Pojďte, nebudeme se tvářit, že jen muži hledaje naše hluboké oči, aby do nich pohlédli, pátrají hlavně tam, kde nám končí přívěšek na krk, a přiznáme se, že to na první dobrou ani u nás není o kráse ducha. Že i my máme svá místečka, kam se stáčí náš zrak. Kdybych se tady teď prsila, že mám v hledáčku vždy jen onoho ducha a jiskru v oku, byla bych pokrytec. A to zase ne – e.

Samozřejmě, že finální rozhodnutí je o tom, co je uvnitř, a to musí cosi říkat, že pán by neměl IQ jako Kyklop, ale jestli k takovému hlubšímu zkoumání vůbec dojde, často ovlivní něco úplně jiného.

Přízemního? Možná, ale pomozte si, když to nejde…

Například takový pohled na pěkné pozadí, hezky pevné a ne příliš veliké. Žádný pytel na zmije nebo krovky, ale pěkná prdelka hezky sedící v kalhotách, které nepamatují otce, když vychodil měšťanku.

A jistě, že vedle zadku mají páni i předek.

Nebo mi snad chce někdo namluvit, že když si muž sedá a povytahuje nohavice u kolen, při čemž se zmuchlají ty partie, no jo, tyhle partie, že se žádná nekoukne?

Ále koukne! Nemusí to hned nic znamenat, ale info je info…

Co ale myslím hodně poví, je tvar, povrch a celkový vzhled mužské dlaně.

Tady totiž přestává legrace, protože si většinou představíme, že tímhle by nás také mohl dotýkat, a to tedy prosím pěkně není vůbec jedno.

Jestli mám dojem, že má místo dlaně nástroj k likvidaci celých civilizací, pak může mít zadek i předek jako Bůh sám, a není to nic platné.

Někdy si myslím, že je ruka pro mě intimnější partie než ten poklopec. Ale možná to máte jinak.

No a poslední vizuální vjem, než nastoupí ono duchovno je oko.

Pohled, kterým se muž dívá, nesmí člověka svlékat, neb ho to činí nervózním, tedy mě rozhodně (asc. v Panně zřejmě), ale také by neměl připomínat umírající labuť či oběť osudu.

Oči jsou opravdu oknem do duše.

A já mám ráda, když se kouká muž ve smyslu chlap.

Vlhké pohledy nemusím, nejsem Armáda spásy, psí taky ne, to mám zase chuť mu hodit klacík a od mrkacích panenek mám hromadu kamarádek.

V očích a pohledu je vážně všechno možné a lze vypozorovat i to, jestli  člověk sedící naproti je úskočný, tvrdý, jaký má postoj k životu a ještě víc.

Věříte, že když se vám muž dívá na ústa, pokud mluvíte, zajímáte ho víc, než když se učí nazpaměť vaše bělmo, duhovku a počítá žilky?

Pokud se vám totiž kouká na ústa, nejenže se mu líbíte, ale on čeká, co řeknete a to se cení.

Krom toho, je to erotické. Někdy to zkuste, protože to funguje na obě strany.

Fakt.

Jestliže tyhle věci na první „ohledání“ jaksi souzní s estetickým dojmem a uměleckou představou, může se klidně přistoupit ke zkoumání těch skrytých kvalit.

zadecek predecek blbecek

A tam nastává ono riziko.

Protože i když je předek, zadek, ruka, oko, všechno v tvarech přímo božských, ale pán pak promění ve slova myšlenku, kterou by lépe zvládl i blatouch, jsou rázem všechny dokonalé tvary pryč.

Jednou jsem byla na kafi s jedním a ten byl docela hodně pěkný.

Fakt mě i bavilo na něho koukat.

Jen ovšem do té doby, než mi začal vyprávět o své sestře, která byla v nemocnici díky mimoděložnímu těhotenství.

Účastně jsem přitakala, že udělala dobře, když náznaky a bolesti nepodcenila, neb je to věc velice nebezpečná.

Pán se rozesmál a prohlásil, že to jsem na omylu, že to je jako mít odřené koleno, že jeho sestra je prostě jen hysterka a mohla klidně zůstat doma.

Ještě jsem si dovolila oponovat.

Na to pravil, že jsem taky nějaká divná.

A tak jsem se zvedla a co nejkulantněji jsem mu pověděla, že možná já jsem divná, jeho sestra hysterická, ale on je kvalitní debil a opustila jsem lokál.

Stála jsem ho tehdy jedno kafe, čtyři cukry a čtyři mlíka.

Nevím, jestli nějakou známost našel, je to hodně dlouho, ale vcelku ji lituji.

Jo zadek měl moc pěkný.

Blbé bylo, že ho měl i v hlavě.

Jo, jsou i tací.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]