le jinak je mi výrok britské krasavice a skoromanželky tenisty Andyho Murraye, srdečně buřt. Zjevně to byla ona, kdo v prvním setu možná lehce znečistil sedačku kvalitním, aristokratickým odpadem. První set totiž Berdych vyhrál. Pak sice prohrál, ale vcelku pěkně. Jsem na něho pyšná. 

A jsem pyšná, že jsem dcerou národa Českého…

Národa, který je schopen se smát až do posledního výstřelu a který možná jen díky své mentalitě přežil s oním typicky ironickým úsměvem všechny okupace, protektoráty, Rusáky, Komunisty a jinou faunu a teď i současnou vepří politiku.

Na počet obyvatel, máme my, „český sra*ky“ mnohem víc slavných osobností, umělců, vědců, vynálezců, chytrých hlav a mimořádně nadaných sportovců, než celá britská část světa.

A máme humor a satiru… milá „Sííírsová“ se zmenšenými nosními dírkami, co musíš v noci těmi škvírkami teď funět jako sentinel.

No hlavně, že nehrozí, že šňupneš manžela a polovinu rodného hrabství. 

Navštívila jsem docela dost zemí a nabyla jsem přesvědčení, že největší sranda je s Čechy.

Ne, že by každý národ nutně náš specifický humor chápal. Z cizokrajných úst jsem namnoze slyšela termín „To je ten váš humor…“

Mám například kamarádku, která žije už dobrých 18 let ve Státech, a ta říká „Je tu hodně věcí, které jsou lepší než u nás, nesrovnatelně jinak se tu žije, ale pobavit se jezdím domů.“

„Vy jste divný národ. Neustále si děláte legraci ze všeho. I z toho, co směšné není. Místo, abyste některé věci změnili, tak si z nich jenom utahujete a je vám to jedno. Až přijde konec světa, pojedu tam k vám. Nic na tom sice nezměním, ale alespoň se před smrtí pobavím,“ řekl, mi zase před mnoha lety, ještě za Komanče kamarád Ben, který žije v holandském Harlemu.

Jinému známému jménem Stan, který je Ir, jsem se spolu s ostatními přáteli snažila vysvětlit Járu Cimrmana. Naprosto to nešlo.

„Nerozumím, že neexistoval, když by ho někteří volili jako prezidenta a má někde i pomník a dům, kde žil. Berete vůbec vážně svou politiku?“ 

Zkusila jsem mu na tohle říci, že kdybychom u nás brali vážně politické dění, a to historicky, všichni bychom už viseli na akátech ve Stromovce.

Pravil: „Proč na akátech a proč ve Stromovce?“ 

Téma povodně Stan už vůbec nepochopil.

„Prodám chatu na Slapech, momentálně k vidění na Zbraslavi“. Toto ohodnotil jako morbidní a pak se nás zeptal, jestli by se usmíval i majitel té chaty.

Na naši odpověď, že hned ne, později ano, pravil „Tak má asi hodně peněz,“ což zase přišlo vtipné nám.

Vůbec je zajímavé, co všechno nám přijde vtipné.

Nebo bych to měla říct jinak.

Je zajímavé, jak nám přijde vtipné úplně všechno.

Z maminčiny knihovny a kvalitní literatury vím, že nám Němci říkali „smějící se bestie“.

Čech je tedy asi v první řadě cynik.

Když se zeptáte Američana „Jak se máš?“, odpoví „DOBŘE.“ 
Odpoví „dobře“ v každém případě.

A to i tehdy, když mu právě utekla žena, umřel pes, shořel barák, vyhodili ho z práce a diagnostikovali nádor.

Thymolínový úsměv a je ready. Jenže třeba není.

Taky jsem se to ale naučila říkat, protože mi došlo, že tím hroznou spoustu lidí uvedu do pocitu Searsové po prvním setu.

Když se ale na totéž zeptáte většiny Čechů, odpoví často pravdivěji, než Amík „STOJÍ TO ZA HO*NO“.

A to pro jistotu i v případě, že právě vyhrál 108 milionů ve Sportce. Ostatně, stále je co zlepšovat, že?

Asi nenajdu moc příznivců, ale já jsem na to, že jsem Češka, hrdá.

A to i přesto, že z matčiny strany jsem vlastně buran, odněkud z Tyrolských Alp.

Jsem ráda, že patřím k národu, který má Cimrmana, kterého by klidně poslal na Hrad, i když chudák neexistuje (k naší současné škodě), k národu, který postaví v Humpolci pomník Hliníkovi, přestože… ale vždyť víte.

Foto:Hrady.cz

Světu jsme dali Švejka a svět ho zná zpaměti.

Zná Čechy jako národ Švejků. Kdo ho četl, tomu ta přezdívka nemůže vadit.

Pche, prej „česká sra*ko“. Houbeles, ty jedna škeble britská.

A vám všem, co mě každý den bavíte v diskuzi a staráte se o můj stále čistý monitor, přeji fajn víkend!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]