Nejsem svatá Maruška. Jen trochu tvrdohlavý „blázen“ a idealista. Jak už předeslala v článku Míša, přijela jsem k ní na výklad. A když už jsem jela, chtěla jsem jí udělat radost dobrotou, neb má ráda jídlo. Že vše dopadne takhle, tak to jsem netušila.

Budu ráda, když můj příběh někomu trochu pomůže a hlavně se alespoň trochu zastaví, zamyslí sám nad sebou a třeba začne naslouchat svému tělu.

Poslouchat svoji intuici a velmi filtrovat všechny informace, které se na nás hrnou ze všech stran.

Než se rozepíši, chci všem říci, že se jedná o moji zkušenost. O velké ponaučení a jak jsem se k tomu postavila já sama.

Vůbec nechci někomu radit co má a nemá dělat.

Strana, vláda a pan doktor mají vždy pravdu – to už tu bylo dost dlouho. To ne.

Spíš to vezmu „odzadu.

Hurá konečně vím co mi je!!!

Že nesnáším lepek, vím 6 let.

Od té doby je mi velmi dobře, mám spoustu energie, nejsem unavená, netrpím virozami, nemám anemii, nebolí mě svaly ani klouby, nejsem nafouklá a nemám trávicí problémy (ke konci mi bylo špatně snad po všem co jsem snědla, vypít pivo byl děs) a nechodím od jednoho lékaře k druhému.

Stíhám spoustu věcí.

Jsem babičkou krásné dvouleté vnučky od dcery, za měsíc budu mít další vnouče od syna, mám maminku, která už taky potřebuje péči, můžu se věnovat koníčkům – kolo, výšlapy po horách, plavání, badminton, kreslení a nejvíce času věnuji „bezlepkovému šílenství“.

Tak to je teď, ale jak to bylo před 20lety?

Po narození dcery mi v šestinedělí začala růst boule na krku (lymfa). Když byly dceři 3měsíce, tak jsem z plného kojení musela na operaci nádoru. Nebudu se rozepisovat, nebylo to příjemné ani veselé, ale zvládla jsem to. Když máte dvě malé děti tak to ani jinak nejde.

Vše dopadlo dobře.

Od té doby jsem ale měla pocit, jako by mi ubývala vnitřní energie, jídlo jsem měla za trest a virozy i únava nabíraly na intenzitě. Vše se svádělo na léčbu, a že jsem mladá a že se to zlepší.

V době rozvodu a po něm, se to ještě zhoršilo.

Jedla jsem potravinové doplňky, snažila se odpočívat, ale k ničemu to nevedlo. Kdybych mohla, prospala bych i soudný den.

Pokud jsem šla k lékařce, že jsem unavená a že se doopravdy necítím dobře, tak mi bylo řečeno, že vše mám v pořádku tak na co si stěžuji.

Že mám málo železa, mi zjistili na gyndě při prevenci.

Po dalším běhání po lékařích už jsem byla ve fázi, kdy mě při sebemenší zátěži bolely všechny svaly i klouby – oteklá kolena.

Jezdit na kole nešlo – prostě jsem to neudýchala a při virózách jsem měla pocit, že už to nedám, ze všech jsem se dostávala hrozně dlouho někdy i 2měsíce. No prostě umřít.

Poslední kapka byla opět na gyndě při prevenci.

„Dojděte si ještě na ultrazvuk a jíte to železo? Jste hrozně bílá, není Vám špatně???“

Na ultrazvuku mi lékařka říká: „Nechci Vás strašit, ale máte u dělohy nádor. Vím, že jste bývalá onkologická pacientka, tak se na to podíváme“.

Ona byla první, která se mě začala ptát, jak se cítím a jak je to dlouho, co je mi tak špatně. (byla to lékařka, která se zabývala i alternativou).

„Na 99% jste plná lepku ten nádor je benigní“, řekla po vyšetření. „Dojděte si na odběry a uvidíte, že Vám bude pak dobře“.

Ano, měla pravdu.

Návštěva gastroenterologie: „Měla jste přijít dřív, musíte dodržovat bezlepkovou dietu, za rok přijďte na kontrolu. Nashledanou“.

(Pozn. red. – Maruška tady šetrně vynechala, že praktický lékař jí vyšetření odmítl napsat s tím, že mu ho nikdo neproplatí a tak si Maruška vyžádala kartu a zarputile to zkoušela jinde).

No a pak začala ta pravá legrace.

První 3 měsíce jsem skoro nejedla neb jsem došla k poznání, že ve všem něco je, co nemůžu. Pak jsem si řekla, že takhle to nejde, že se k tomu musím postavit jinak a že to půjde.

