Pokud máte stejnou úchylku jako já, tedy pro starobylé dětské knížky, pak vás Houbařův sen moc potěší. Skoro mi je líto, že se kniha jmenuje tak nějak „obyčejně“, protože by si zasloužila víc, než jen název podle jedné z obsažených pohádek. Je to voňavý příběh od autora, který psal tak, jak by své příběhy vyprávěl svému vnukovi, kterého právě ukládá do postýlky.

Prostě, jednoduše, napínavě.

České Švýcarsko je jedinečné místo

Pokud jste na těchto místech České republiky už byli, určitě mi dáte zapravdu. Je to drsné, magické a možná i mystické místo. Příroda tady měla vždycky navrch před člověkem. Pohádková místa můžete i navštívit, protože každá pohádka je umístěna na reálné místo v této oblasti. Autor čerpal z kronik, lidových pověstí a vyprávění. Lze snad lépe povzbudit dětskou fantazii než něčím, co se „možná opravdu stalo, ale ve skutečnosti opravdu nevíme, zdali to tak je?“

No já bych jako dítě zmírala zvědavostí.

Líbí se mi ten nápad tímto způsobem přiblížit dětem nejen vlastivědu a místopis, ale také historii. Byť je to jen letmé vběhnutí do historie, kdy ještě v lesích cvakaly mlýny a drnčela kola cikánských kočovných vozů. Máte inspiraci pak navštívit tuto zajímavou část této české divočiny, konkrétní místo, na které si můžete při své výletě sáhnout. A vzpomenout si na pohádku.

Čisté pohádky…

Měla jsem u čtení až křišťálově čistý dojem – za prvé z obrázků, tématu, fotografií i ilustrací, které jsou tvořeny dětskou rukou a je z nich cítit radost, se kterou byly tvořeny. Za druhé z naivity, s jakou autor vypráví své příběhy, lidskost. Nic není složitě provazováno, je to psáno tak, jak by vám to dědeček vyprávěl, kdyby si k vaší postýlce večer sedl. A pokud byste u toho měli v bříšku bramborovou polívku, byla by iluze dokonalosti ideální.

Ba ne, to by už nebyla iluze – to by BYLA dokonalost.

V přírodní rezervaci Spravedlnost byl kdysi mlýn, který na sobě nese tento příběh, říká autor, který se odkazuje na místní kronikáře.

„Mlýn býval kdysi výstavní a výkonný. Ještě za nebožtíků rodičů Ludvíka bylo vždy práce habaděj a okolo mlýna stále živo. Pečovali o svůj majetek a svoje živobytí velice poctivě a starostlivě, takže i obchod jen kvetl. Jedinou chybu, kterou udělali, bylo, že to malému Ludvíčkovi v životě příliš zjednodušovali. Měl vždycky cestičku pěkně vymetenou, a když náhodou narazil na nějaký ten problémek, rodiče ho za něj rychle vyřešili. Nenaučil se tak postarat ani o sebe, natož o mlýn nebo nedejbože, pracovat!

Proto, když jeho rodiče krátce po sobě zemřeli, ztrácel postupně kunčafty a s nimi se i více nedostávalo těch malinkých lesknoucích se dukátků. Nějakou dobu žil ještě ze zanechaných úspor a podařilo se mu i dobrou ženu z Doubnice vyženit. Postupně se ale nedostatek penízků projevil…

Líný Ludva každé pondělí, každé úterý, každou středu, čtvrtek i pátek dopoledne, když nepršelo, sedával u cesty vedoucí kolem jejich mlýna do Růžové. Klábosil jen tak s kolemjdoucími. Skoro pokaždé přitom stáčel řeč na peníze, a že kolik jich je málo a jak je život bez nich špatný a nespravedlivý. Kdo ho neznal, tak by mu to snad i věřil.“

Každý příběh má v knize jinou atmosféru. Jsou jako bonboniéra, kdy má každý bonbon jinou náplň. Díky tomu se pohádky nejen nepřejí, ale také se na ně budete každý večer těšit. Příjemný formát knihy, nádherná grafická úprava a ten staromalebný styl…

Není vůbec co vytknout.

Kniha, která zdobí stůl a těší duši.

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]

Vydalo IFP Publishing, www.ifp-publishing.cz, 2015