Chřipková epidemie je utěšeně na vzestupu a vypadá to, že ještě nějaký čas u nás řádit bude. Jako každoročně tak epidemiologové začali žehrat na nedostatečně proočkovanou populaci, která, snad ze strachu z jehly nebo z chudoby, odmítá investovat do očkování. No, nebudu si tu malovat svatozář.  Jsem jedna z nich. 

A i přestože letošní chřipkovirus opět zmutoval na vyšší level, opět spoléhám na to, že něco takového se mi nemůže přihodit.

Přesto jsou vakcíny a rozvoj imunologie jedním z největších kroků, které moderní medicína kdy udělala. Vývoj očkování totiž zachránil více životů než jakákoliv jiná metoda či přístroj.

Za vším hledej krávu.

iž staří Číňané se pokoušeli chránit před nákazou pravými neštovicemi.

Hnis z neštovičného puchýřku se vpichoval pacientovi pod kůži. Jindy se zase neštovičné puchýřky mlely na prach a ten se následně aplikoval vdechnutím nebo injekčně.

Evropany tento systém fascinoval i odpuzoval zároveň.

Manželka britského velvyslance v Turecku Mary Wortley Montaguová se zasloužila o popularizaci tzv. variolizace v Evropě. (variola je latinský název pro neštovice).

I přes úspěch to bylo přeci jen trochu eklhaft a navíc hrozilo vysoké riziko nákazy pravými neštovicemi.

Britský lékař Edward Jenner si všiml, že dojičky, které prodělaly kravské neštovice, neonemocněly nikdy neštovicemi pravými. Vzhledem k tomu, že kravské neštovice nebyly tak nebezpečné, přivedlo ho to na myšlenku použít k očkování právě tento příbuzný virus.

Roku 1796 provedl odvážný pokus.

Dnes bychom mu možná sebrali licenci a zavřeli ho do pokojíčku bez kliky, k čemuž neměl daleko ani tenkrát. Jednoho chlapce totiž očkoval právě kravskými neštovicemi a po nějaké době ho infikoval virem pravých neštovic.

Dle předpokladu chlapec neonemocněl. 

A protože za vším byla kráva a ta se latinsky řekne „vacca“, dal tento pokus světu nejen naději v boji se zákeřnými chorobami, ale i název celému oboru: vakcinace.

Během následujících let se rozšířilo toto očkování po celé Evropě.

Na dalšího průkopníka si imunologie musela počkat téměř sto let.

Roku 1885 Louis Pasteur zachránil život malému chlapci.

Již tenkrát dělal pokusy s oslabenými viry tak zákeřných chorob, jakými byla vzteklina, cholera nebo sněť slezinná známá též jako antrax.

Tehdy Pasteur odvrátil nejhorší scénář právě tím, že chlapci podal bez zbytečné prodlevy vakcínu. Někdo by možná čekal, že nyní zažila humánní medicína doslova boom.

Nikoliv.

Největší pokrok zažila díky Pasteurovi imunologieveterinární a boom se tak odehrál především v chovu hospodářských zvířat.

Nebojte, ne nadlouho.

Náskok dohnal velmi brzy na to Edmund Salmon a Theobald Smith vakcínou choleře. Všimli si totiž, že chemicky usmrcené bakterie v těle aktivují imunitní systém, který vytváří účinnou ochranu, aniž by došlo k nákaze.

Waldemar Haffkine vyvinul první vakcínu proti moru, kterou se roku 1894 snažil odvrátit epidemii v Indii. Bohužel z 8000 proočkovaných zemřelo 19 lidí, což stačilo k tomu, aby byl Haffkine dehonestován a očkování zpochybněno.

Až později se ukázalo, že došlo ke kontaminaci.

Nakonec to pro očkování neznamenalo fatální faux pas a další průlom na sebe nenechal dlouho čekat. Byl jím objev tyfové vakcíny a Robert Koch našel recept na ochranu před cholerou a tuberkulózou.

Historicky první nobelovka patřila objeviteli očkovací látky proti záškrtu a tetanu Emilu von Behringovi.

Svět si na přelomu devatenáctého století vydechnul.

Nikdo nemusel čekat, kde a kdy nákaza udeří a následně se vyrovnávat s následky. Najednou bylo možné eliminovat nákazu v jejím zárodku, aby se ani nenadechla.

Nemoci, které vylidnily města a státy začaly ztrácet na významu.

A to i nemoc, která stála na počátku toho všeho: pravé neštovice tedy variola vera. Objev Ameriky nám dal tabák a čokoládu. Domorodým indiánům přinesl smrt v podobě pravých neštovic.

Neštovice se nevyhýbaly ani trůnům.

Ramses V, Petr II, Isabela Parmská, Marie II. Stuartovna nebo Ludvík XV…to jsou nejslavnější oběti s modrou krví a neštovičnou nákazou.

Na Beethovena a Stalina byly krátké. I když ne bez následků. A také nevyzrály na lékaře Karla Rašku. Díky jeho unikátnímu očkovacímu plánu se mu podařilo pravé neštovice vymýtit. Do akce se zapojilo dalších dvacet českých odborníků, riskujících přitom nejen zdraví, ale mnohdy i život v politicky nestabilních oblastech.

No tak vidíte.

Taková „kravina“.

Neměla to jednoduché a kolik životů zachránila….

Letos to s chřipkou risknu.

Nemám ráda doktory a tak se asi zase neuvidíme. Možná si poležím, možná ne.

Ale za tyfus, mor a zbytek party mám k vakcínám a jejich objevitelům neskonalý obdiv a dík.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]