Upřímně musím říct, že mě včerejší článek od Marušky, který vám slíbila a dodala, natolik zaujal, že jsem se na problém s lepkem podívala blíž. Jak Maruška říká „poslouchat tělo“, tak to už se tady probíralo, ale teď jsem na základě všech zjištění a díky diskuzi své tělo doslova zavalila otázkami… a vida.

Jsem za to vděčná, ale mám to tak, že moje tělo si většinou řekne samo, co právě potřebuje a jestli je to či ono dobré nebo ne.

Je to dar od Boha, protože jsem vlastně, a teď klepu na všechno dřevo co kolem je, poměrně zdravá, nechytají se mě choroby, klidně jdu mezi chřipkaře a nic, abych pak chřipku ulovila jednou za sto let zcela mimo její sezonu.

Stonám ovšem tak dva dny ne déle, protože nejím kraviny, které mi imunitu ještě zblbnou, jen potlačí příznaky.

Celý citron, med, měsíček, koupel v šalvěji a je to.

S chorobou si pokecám, přijmu ji, ale nehrotím.

Vedle slušné anemie, kterou mám celý život, mi vlastně nic není.

Musela jsem se ale zamyslet u článku o lepku a u diskuze.

Jsou věci, které dělám automaticky a věci, kterým nevěnuji pozornost.

A o tom jsem mluvila se svým tělem včera, zase opět, díky vám. 

Je fakt, že mi sdělilo, že mu je úplně jedno a naopak vítá můj podivný zvyk nejíst, když nemám hlad a to třeba celý den, sladit 7 cukrů do půllitru kafe s mlékem (cukr v krvi 4,1 takže pohoda), jíst co mě napadne a třeba, a to nejčastěji ve dvě, ve tři ráno v posteli, a jiný den, zase stlačit, co najdu a to ve velkém a v kombinacích přímo vražedných.

Ovšem to vše s dobrým pocitem a s chutí přímo nebývalou.

Skoro nepiju, jenom ráno sklenici vody s citronem.

Nemám žízeň, prostě – ledviny v pohodě.

Pro nějakého výživového odborníka, bych možná už nežila.

Ale žiju.

Nicméně na otázku lepku a mouky (miluju všechno, od knedlíků přes buchty, sušenky, vločky…) se moje tělo poněkud podrbalo za uchem.

„Jako, že bych mělo z toho radostí psotník, to nemám“, pravilo.

Na tohle je dobrý grif, to si zkuste – prostě si představte potravinu a sledujte své tělo. Pokud je to v pohodě, je bez reakce, pokud ne, jakoby vás píchne u žaludku … fakt to funguje.

Ale nedávejte do toho podvědomě, co by se mělo… protože, co by se mělo, nutně není dobré pro vás a je to každou chvíli jinak!!

Proto jsem vám do diskuze dala tu otázku, na likvidanty lepku.

Před chvílí jsem šounila v lednici a zaujaly mě rybičky. Takovou chuť na Rybičkovou pomazánku z másla a cibule (pravého másla, margarín do mě nedostanete ani násilím), už jsem neměla hodně dlouho!

Udělala jsem ji a už tuhne.

Vezmu si ji do postele s čajem a chlebem, který jsem pekla, ovšem z mouky s lepkem.

Přemýšlela jsem nad věcmi, které jsem zmínila v úvodu článku a řekla o nich, že jim nevěnuji pozornost.

Po tom, co jsem se po jenom druhu kávy cítila divně, jsem vyhodnotila, že to bude prostě nějaká srágora a přestala ho pít.

Kupuji drahou kávu, která je dobrá.

Italové a auta!!

Je to super příměr, a ačkoli se ho v zásadně držím, budu ještě urputnější.

Zaujali mě také zméněné vaření ze surovin.

Přestože jsem odvykla všechny i tátu jsem zlomila, na pytlíkové polévky, peču chleba, dělám vývar místo masoxu, … pořád mám spoustu možností a mezer a moc ráda, na to tu energii investuji.

