Kdesi v diskuzi jsme zmínili nedávno zajímavou věc, o které už dávno vím, ale zapomněla jsem na ni. Podle mého je až skoro fenoménem. A hodně zajímavým. Při jeho zkoumání, nebo popisování jsem kdysi oslovila mě moc milého pana psychologa, který mi tehdy udělal více jasno. Vlastně pojmenoval cosi, o čem jsem přemýšlela a co lze kolem sebe praktiky napříč světem i vidět.

Mezi námi jsou totiž ženy, pro které je ukazatelem kvality mužského plemene úplně něco jiného než pro jejich větší skupinu kolegyní.

Místo aby se tetelily blahem z diplomů, seriózního vystupování, reprezentativního postavení, dobrého vychování a dobrosrdečnosti, těmto ženám ke štěstí plně postačí obvinění ze zločinu, nebo rovnou vězeňský stejnokroj.

Proč některé ženy inklinují k mužům, kteří jsou buďto zavřeni v nápravném zařízení, nebo píší zamilované dopisy neznámým vazebně stíhaným, jejichž causy namnoze ještě ani nejsou vyřešeny?

Proč se před a během hlavních líčení s obviněnými, před soudní budovou houfují ženy s transparenty, které jsou až v euforii v momentě, když pána v poutech vyvádí eskorta?

Nejde podle pana psychologa Karla Humhala o skálopevné přesvědčení o nevině takových lidí, ale cosi, co má své jméno a v psychologii pevné místo.

Proč?

Hlavně proto, že i když je takový člověk nakonec shledán vinným, takové ženy to neodradí, ale naopak často ještě prohloubí jejich city a lásku.

A pak se může stát, a často i stává, že v prostředí vyzdobeného nádvoří nápravného zařízení, za účasti minimálně 100 čestných hostů, nechybí ani čestná stráž.

Bydliště manžela: t.č. ve výkonu trestu.

Společné příjmení: Mrázek.

Po praktické rovině a s trochou nadsázky je tahle záliba rozhodně geniální způsob, jak si zajistit absolutní věrnost, a navíc takto ošetřený manžel opravdu nikam neuteče.

To je nadsázka, ale bez nadsázky má psychologie jasné vysvětlení

„Tomuhle se odborně říká partnerská koluze. Jakkoli vám to bude znít podivně, každý z nás je naprogramován na volbu partnera, což je dáno mnoha faktory. Například geneticky, výchovou, prostředím, kde člověk vyrůstá, nebo rovnou rodinnou anamnézou. Proč si myslíte, že některé ženy kupříkladu pojmou za manžela člověka, který se za pár let stane alkoholikem? Taková žena se rozvede a na rtech s otázkou „Proč právě já?“ vstoupí do svazku s jiným alkoholikem.

Tento problém je dokonce zvratný.

Jeden z partnerů přestane pít, je z něho abstinent a druhý se následně úspěšně propíjí do deliria, přestože předtím nepil. Tak je to i s těmito ženami.

Rovněž je to také jakýsi zbytnělý pud o někoho pečovat, starat se, dohlížet. Řekl bych, že tyto ženy jsou jednoduše naprogramovány na člověka, který se špatně integruje do společnosti. Tudíž je nejvíce přitahuje jedinec, jehož chování se od standardního modelu výrazně liší. Ochotně tak podstupují riziko, že svazek takto uzavřený má vlastní životnost často jen chvíli, než je manžel propuštěn.

Partnerská koluze ovšem není diagnóza.

Ta by to byla v případě, kdy by takové chování mělo právní dopad. A to nemá. Je to tedy, řekněme, faktor, způsobující odchylku od normálu“, vysvětlil pan doktor Humhal.

Na vzdělání nezáleží

Partnerskou koluzí může podle doktora Humhala „trpět“ kdokoli, bez ohledu na vzdělání či společenské postavení.

Před lety se nechala takto pobláznit i věhlasná advokátka, která se dokonce neudržela a svého vyvoleného se – stráže nestráže, kamery nekamery, zmocnila přímo v budově věznice, kde měl v tu dobu přechodné bydliště.

Čert vem kariéru – láska je láska a partnerská koluze si holt nevybírá.

Nemusíme ale chodit daleko do historie a pátrat v archivech.

Známý sochař Pavel Opočenský měl štěstí, protože si svatební noc užil. Padesátiletý Opočenský dostal vycházku z věznice ve Všehrdech na Chomutovsku, kam ho eskortoval šestiletý trest za pohlavní zneužívání dívek, a rychle se během ní oženil s Julii Bergmannovou, která z případu vyvázla s padesáti hodinami nucených prací za to, že se sochařem do telefonu popisovala soulož dvanáctiletým dívkám.

Po svatební noci a snídani Julie sochaře odvezla zpět do věznice.

Zdá se vám divné a nemyslitelné milovat zrůdu?

Možná vám, ale jiným stovkám žen nikoli.

I Josef Fritzl totiž dostává milostné dopisy. Fritzl má ke korespondenci přístup a dopisy, v nichž mu lidé vyjadřují podporu, si prý pročítá stále dokola.

Mnoho z nich obsahuje milostná vyznání a návrhy.

Pan Kajínek o tom ví také své.

Veřejnosti se v médiích přiznal, že dostává alespoň tři dopisy denně, ale většinou, jak řekl, spíš k deseti. „Snažím se odpovídat na všechny, nejen na ty milostné. Těch je celá řada, to připouštím,“ uvedl.

Masový vrah Ivan Roubal si přes mříže opatřil přítelkyni hned několikrát.

V USA se konalo od roku 1960 několik desítek vězeňských sňatků doživotně odsouzených nebo odsouzených na smrt se ženami, které jsou na svobodě.

Nejednou šlo dokonce o dozorkyně.

Jednoduše je partnerská koluze mnohem častější, než si myslíme.

Jakkoli to může mnoha lidem připadat nenormální, existují tisíce žen, ale i mužů, jejichž nebývalá příchylnost k těm, které většinové společnosti touží ze svého středu spíše eliminovat, nebo k těm, kdo jsou trestně stíháni, zasahuje až na hranici fascinace.

Inu, lidé jsou různí a láska má vskutku mnoho podob a důvodů.

My to akceptujme s vědomím, že pro to alespoň máme jméno a dílem tím pádem i dávku pochopení.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]