Jsou ale úkazy, kterými universum šetří.

Nestačí, aby zapršelo, nebo aby slunce zalezlo za obzor. Někdy musí uběhnout mnoho let a někdy je nebeská podívaná v režii planet a jejich postavení. Úplně rozumím posvátné hrůze a obdivu, které vnukli našim předkům víru v bohy viděné v zatmění slunce a jeho koroně nebo průletu komety.

Pamatuji si na zatmění slunce zhruba před patnácti lety.

S pečlivě očazeným sklíčkem jsem na mezi očekávala zázrak. Asi jsem měla čoudit svíčkou lépe, protože jsem viděla skoro prd a bolely mne oči. Ale ten moment, když zmlkli ptáci a slunečné letní odpoledne se najednou zahalilo do podivně vybledlého odstínu života….to si pamatuji dodnes.

Ačkoliv stěží rozeznám několik souhvězdí a při úplňku spím jak po dvou pivech, letos mne zaujal „krvavý měsíc“.

Každých 778 dní nastane konjunkce Země, Marsu a Slunce. 

Tyto planety se na určitý okamžik postaví do jedné linie. Vlastně je to celkem četný jev. Ovšem ve výjimečných případech je tento úkaz následován čtyřmi úplnými zatměními Měsíce v šesti úplňkových intervalech.

Noci, kdy se objeví na obloze měsíc v barvě mědi a dojde k jeho úplnému zatmění. Lom světla pak zahalí měsíc do rudého stínu.

Bible předpovídá, že tento úkaz zvěstuje konec světa:

„Slunce se ponoří do tmy a měsíc bude krvavý, než přijde velký a strašlivý den,“ varuje bible (Joel, 2:31).

To bychom ovšem vstávali ze svého popela častěji než bájný pták Fénix. Pravdou ovšem je, že astrologové vypozorovali spojení mezi tetrádou a dramatickými událostmi historie.

A protože v tom všem má prsty Mars, je nasnadě, že půjde o války a krveprolití.

Letos se nabízí snadná spojnice s událostmi na Ukrajině a stupňovanému násilí stran Islámského státu. Uvidíme.

Každopádně nás v tomhle století čeká tetrád rovnou devět.

V letech 1600-1900 nebyla ani jedna. I přesto to nebyly zrovna klidné doby. Ale za to si můžeme sami, že nevydržíme ani jedno století neválčit. Tak prosím omluvte mou skepsi.

Všechny tragické momenty dějin souvisely s Židy.

Server www.nezavislezpravodajstvi.cz k tomu dodává:

„První tetráda přišla v roce 1493, kdy byli ze Španělska vyhnáni všichni Židé, což tehdy otřáslo celou Evropou.

Druhá pak v roce 1949, kdy byl vytvořen stát Izrael, a nakonec v roce 1967, kdy došlo k šestidenní arabsko-izraelské válce.

První ze současných krvavých měsíců se objeví 15. dubna 2014, kdy Židé slaví Velkou noc (Pesach) a potom znovu na podzim 2014 v době Svátku stánků (Sukot).

Stejné načasování platí i pro rok 2015 – všechny čtyři krvavé měsíce se tedy na obloze objeví v době židovských svátků.

Musíte uznat, že tohle už začne vrtat lebkou leckomu.

Smůlu máme trochu v tom, že u nás nebude vidět. Ovšem čtvrtý měsíc tetrády připadající na 28. září letošního roku už u nás vidět bude.

Rozhodně si tohle datum poznamenejte do diáře.

Prošvihnout ho znamená počkat si až do roku 2032. Já říkala, že jich bude v tomhle století hodně, ale ne, že se všichni dožijeme všech.

Takto impozantní podívaná nedává spát vědcům stejně jako některým církvím, ale i okultistům a vůbec lidem, kteří se věnují tajemnu a esoterice. Žijeme v neklidné době. Je velmi snadné připsat rudému zatmění měsíce všechny mrtvé na ukrajinsko-ruské hranici, zatmění mozku Vladimíra Putina a bojovníků Islámského státu.

Ono to asi nebude lepší ani v jiné dny, kdy na obloze bude zářit duha nebo tiše plout beránky. Akorát se nevymluvíme na nebeskou podívanou.

Osobně tedy nečekám ani Apokalypsu ani Mesiáše.

Mně by úplně stačilo, kdyby se ten den prostě nic zvláštního a krvelačného nepřihodilo.

Třetí měsíc tetrády je 4.dubna.

To je Bílá Sobota: významný den Velikonoc. Krista uložili do hrobu a pomazali jeho tělo. Dle tradic se nekonaly mše až do západu slunce. Žehnalo se domácímu ohni, novým koštětem se vymetala špína a hmyz z domu a hospodyně pekly mazance a velikonoční beránky. Prostě pohoda klídek před Velikonočním pondělím.

Na velký pátek se otevírá země a poctivý člověk může najít poklad.

V sobotu krvavý měsíc….to by mohly být vskutku magické svátky.

Pokud zrovna nečekáte čtyři jezdce Apokalypsy, můžete si tento den užít s otevřenou myslí pod vlivem nevšedního úplňku.

Já vyrážím na jedno z nejtajemnějších míst Evropy.

Ale nechci to zakřiknout. O expedici určitě ještě zmínka padne. A že bude výjimečná, vím už teď. Samozřejmě, že dceři propadl pas a můj plán stihnout do té doby nový vzbudil dnes na přepážce pasového oddělení v úřednici vskutku obdivuhodnou dávku soucitu.

Nic víc.