Například zahušťuji jíškou, což bych klidně nemusela, existují alternativy, ale musím to vyzkoušet.

Používám vanilkový (ne vanilínový) cukr, ale mohla bych si ho i vyrobit.

Od Marušky mám tip na super koření v Myslíkové u Araba, kam zajedu dneska před přednáškou v Praze. Koupím tam i tu vanilku.

Protože, a teď se k tomu dostanu.

Občas mám divný pocit po těle.

Jakoby mě svrbělo zevnitř.

Je to těžké popsat, ale je to jako když člověka šimrá krev zevnitř v žilách. Pak si přejedu po ruce třeba a ten dotek cítím nepřirozeně dlouho, nebo se podrbu a vysloveně je mi to nepříjemné…

Vždycky jsem myslela, že to je —- nevím, třeba nervy, protože někdy to mám a jindy ne.

Teď mě napadlo, že člověk nemusí mít nutně s lepkem problém tak masívní, jako Maruška a jiní, ale může ho mít a nevědět to, protože to tělo ještě zvládá, ale nadšené není.

A fakt, že tělo mi na lepek reagovalo, mě zaskočil.

Zkonzumuji ho hodně, když si to tak vezmu.

Dám na to bacha a něco jsem zjistila.

Vedle toho, že jsem objevila termín francouzský zelený jíl, který by měl odvádět z těla lepek a odstraňovat ho ze střevní stěny, a hned dneska se po něm zeptám v lékárně, (nikdy jsem o tom neslyšela).

A také jsem zjistila toto:

Čím vyšší je typové číslo mouky, tím méně lepku obsahuje. Tím méně bude ale těsto kynout (nejvíc lepku obsahuje mouka typu 550)

To je zajímavé a rozhodně na to dám pozor, protože to je opět novinka.

Nemíním se teď zbláznit z lepku, když nejsem celiatik, ale upřímně, nemíním se jím ani stát!!!

A to bych, při mé závislosti na buchtách, pečivu, sladkostech, knedlíkách, koláčcích, piškotech, vločkách, kávě a vánočkách úplně klidně mohla.

Stejně je to zvláštní, jak se možná v pravou chvíli, zcela „náhodně“ dostávají k člověku informace.

Ačkoli patřím k těm, kterým je blízké heslo: „Krize se řeší, když nastane“, existuje výjimka, které věnuji pozornost vždycky.

A tou je zdraví.

Zde jsem se vždycky, jak u svých dětí, které jsou zdravé, protože nějak podvědomě jsem měla potřebu jim spíš vařit, a hňoucat tvarohy, než kupovat přesnídávky a pribináčky, tak i u sebe, dávala přednost heslu: Lépe je problému předejít, než ho řešit.

Nejsem hypochondr, ale nejsem ani magor.

Mám své tělo ráda, mám ráda svůj život a je mi příjemné každé ráno.

Necpu se prášky, vyhýbám se (odjakživa, takže nějak automaticky) křiklavě barevným potravinám, Cole, dochucovadlům. (vyjma sojovky, ale s mírou), v životě jsem nebyla na solárku, (pak přišla aféra s vražednými limity záření) a podobně…

… zvláštní, že mám i nějak fyzický odpor k elektronickým cigaretám, prostě mám pocit, že jsou horší než tabák, ale to mi ještě nikdo nepotvrdil.

Možná dělám hodně věcí spíše podvědomě, ale jsem zdravá a moje holčičky taky.

Chci, aby to tak zůstalo.

Vážím si zdraví – už tak kouřím, a to stačí.

Takže Italové a auta, geniální a pro mě významné (zopakuji slova Marušky, „Ital bude raději jezdit ve starém autě, než by šetřil na potravinách“).

Mouka minimálně nad číslo 600

A zelený francouzský jíl.

A je po lepku… nebo spíš… něco pro to udělám, abych nebyla jednou bez těch buchet.

Samozřejmě, že ten jíl otestuji, a dám vědět.

Pokud s tím někdo z vás má zkušenost, tak sem s ní!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]