňky z domků kolem silnice.
Pak se dav odebral dolů do vsi, směrem k louce a kolona aut se disciplinovaně rozjela.
Ještě jsme postáli s paní starostkou, jeptiškou u vrátek, a když se s námi rozloučila stylově slovy „spánembohem“, kochali jsme se vodníkem.
Musela jsem si vzpomenout na hlášku „Vodník a říkal mi Pepo!!“.
Moc se mi líbil také místní permoník a ze všeho nerozkošnější byl mnich, co ulovil tygra.
Chápu, že člověku, který žije někde na vsi celý život, může připadat masopustní veselice tak běžná, jako Pražákovi hlášení v metru, ale pro mě to byl zážitek nevídaný.
Ráda bych poděkovala zdejší radnici, že se tak hezky stará o staré dobré zvyky i za to, že zde máme představenstvo, které je lidské a má smysl pro humor i tradici.
Fakt super! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů