Views: 54
Tohle pravidlo u nás funguje už do doby, kdy děti zahodily plenky, dudlíky a zařadili se po bok nás, milovníků cestování. Ne, že bychom s nimi necestovali, do té doby. Kufr našeho auta vyplňoval veškerý hardware, bez kterého se miminko neobejde. A když jedno miminko vyrostlo, přibylo rázem druhé.
Nepřejte si zažít ten řev, když jsme u babičky zapomněli dceřin oblíbený dudlík. On vlastně nebyl oblíbený mezi neoblíbenými. On byl jediný, protože bez něho odmítala usnout. Pokud odmítala usnout, dávala nám to najevo hurónským řevem, že hlučnější byli jen Turci, když táhli na Vídeň. Syn naopak potřeboval tulícího plyšáka. Co naplat, že maminka taky hřeje a ještě zvládne řídit auto.
Jednu sedačku vozu bylo potřeba obsadit monstr kachnou.
A to nemluvím ani o té hromadě oblečení, plínek, krmení, drogerie a léků, protože co kdyby. A to kdyby prostě nechcete s miminkem na cestách zažít. Když nastane „kdyby“ a vy nejste připraveni, jsou jenom dvě varianty.
a) miminko nekonečně pláče, nebo se s pláčem na střídačku vzteká
b) miminko pláče, vzteká se, vy pláčete a na střídačku se s manželem hádáte, který idiot balil
Pamatuji se, když mne jednou zastavila hlídka a ten snaživý příslušník se dotázal na doklady k vozu.
„V pohodě, mám to v kabelce v kufru.“
Otevřela jsem kufr, kde bylo veškeré příslušenství ke třem dětem na víkend plus dvě tašky sena pro morčata a jako nedílná součást tři vyděšení hlodavci i s klecí. Všimla jsem si, že příslušníkův výraz nebyl daleko od toho morčecího. Hlasitě povzdechl, mávl rukou a doklady jsme nechali na někdy příště.
Vsadím se, že to byl také hrdý otec několika malých dětí.
Nicméně děti povyrostly a mně došla trpělivost. Na cestách jsem proto zavedla dvě pravidla. To první je, že dostanu pět korun za každou otázku: „Kdy už tam budeme?“.
To druhé je pravidlo jedné tašky. Je mi jedno, jak daleko jedeme a jak dlouho tam budeme, ale víc, jak jednu tašku prostě nevezu.
Kluci jsou v pohodě, ale dcera to trochu špatně nese.
Je jí čtrnáct a očividně očekává každým okamžikem audienci u královny, takže vezeme garderobu na ráno, dopoledne, oběd, odpoledne a večer a to ve verzi pro chladné i teplé dny. Pak ještě obě verze vylepšenou o modely, pro případ nenadálé společenské události, svatby nebo konce světa. A když už si tak pěkně zabalí, najde na dně úplně prázdné skříně triko, které rok neviděla, takže ho z čirého altruismu přihodí taky. Neobleče si ho, ale srdci neporučíš. Statisticky je to jedno, protože kluci berou dvě trika a jedny trenky….dohromady.
Zbylé místo doplním svým oblečením.
Jedna taška je super. Prostě ji hodíte do auta a jedete. Na místě nevypadáte jako, že vás právě někdo vykopl z baráku, ale že si to jedete prostě užít. Ve finále zjistíte, že jste inteligentně zabalili svoje oblíbené triko a ještě oblíbenější šortky, ze kterých odmítnete vylézt a strávíte v nich celou dovolenou. Nebo si ještě lépe na místě koupíte nějaké báječné upomínkové tílko, se kterým v ten ráz srostete a nevylezete z něho ani po návratu z dovolené.
Pravda, loni mě jedna taška trochu vypekla, protože nejmladší synek projevil v blízkosti třeboňských rybníků neuvěřitelnou neschopnost udržet své oblečení suché a z dosahu bahna. Problém spočíval v tom, že teploty v červenci klesly hluboko pod dvacet stupňů a jemu povážlivě začalo docházet teplé oblečení.
Zvlášť po tom, co první den spadl do rybníka, druhý den spadl do kaluže a třetí den se klepal v šortkách ve snaze zahřát své rachitické tělíčko tímto bezděčným pohybem.
V chodbě mě čeká jedna taška.
Zítra vyrážím. Držte mi palce. Pálava volá. Ještě počkám, až děti usnou a dceři zreviduji a zredukuji zabalené oblečení. Myslím, že bez malých černých se tentokrát obejde. A dvě černé mikiny jsou taky luxus. Až zjistí, že v indiánském týpí není elektřina, že si maminka opravdu nedělala legraci, bude běhat po kempu a lovit free wifi bez ohledu na outfit. Nebo vytáhne nějaký černo černý emo hadřík a zhodnotí, že je lepší být mrtvá než offline.
Když bude počasí na naší straně, zjistíme, že jedny plavky na týden stačí a příště vezmeme jen tesco tašku s plyšákem pro synka a vývrtkou pro maminku.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
0 Komentářů