Narodila jsem se v rodině, kde nikdy nikoho nebolela hlava. Já, migrenička.

Rodiče mínili, že když říkám, že mě bolí hlava, vymlouvám se, abych se nemusela učit, nebo pomáhat doma. Stačilo, abych snědla něco více mastného, nebo nějaký stres a byla tady. První prášek proti bolesti mi dal můj učitel v sedmé třídě.

A vždycky jsem si myslela, že až bude nejhůř, pomůže mi lékař.

Bylo mi nejhůř.

Rada, abych si vzala Asprin a lehla si, byly sice upřímně míněná, ale bohužel nezabrala.

Statečně jsem se snažila záchvaty brzdit volně dostupnými léčivy. Čaji, masážemi, peruánskými bylinami, akupunkturou, akupresurou, zdravým životním stylem, jógou, masážemi, asketickým životním stylem.

Bylo zase nejhůř.

Navštívila jsem svého prvního neurologa. Bylo mi asi 25. Nechtěla jsem připustit, že by své práci nerozuměl. Ani ten druhý, třetí, …osmý… třináctý.

To už jsem si připouštěla, že někde je chyba.

Léčí podle toho, co je naučili na fakultě.

Žádný Dr. House mezi nimi nebyl a já stále nazapadala do tabulek, podle kterých by mě měla bolet hlava.Léky nepůsobily, ani když jsem každý brala půl roku. Pak je vždy změnili a jelo se dál.

Proč jich bylo tolik, těch lékařů?

Nebylo to tím, že jsem přebíhač, ale lékař si vždy po nějakém období hbitě vymyslel výmluvu. Buď, že mu s mou zdravotní  ukončil smlouvu, nebo že mu zatrhli množství léků pro mě…Jindy to bylo zase něco podobného.

Takže není pravda, že lidé s bolestmi hlavy jsou nevyrovnaní přeběhlíci, co nevydrží u jednoho lékaře.

Brala jsem dále kila léků a opět bylo nejvíce nejhůř.

Třetí den šíleného záchvatu bolesti večer. Neležela jsem. S kyblíkem na zvracení u sebe, s notebookem na klíně jsem seděla  a zkoumala jsem kde mě bolí hlava.

Vzala jsem mobil a vyfotila si prst ukazující na místa, která bolela.

V obličeji trošku taky. Dala jsem fotky do řady a zjistila, že by mohly kopírovat místa, kterými prochází trojklanný nerv.

A i v té bolesti jsem začala hledat na internetu vše o trojklanném nervu.

Našla jsem i lékaře, který trojklanný nerv operuje a napsala mu ihned mail. Druhý den přišla odpověď, abych se objednala do ambulance.

Pak to šlo rychle.

Poprvé v životě mě nějaký lékař poslal na magnetickou rezonanci. S výsledkem jsem jela opět za neurochirurgem, který mi na jednom ze snímků ukázal místo, kde se trojklanného nervu dotýká nějaká cévka.

Řekl, že operace trvá 90minut a zeptal se, jestli ji chci.

Odpověděla jsem bez rozmýšlení.

Tohle vše se událo v rozmezí jednoho měsíce.

Jsem už z nemocnice doma, pustili mě za 8 dnů.

Zatím mě hlava nebolí.

Můj problém byl v tom, že  jsem měla i migrény i bolesti od trojklanného nervu.

A migrénu mi vyvolala i ta bolest od trojklanného nervu. Takže bolesti splývaly.

Ta horší se chovávala za tu menší.

Operace jsem se nebála.

Možná jen trošku. Po narkóze jsem zvracela 2 a 1/2 dne. A bolest byla jen té intenzity, kterou jsem už znala. Ale je to za mnou.

Tři dny po té

Šest dnů po té

Pod vlasy to ani není vidět

Suvenýr 

Chtěla bych jen, aby ostatní, trpící bolestí, která není přesně tabulková, měli taky tu možnost. Možnost zbavit se bolesti.

Ještě taková drobnost. Byla to náhoda?

Druhý den poté, co jsem odeslala mail jsem dostala zprávu od jedné kamarádky z netu s kontaktem na téhož lékaře….

Ještě bych chtěla dodat, že za tu dobu, dobu bolesti, která trvala velice dlouho, jsem poznala spoustu lidí, kteří mi tvrdili jak strašně je bolí hlava. Jenže oni to dovedli jen hezky popsat.

Já ne.

Dokonce jsem na tu bolest nechtěla ani myslet, když zrovna hlava nebolela.

átéčko

[sexy_author_bio]

Milá Alenko,

   ráda bych Ti z celého srdce poděkovala, nejen za skvěle napsaný článek, ale předně za ochotu se o své zkušenosti podělit, protože Tvůj příběh s dobrým koncem může být inspirací a motorem pro mnoho dalších.

Mimochodem, možná také pro Tomáše, který se potýká se stále větší a častější bolestí hlavy, a jehož léčí stejným způsobem, který jsi popsala. (pijte magnézii, pane)

A chtěla bych se rovněž hluboce poklonit. Tvojí statečnosti, vůli, odhodlání a chuti nevzdat se a bojovat.

S úctou

Michaela