PŘÍLOHA NA VÍKEND

Nedovolím Dnešku, aby zničil a smazal mé Včerejšky – vzpomínky na krásná a pohádková Kdysi. Nepustím do svého srdce shon, kterým se snaží každý výdělkuchtivý obchodní řetězec vnutit nám představu o povinnosti nakupování dárků pro své okolí. A vy se, prosím, taky nedejte oklamat jejich falešnou upřímností, jak to s vámi myslí dobře. 

Každému, kdo se vám v době vánoc snaží vnutit svůj výrobek jako nepostradatelný, jde vždy a pouze o sebe sama.

Spíš než na tlak zvenčí, soustřeďte se na sebe a své pocity.

Své vzpomínky a touhy z dětství, protože tam jsme nechali to opravdové kouzlo všeho. Nejhezčím dárkem pod stromeček je vlastní klid, pohoda, zdraví, láska, smích, radost z blízkosti našich milovaných, vzpomínky na ty, kteří již nemohou fyzicky býti s námi, ale někde v nás ulpěli navždy jako pel na motýlích křídlech.

Zasněte se do chutí všech dobrot, které jste jídávali jako děti jen o Vánocích.

Domácí vaječný koňak, který nám dětem maminky dělali s minimem rumu, jen pro vůni… Ten žlutý mok z domácích vajec a českého cukru, kondenzovaného mléka… Vše z Kdysi má neopakovatelnou chuť a sílu. Ze zahrádky sklizená jablka rdící se ještě z dob, kdy je po tvářích lechtaly sluneční paprsky.

Ta jejich sladkost, vůně, ta šťáva, která se spustila po bradě, když jste se do nich zakousli.

Na stole mísy vlašských ořechů a buráků ve skořápce, mezi nimi ladně odpočívající oranžové pomeranče, mandarinky a již zmiňovaná jablíčka, žlutá, červená, vždy sebraná nebo sklizená na zahrádce, která byla u domu.

Mezi jinými dobrotami lze vylovit také sušené fíky a datle – tak sladké, až bolely zuby při jejich konzumaci.

Někde tam pod vázou s nazdobenou větvičkou se žlutě usmíval trs banánů.

Ananas tak vzácný, naprosto jiný než ananasový kompot. Kokosový ořech a z něj do sklínky vylité kokosové mléko, pak vyškrabované bílé maso, tučné a lahodné.

Vůně vánočky s rozinkami a mandlemi. Vanilkové rohlíčky, pracny, sněhové pusinky, linecká kolečka pomazaná domácí malinovou marmeládou. Černá omáčka ze švestek, ořechů a jiných dobrot.

Svíčky pokyvující svými plameny a navozující věčný klid a sváteční chvíli.

Za okny byla sice tma, ale bylo lze tušit sousedovic Mikeše, jak si hraje s rybí duší. A před vámi již zavoněl řízek z kapra a lžíce zabořená do bramborového salátu vydala mlaskavý zvuk.

Dostali jste od maminky rybí šupinku, abyste si ji dali do peněženky, té dětské, aby i tam vám přinesla nějakou tu korunku, třeba na zmrzlinu v létě.

Stromeček, ten u maminky, ozdobený skleněnými koulemi, třpytivými řetězy a svíčkami, prskavkami.

Stromeček, na kterém visely mléčné bonbony zabalené ve stříbrném pozlátku. A vy byste nejradši ty vyfoukané čokoládové figurky snědli najednou…

Kde jsou ty doby modrých krabic se sněhovými pusinkami, které chutnaly po vaječných bílcích a cukru.

Kde jsou ty doby, kdy Kinder vajíčko bylo pouze na vánočním trhu a hračka v něm byla krásná a vhodná ku hraní. O chuti té čokolády nemluvím, ta byla taky tak vánoční, sváteční, vzácná, jiná…

Sníh.

Bílá peřina, která zahalila celé okolí, ve které se tak těžko šlo a jejíž blýskání dráždilo oči, když mezi sněhovými mraky vyrazilo na kukandu sluníčko. Tehdy jsme ho měli po kolena a nebyla nám žádná zima. Tváře zarudlé od mrazu, ruce zkřehlé i v pletených rukavicích, u nosu malé kapičky spuštěné rýmy.

Z okapů visely rampouchy – mňam, ty se krásně cucaly.

Z holých korun stromů či z jehličnanů sypaly se dolů čepice blyštivého sněhu a žuchaly do sněhové duchny, která pokrývala celý les.

Zamrzlé hladiny rybníků a spousta dětí, které snesly z půd brusle a po celé vánoční prázdniny je nesundaly z nohou.

Sáně věčně vlečené na kopec, odkud sjížděly závratnou rychlostí.

A hromada poztrácených rukavic, čepic a šál, tyto ztráty ale zaznamenaly až maminky, když se jejich ratolesti pěkně vyvenčené a vyvětrané vracely prokřehlé a přitom šťastné domů z celodenního klouzání a bruslení, bobování a sáňkování, z koulovaček a procházek.

Vánoce nebyly jenom o Štědrém večeru.

Vánoce se skládaly z tolika dnů, hodin a minut, z tolika návštěv, úsměvů, podání rukou, ale také slz a smutku.

Tehdy se nám při pomyšlení na Vánoce rozšířily zorničky v očích, byly jsme plni očekávání…

Vraťme se zpátky a pojďme si snít o Ježíšku, který v té mrazivé noci jen tak v košilce poletuje od stromečku ke stromečku a naděluje dětem dárky.

Přestaňme se honit za zbytečnými nákupy hloupostí, za zbytečným uklízením a zbytečným předháněním se v pečení.

Pojďme si udělat Vánoce takové, abychom na ně mohli příští rok vzpomínat stejně tak zasněně jako na Vánoce z dětství…

Nestyda

[sexy_author_bio]