To jako najust nepůjdeš na hřbitov?

NE!

Nemám ráda hřbitovy. Snad jen ten židovský z nějakého důvodu činí výjimku. Ani rádoby Dušičky na tom nic nezmění. Ten komerční svátek, který je předzvěstí vánočního šílenství. Možná namítnete, že to je o úctě k zemřelým, ale namítnu též – já tam na tom kamenném studeném hřbitově úctu nechci. Ani pro sebe, ani pro ty druhé, kteří jsou již „doma“… Právě z úcty k nim samým.

Nemusím vždycky chodit s davem!

Nechtěla bych, aby moje rodina jednou kupovala plastové svícny, plastové svíčky ani ne z vosku, ale cože to je…z ropy???

Fuj!

Plastové věnce, plastové kytky a v lepším případě draze zpeněžené chvojí s pár přírodnimama.

Ne… fakt ne.

Tyhle svátky mi přijdou morbidní o to víc, že mnozí je chápou tak, že JE to třeba udělat.

Tohle všechno nakoupit, u toho si postěžovat, jakže je to drahý, a vysypat na hřbitov. Tam to nejspíš zase někdo ukradne, co s tím ovšem bude dělat netuším. Snad si s tím vyzdobí byt nebo zahradu, nebo to v horším případě dalšího roku prodá.

Napadlo Vás někdy, proč se vlastně tyhle všechny hmotné důkazy úcty kradou? Nějak se mi nad tím ani nechce přemýšlet…

A tak jestli opravdu platí, že světlem svíčky v tyto dny usnadňujeme případnou návštěvu našich zemřelých u nás……tak je nemíním volat na hřbitov.

Pro někoho je to tam možná hezké, nostalgické a má to svou romantiku. Pro mě ne… Ten nejdůstojnější chrám by měl mít každý uvnitř sebe. A tam můžu pozvat koho chci.

Teď třeba ty, na něž chci vzpomínat.

Takže vzít hadříky, leštěnky, prachovky a v případě potřeby i pořádně silné lopaty a vyklízet! Vyklízet ten svůj chrám, za celý rok zašpiněný až běda, aby byl připraven na to přijmout ty nejvzácnější návštěvy.

Protože adventní a vánoční čas je časem, kdy je duchovno nejblíže našim duším, bude se takový úklid hodit.

Poněvadž se může úplně klidně stát, že kolem Vánoc přijde na návštěvu i naše vlastní duše, my sami… že se najdeme a uvidíme se. Ucítíme se, procítíme se. Věřte mi, že taková návštěva zanechá velmi mnoho dojmů a vzpomínek.

A letos jsem kdovíproč měla takový pocit, že do ohně stačí dát jen pokornou vzpomínku.

Že dožadování se čehokoliv už není třeba… že ta duše, je už jinde a já jí už  nepotřebuji ke každodennímu žití.

A pro mě ty chviličky vzpomínek na babičku jsou krásné a vnitřně silné.

K tomu opravdu nepotřebuju klepat kosu na hřbitově a dojímat se nad prací kameníka.

A sousedi že mě pomluví?

Ať!

Renata

[sexy_author_bio]