Můj bývalý dlouholetý přítel a otec Johanky je především zpěvák. Svůj talent vkládá do rockové muziky a lze říci, že úspěšně.  Jak z popisu vyplývá, není chovatel. Nechápala jsem proto, po té, co se vrátil od rodičů z Moravy, jeho výrok: „Takže podívej se. Máme zahradu? Máme. Máme rádi maso? Máme. Jsme bohatí? Nejsme. Tedy využijme umu a postarejme se o některé produkty sami“.

Napřed jsem myslela, že hodlá v Libni, na malé zahrádce ve vnitrobloku, vyorat brázdu a vysadit třeba nějakou tu hlízu.

I pokyvovala jsem hlavou na znamení souhlasu.

Také jsem ho ale důrazně upozornila, že vola k pluhu bude muset shánět mezi urostlejšími jedinci, a že mu mohu tak maximálně otírat pot a otku.

„Jsi na omylu“, pravil, „a nedělej si legraci, myslím to vážně. Budeme pěstovat králíky“, vysvětlil.

„Hmm a vraždit ty tvory budeš také Ty?“, zeptala jsem se nedůvěřivě a připomněla jsem mu, kterak na Vánoce hleděl nešťastně do vany u kamarádky s paličkou v ruce, a po té se pokusil kapra ve vaně uštvat.

„Táta mi to vysvětlil. Od teorie je krůček k praxi“.

„Jak myslíš“, uzavřela jsem konverzaci a šla jsem obalovat brokolici.

Myslel to opravdu vážně, neb druhý den přijel balík a v něm jako stavebnice polotovar přepychové králíkárny od otce, a krátce za balíkem i otec se třemi králíky, z toho jednou březí samicí.

Zatímco děti se doma plazily po zemi, radostně výskaly a králíci po bytě bezstarostně káleli, ti dva na zahradě sestavovali králíkárnu. Sousedka zvědavě přehozena přes plot, přidávala zkušenosti jejího děda, vášnivého chovatele výstavních králíků, který později odjel do Kanady léčit koně.

Za hodinu bylo hotovo.

Umístili jsme králíky do nového domova a já celý večer poslouchala, jak bude všechno „supr“.

Ráno skutečně vyskočil a jel do OBI zakoupit srp.

Po návratu odložil džíny, skočil do tepláků a bujaře odběhl s košíčkem na Okrouhlík.

Vrátil se za půl hodiny v krvi.

Palec mu ledabyle plandal a on měl stejně svěží barvu, jako ty tři stébla, která se nudila v košíčku.

Obvázala jsem ho, podala sklenku vody a šla jsem těm hlodavcům trávu natrhat.

Druhý den měl zkoušku.

Hlodavce šly krmit děti.

Tři hodiny trvalo pochytat ty bestie po zahradě a znovu zavřít králíkárnu. Vztekle jsem šla upéct kuře.

Snažila jsem se mu odhodlání jít další den opět se srpem rozmluvit, ale nedbal.

Zkrátím to.

Během jednoho měsíce jsme měli parádní kondičku od věčného honění králíků po Slovance a z mého přítele byl téměř mrzák.

Po levém hřbetu ruky, dlani a palci měl tolik jizev, že by na ní šlo s úspěchem hrát piškvorky. Potom, co pochopil, že trs trávy nemůže levačkou držet a pravačkou sekat, se ještě sekl do kotníku, a pak definitivně zhodnotil, že se bude raději věnovat hudbě.

Samice porodila.

Každý den jsem škubala jako pitomec trávu, pokud se mi nepodařilo zaúkolovat děti, které ale velice brzy pochopily, kdy mají zmizet.

Jedno odpoledne jsem hlasitě vyhodnotila, že bude dobře králíky (již odrostlé) raději urychleně sníst a tím důstojně ukončit chovatelský začátek.

Kupodivu neprotestoval a odešel na zahradu.

Napřed jsem se šíleně vyděsila, když jsem z okna slyšela ten nelidský řev, který se vnitroblokem šířil až k Bulovce. Napadlo mě, že ty králíky škrtí.

Běžela jsem dolů.

Stál u otevřené králíkárny a to, co vřeštělo, byly děti.

Králíky jsme rozdali, až na jednoho, který měl zachovat mým dcerám, po tom šoku, duševní zdraví.

Skonal sešlostí věkem. (ten králík)

Michaela

[sexy_author_bio]