PŘÍLOHA NA VÍKEND
Už dávno jsem si všimla a i jsem o tom kdysi psala, že jsou lidé takříkajíc dotekoví a ti, kdo mají tu pomyslnou ochranou zónu, jakýsi osobní kruh bezpečí řekněme méně prostupné. Patřím k těm druhým, když striktně vyjmu malé děti, jejichž dotek mi dělá dobře. Naproti tomu jsou jedinci, kteří si nás při hovoru musí alespoň jednou otlapkat, jinak to není ono…

Takových, kterým letmé doteky a poplácávání vysloveně vadí, je mnoho.

Stejně mnoho, jako opačných typů.

Když tlpakal natrefí na protějšek, který je podobný, musí to být krásná symbióza. Už vidím, jak se oplácává a bratrsky ňufá například šéf s podřízeným. Úchvatné.

Jenže, co když to jeden vyžaduje a dělá mu to dobře a druhému je to vysloveně nepříjemné?

Jak vysvětlit takovému přítulovi, že k němu chováme veškeré sympatie, ale nepotřebujeme se po něm při každé příležitosti vinout jako břečťan? Moc to nejde, protože člověk má většinou zábrany, ranit něčí city a náklonnost a tak se zpravdila necháváme ochmatávat.

Moje nejmladší dcera bývala takový malý rozkošný obliza.

Nebylo minuty, aby mi nevisela zauzlovaná okolo krku, ramen, pasu, nohy, či jiných součástí. Když ne to, tak mě musela alespoň hladit až skoro do vyhlazení.

A kdybych to byla jen já…

Johanka velmi dlouho pěstovala disciplínu – hunpu na každého, ať je to přítel starší dcery, kolegyně z práce, sympatický taxikář, doručovatelka a podobně…

Dnes, když už je to malá slečna, to na sebe vzalo hezkou a milou podobu, která spočívá v tom, že se objímá jen s určitými typy, například se mnou občas a s kamarádkami často  Ovšem, je to proto, že je častěji vidí.

Jak to, že je někdo dotekový a jiný ne?

 Vlastně na to prý ani mustr není. Je to v povaze a jakémsi podvědomém přístupu ke společnosti a je to velice individuální. Více se s takovouto vstřícností setkáváme u dětí, ale ani dospělí nejsou výjimkou. Dětem lze vysvětlit, že to nemohou dělat cizím lidem, že je to neslušné, ale byla bych na to opatrná, protože je těžké vysvětlovat dítěti, že láska a náklonnost není slušnost. U některých dospělých existuje malá spojitost s podvědomým pocitem jistoty. Nabízí se, že někteří jedinci si tímto způsobem zcela podvědomě zajišťují náklonnost druhého, kterého pokládají za morálně silnějšího. Jakýsi prvobytně pospolný, animální prvek, vysvětlila mi před lety PhDr. Daniela Martincová, z manželské a psychologická poradny.

Nutno říci, že i ten největší nedotekovec mívá chvilky, kdy má potřebu druhého zcela spontánně políbit, pohladit nebo obejmout.

Zpravidla se pak protějšek zatváří udiveně a já osobně, pokud mě takový záchvat popadne, bývám podezírána, že jsem něco povedla, nebo pila alkohol.

To první je u mě jedniznačně pravděpodobnější než to druhé.

Na závěr malé upozornění: Pokud by se někdo podezřele kolem vás vinul, provozoval letmé doteky a případně delší dobu nechával svou ruku na vašem těle (a není to parnter), a pokud se vám při tom dělá podezřele slabo, je to upír a netlapká na vás proto, že je prostě kontaktní, ale bere si vaši energii a dělá to vědomně.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]