Je to zažitá legenda, nebo je to pravda? Skutečně lze odhadnout, že miminko se brzy narodí podle toho, že žena najednou nápadně smýčí a visí na garnýži s žabkami v ruce? Mnozí tvrdí, že jde o fámu. Já myslím, že to je nejen pravda, na procenta určitě, ale také myslím, že to má racionální a vysvětlitelný podklad…

Člověk se vůbec podvědomě často chová podle toho, co mu velí tělo a je tomu i naopak. Já jsem už někdy v dětství přesvědčila svoje tělo, že nebude tloustnout a ono to nedělá.

S těhotenstvím to nebylo jiné.

U všech mých čtyř dcer to fungovalo.

Tedy vedle toho, že jsem asi čtyři dny po otěhotnění věděla, že jsem těhotná. Dřív, než bylo možné lustrovat i ty nejcitlivější papírky.

Nebylo mi špatně, ani jsem neplakala.

To až pak.

Prostě mi bylo jinak.

Za snad nejhlavnější ukazatel pokládám chuť v puse, která mi připadala, že jsem před tím cucala klíč. To nevím dodnes čím, je, ale je to neomylný signál.

Další byl fakt, že jsem při prvním nákupu hledala regál s olivami. Ještě dřív, než regál s mlékem, což je na pováženou.

Jakmile jsem zcela automaticky sáhla po olivách s papričkami, bylo mi jasno.

Zcela nepřirozeně pro můj organizmus mi také přestala být 24 hodin denně zima.

Pojala jsem nepřirozenou příchylnost ke svému protějšku.

A to prosím všechno ještě před tím, než se cokoli dalo oficielně zjistit.

Určitě mi mnoho dalších žen dá zapravdu.

Slyšíme své tělo…vnímáme ho.

Nebudu zmiňovat hysterické výlevy v průběhu těhotenství a zhroucení v koupelně ve dvě ráno po té, co jsem zjistila, že v kuchyni v lednici není jahodový jogurt.

Ani to, že jsem otci svého dítěte po tom, co šel jiíž podruhé o patro výš za mým bratrem hrát na PC hokej, vmetla v slzách do tváře, že je homosexuál.

Dokonce jsem vřískala na svoji matku, že je nelida, když tam Radka ještě pouští a ví, že JÁ jsem dole sama a hokej na PC mě nebaví. Že nechá odvádět otce od rodiny a nezasáhne.

Svého milovaného bratra jsem následně nazvala zatraceným rozvracečem a tvářila se na něho jako na skutečnou milenku svého muže.

Ne, nebylo to snadné.

K nenarozené Johance jsem melodramaticky promlouvala cosi jako „ty můj ubohý broučku, co my budeme dělat? Koho sis to vybral ty chudáčku odstrčenej“ a podobně, prostě příšerný.

Byla jsem ne přecitlivělá, ale doslova nesnesitelná.

Mimochodem, pro ten jogurt mastil můj bývalý v ty dvě ráno tehdy do večerky, protože hrozilo, že se umlátím sprchou.

Na moje obvinění z homosexuality mlčky nereagoval, ani když jsem na tom sveřepě trvala.

Dodnes jsem mu vděčná.

V každém případě, jsem, když nejmenuji moje monology s budoucím človíčkem, které jsem uskutečňovala i v samoobsluze plné lidí, aniž bych si to uvědomovala, „tak co bys dal dneska ty můj rozkošný, mlsný plode…“, provedla před porodem přesně stejný rituál z úvodu článku.

A to pokaždé.

Jak s Pájou, tak s Míšou, Alicí i Johankou.

Když jsem si byla u mámy půjčit okenu, nekomentovala to.

Když jsem si přišla pro kolíčky, což jsem vysvětlila tím, jsem musela vyprat ložní, zpozorněla, a když mě načapala s hadrem u sklepa a prošla můj byt, pak celý dům a všude bylo vytřeno od půdy až na dvůr, zavolala Radkovi, ať přijde večer brzy.

Byl to pátek.

V sobotu v sedm ráno mi praskla voda a v neděli se narodila Johanka.

Myslím, že vím, proč se nám tohle s tím úklidem děje.

Je to strašně prosté.

My se totiž chováme úplně stejně, jako se chováme, když má přijet návštěva.

I na mě funguje návštěva, a to nejsem žádná kuchyňka, co doma permanentně chodí se smetákem a nakládá rodinu do sava.

Jak mi někdo řekne, že někdo přijede na návštěvu, že přijede třeba někdo vzácný, nebo ten, koho jsem nikdy neviděla, tedy ne bratr, sestra a podobně, první co mě napadne je, že proboha musím uklidit!!!

A to je ono.

Ten človíček co přijde, přece u nás nikdy nebyl, je to sakra vzácná návštěva.

Někdo zcela nový, navíc někdo na koho se těšíme…takže je to stejné jako u vzácné návštěvy jiného druhu.

Je dost možné, že samo miminko prostřednictvím nějaké buňky ohlásí, že už balí a tahle buňka to, aniž by nás informovala, přenese rovnou někam do mozku, který to nehodnotí, ale rovnou se postará, aby se nelenilo.

V každém případě je to zajímavé a zase jsem se přesvědčila, že to funguje.

když mi volala těhotná kamarádka z Úštěka minulý týden v pátek a mimoděk zmínila, že dělá úklid, že se na to už nemohla dívat, a že umyla i okna a zrovna savem proplachuje odpadkové koše, suše jsem se zeptala, jestli má sbalenou tašku do porodnice.

„Hehe, nene…až 23., na tvýho bráchu přece“, laškovala.

Narodila se jí Eliška, včera. 

A já gratuluji oběma!!!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]