Views: 419
Zemřít pro pravdu … Jak to zní pevně a silně a hrdě, že? Nikdy jsem nebyla dobrá na letopočty a v dějáku jsem všechno doháněla tím, že jsem barvitě líčila děj bitev, dramaticky gestikulovala a byla bych se i dojetím nad padlými rozplakala, jen aby profesorka zapomněla, že jsem kdesi na začátku neřekla datum a rok. Pár si jich ale přece jenom pamatuji. Patří mezi ně 6. červenec 1415.
Nechat se totiž upálit za pravdu, to bylo pro mě tak zásadní, tak silné a obdivuhodné gesto, že by byl skutečný, ne ten smyšlený hřích, nepamatovat si, kdy, kde a v jakém roce zemřel mistr Jan Hus.
Kdybyste mě probudili ve tři ráno, kdybych u toho měla „trojku v žíle“, kdyby byla zrovna i bouřka, věděla bych to.
Vážila jsem si ho už na základce a nějak mě to nepustilo.
Položit život pro neochotu odvolat a zpronevěřit se tím sobě samému. Neohnout se a zachovat si vlastní hodnotu. Odmítnout přežít s vědomím pošpiněného charakteru, což by mohlo nakonec znamenat i cosi horšího, než zemřít.
Morální smrt je bolestivá
Chápu to.
Rozumím tomu, že mnohý raději zemřel, než by odvolal.
Kéž by svět plodil více takových duchovních velikánů a kéž by je pak Bůh pěkně dovedl na posty nejvyšší.
Ideálně politické.
Často jsou ale pro mnohé pravda, čest a svědomí stejně cenné, jako bazarová židle a ještě křičí ve stylu Michala de Causise a obviňují druhé, kdy s klidem pošlapou pravdu, právo, slušnost i čest…a svatá prostota tleská!
Mistr Jan Hus.
Kazatel, reformátor a vysokoškolský pedagog. Poukazoval, mimo jiné i na morální úpadek v řadách církve a to se mu také stalo osudným. Některé jeho výroky „církev je tvořena výhradně předurčenými ke spáse“ či „kněz ve smrtelném hříchu nehodně udílí svátosti„ církev dodnes pokládá za sporné a kontroverzní.
Odmítl odvolat.
Nesklonil se a za svou pravdu jako kacíř a exkomunikovaný kněz, nakonec se ctí zemřel.
Budiž nám pevný názorový postoj našeho rodáka z Husince i jeho poslední slova „Sancta simplicitas!“ (svatá prostoto) příkladem i mementem.
Zemřel 6.7.1415 v německé Kostnici a byl to Čech.
Velký Čech. Velký člověk, hrdý člověk … to je hezké že? Jak rádi se ztotožníme, jak rádi budeme obdivovat…a přitom sami odvoláváme pomalu denně. Protože … ono se pokaždé něco najde.
Kéž každý Čech, každý český politik má v sobě alespoň procento z Jana Husa, jehož odkaz velebíme, ale máme mnohem víc v ústech, než v činech.
Kéž má každý obyčejný člověk alespoň procento té odvahy, cti a morální síly.
Kéž máme tolik procent rozumu, abychom rozeznali pravdu od lži.
A kéž pak za ní pak pevně stojíme častěji, než se dokážeme ohnout v pase před lží.
Krásný den!
Michaela Kudláčková
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů