O kom jiném bychom si těšně před Vánoci měli vážně i nevážně povídat, než o tomhle zajímavém pánovi? Začnu zcela lehoučce, ale během týdne přitvrdím, abych zase odlehčila. Mám Ježíška ráda. Jako osobu. Prostě jsem nikdy neuvažovala nad tím, jestli byl, nebo ne. Dnes je ale pro mě skutečnější a realističtější, než když jsem byla malá…

Jako malá jsem si například myslela, že když prší, Pánbíček nahoře zalévá kytky.

Četla jsem pohádky.

Nebo mi je vyprávěla máma a to bylo teprve něco. Jako mladá hrála ochotnické divadlo a obrazotvornost a vypravěčský talent měla přímo od toho Panbíčka.

TOP máminy modely byly tyhle:

Její vlastní vylepšená verze „O dvanácti měsíčkách“.

Přidala spoustu přímé řeči a já dychtivě číhala na pasáž, kdy se zlé Holeny zeptá Leden, co by ráda a ona řekne „Co je ti do toho dědku plesnivej“… Mohla jsem se umlátit smíchy.

Dále zcela vymyšlená pohádka na pokračování o Plivníkovi.

Poslouchala jsem se zatajeným dechem.

Šlo v kostce o černé vejce, které našel nějaký zlý člověk v okapu a v kapse si ho odnesl domů. Tam na něj zapomněl.

Z vejce se vylíhlo černé kuře…

…každý večer si maminka vymýšlela příběhy o tom, co zase kuře Plivník tomu chlapovi provedlo.

On si to ale zasloužil, protože to byl špatný, lakomý a k tomu hloupý člověk.

Nabyla jsem na chvíli dojmu, že svět, když chce druhému poslat cosi spravedlivého, nastrčí třeba právě černé vejce a Plivníka, který je tady nad všechny soudy.

A povídání „o Pánu Bohu“.

Mámě se dostala do ruky omšelá kniha pohádek ještě po babičce. Tuším od Boženy Němcové. Byly tam pohádky, které jsem neznala ani náhodou.

Jednu jsem měla nad všechny ráda.

Svatý Petr tady putoval po světě s Ježíšem Kristem inkognito.

V přestrojení za chudé poutníky.

Petr byl naivní a hodně věcí neznal. No a Ježíš ho učil skutečně vychytanými způsoby, které mám v paměti a hlavně v duši tak pěkně uložené, že si často vzpomenu i teď.

Třeba na to, jak Petr zahazoval za sebe kousky koláče, který už nechtěl, ale styděl se to Kristu, který šel před ním, říct. Ale to by nebyl Ježíš, aby o tom nevěděl.

Z každého sousta, které Petr vyplýtval, nechal vyrůst pšeničný klas.

Dobré že?

A poučné…jenom nám tu Ježíš měl zůstat, protože jsme díky tomu, že odešel kamsi na nebesa, hrozně zvlčili a jsme trapně rozežraní a zhýčkaní a vůbec si ničeho nevážíme.

Jídla nejmíň.

Kdyby se vrátil, rostly by u všech popelnic doslova lány obilí!!!

Nebo případ, když chudý člověk, který tyto dva přestrojené poutníky pohostil, ač sám měl málo, jsem si uchovala jako duševní moudro.

Jeho paní totiž uvařila polévku jen z toho, co měla, a tak byla polévka jen velmi málo mastná.

Za každé mastné očko v polévce ale druhý den dal Kristus ženě zlaťák.

Odměnil je za to, že to byli dobří lidé a protože, jak řekl: „Nezáleží na tom, kolik toho člověk dal, ale s jakým úmyslem.“

Později se to dozvěděla selka, která ty dva předtím vyhodila.

Zmastila jim polévku hrozně.

Petr říkal: „Tohle je lepší polévka, to ona si nás víc vážila, než tamta paní, že ano.“

Jenže to tak nebylo.

Jo, jasně byl v tom ten úmysl, který Ježíšek odhalil a já to jako dítě úplně shtla a pamatuji si to dodnes.

Ta selka chtěla prachy, ne pomoc pro potřebné.

A tak dostala od Ježíše jen jeden zlaťák.

To proto, že na vrchu polévky plavalo jen jedno obrovské mastné oko. Když jsem to poslouchala, připadala jsem si často jako ten Petr.

Věřte, nevěřte, hodně mi to dalo.

Nejde tady o víru v Boha. Ale o touhu po spravedlnosti, či obdiv k moudrosti a odměnu za slušnost.

O Happy Endy, které dodnes miluji.

A o fér jednání a čistotu myšlenek. A cosi, co povýší ducha nad hmotu, soucit nad sobectví, obavu o druhého nad obavu o sebe a upřímnost nad EGO.

A to se mi líbí…nebo to bych se ráda v životě učila a s tím se setkávala.

Ježíšek s námi zůstane na Popelkách až do „Ježíška“ 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]