Půl roku jsem trávila v kuchyni – pokus omyl –  a pak jsem vyhrabala recepty po prababičce a babičce.

Zjistila jsem, že objevuji objevené a s vyhrnutými rukávy jsem se ponořila do receptů, umanutá, že česká kuchyně se dá uvařit a upéct bez hory mouky, glutamátů atd…

Mezitím jsem zjišťovala jak nejlépe sehnat české suroviny, co vypěstuji sama, jak to udělat, aby to fungovalo i pro více lidí…

…i pojala jsem postupně myšlenku, že výrobna a malá restaurace by nebyly od věci.

I přesto, že jsem se před tím zařekla, že s gastronomií už nechci mít nic společného.

Tak jsem se do toho pustila.

Hotovo ještě nemám, ale postupně se to sune ke zdárnému konci. Brzy se naplno rozeběhne výrobna a malá restaurace – vše plně bezlepkové.

Vím, že teď mají restaurace za povinnost uvádět alergeny atd…ale…to by bylo na další článek.

Nejhorší je, že spousta lidí ani neví. jak chutná jídlo bez glutamátů a dalších udržovadel.

A ještě větší HRŮZA – uvařit a upéct bez nich!!!!!

Vždyť se musím rychle najíst = zhltnout něco a pak se hnát dál, jen se moc nezdržovat. Nač se zamyslet a domýšlet, jak to za pár let se mnou bude, vždyť to nějaká pilule spraví.

No a můžem začít znova…

Jak plyne čas, dostávám se ke spoustě informací, hovořím s lékaři a je to velmi poučné, zábavné, ale mnohdy také k pláči…

Po všem tom pachtění jsem došla k závěru /mému/, že všude okolo to jde.

Ale tady farmaceuti a potravináři v rámci jejich lobby, zisků a mnohdy našeho chování – jsme ovce – si mohou dovolit cokoli.

Takže každý musíme začít sami u sebe a hlavně se nedat. Používat obyčejný selský rozum a být sami sebou.

Ještě pár slov k mému tatínkovi, který zemřel před 9 lety na velmi ošklivou rakovinu střev.

Zpětně jsem „chytrá jak rádio“, ale ten táta měl ty samé problémy co já. (!)

Samozřejmě i další neduhy.

Jako spousta chlapů nikam jít nechtěl, byl protivný, no děs. A co prý pořád vidím.

Až když mu bylo opravdu špatně, tak, že nemohl vydržet, mi řekl: „Tak mě někam vezmi“ a já tušila, že už je to tím h….m nahoru.

Za půl roku zemřel a nebylo to nic příjemného, ale dala jsem to.

Zpětně jsem to probírala s paní doktorkou. (velmi dobrá diagnostička).

A ona mi tehdy řekla, že to byla neřešená alergie na lepek.

Tak víc mluvit nebudu, určitě si uděláte závěr sami.

NESVATÁ Maruška 

Vyprosila jsem si od Marušky recept na ty báječné řezy, které mi tehdy přivezla. Počítala jsem i s tím, že to je její výrobní tajemství, ale ochotně ho pro vás poslala.

Tak tady je návod od Marušky: (ty řezy jsou naprosto luxusní!)

Bezlepkkový kindr mléčný řez 

180C  7- 8 min. pečeme

Těsto:

7 vajec,8P.L.cukru krupice,2P.L.oleje/řepkový/,5P.L.kakaa,

          1bal.pr.d.p.9P.L.hladké pohankové mouky 1P.L.rýžové mouky

Krém:

2 tvarohy /ne vanička/, vanilkový cukr /přírodní/ 1/2 másla, smetana30%

          2P.L.mouč.cukru /bezlepkový/

Postup:

Vejce vyšleháme s cukrem do pěny=olej=kakao=nakonec přidáme mouku smíchanou s pr.d.p.

Jak šleháme po lžících opatrně přidáváme mouku až nám vznikne polotekuté těsto.

Vezmeme 2 plechy dáme pečící papír a rozdělíme těsto na plechy rozetřeme

a upečeme 2 placky.Necháme vychladnout a plníme krémem:

Dáme do misky tvarohy=smetanu=van.cukr a mouč.cukr rozměklé máslo a vše vyšleháme dohladka.

Potřeme jednu placku=přikryjeme druhou a dáme na chvíli do chladu.

/Nedáváme do chladničky pohanková mouka přijímá ráda všechny pachy 😉 /

Dobrou chuť

Marie

[sexy_author_bio]