Views: 120
Že se ještě vracím k těm banánům, ale tohle s vámi musím dneska u ranní kávy probrat. To je totiž úplně boží haluz, kterou žije dodnes spousta lidí. Jo, i já. Jenomže ze zvyku. A to je kouzlo mnoha již dávno vyvrácených mýtů…
Ale vsadím boty, že to děláte taky. Když ne všichni, tak jistě mnozí.
„Michalko, tu špičku od banánu nejez. Tam u té špičky ho okusují hadi a je tam jed“… říkala mi to babička a jak víte, vy, kdo čtete Popelky pravidelně, co řekla moje babička, to se mi přímo vyrývalo mozkové kůry. Navíc jsem byla poprděná ze všeho, co je nebezpečné, neřku-li smrtelné a na hřbitově se mi dělalo na umření.
Banány mám vyryté v hlavě dodnes.
A to tehdy byl banán vzácnost a babička velice spořivá, jejíž heslem bylo „kdo šetří má za tři…“ (moje mamka s oblibou doplnila „…roky tuberu“) takže když tato žena, která z mých odďoubaných kůrek od chleba s klidem udělala polévku, odlomila kus žvance a zahodila… bylo to vážný!
Ačkoli tou stejnou hlavou, která mě pokaždé přinutí tu špičku odlomit, už skutečně dloooouhé roky vím, že to je totální kravina, že had, když už by se tedy zbláznil a chtěl banána, tak díky Jacobsonovu orgánu, by hnedky poznal, že se nejedná o teplokrevný banán a jedem by šetřil.
A i kdyby nakrásně had měl Jacobsonův orgán rozbitý, člověku by jed ani neublížil, protože by se mu nedostal do krve … nehledě na to, že banán by beztak hned uhnil, prostě je to blbost, všichni to víme … ale ty babičky!
A tak se musím smát sama sobě pokaždé, když tu špičku, která je prostě fakt nesympatická, ulamuji.
No co už… banánová špička není jediná haluz, které se držíme.
Nechodíme pod žebříkem, protože by na nás skočil duch,
…když se musíme vrátit pro něco zpět domů, musíme si tam sednout, což zmate smůlu a myslí, že jste ještě nikam nešli,
…když jede pohřebák, musíme si uplivnout, i kdybychom byli právě … prostě kdekoli,
pak kominíci, kočky, houkání výrů, spadlé příbory – to je na článek a ten bude – a rozhodně, rozhodně nešlapeme na kulaté kanály!
Z toho všeho jsou na pravdivém podkladu postaveny snad jen ty kanály.
Vážně…
Přechod přes bažiny totiž v dávných dobách znalo jen pár dobře znalých převaděčů. Bažiny se přecházely po kamenech, ale jen některé byly pevné.
Převaděči o těch zákeřných moc dobře věděli, a tak bylo potřeba dělat přesně stejné kroky jako převaděč.
Jeden „špatný“ kámen… a … konečná.
To je vlastně prazáklad dnešní pověry o šlapání na kulaté kanály s tím, že hranaté nevadí. Klidně to mohlo být i obráceně a onu starou věc by to kopírovalo stejně.
Jednoduše některý kámen byl bezpečný, jiný ne.
V každém případě u kulatých kanálů dělá psí kusy na ulicích spousta lidí a je to fakt úsměvné pozorovat, stejně, jako fůra lidí odlamuje špičky od banána … úplně zbytečně.
Já myslím, že to je ve finále roztomilé, že děláme takové pošetilosti s banány, tančíme kolem kanálů, pliveme kolem sebe u pohřebáků či házíme za sebe nalezenou minci… dělá nás to tak nějak víc lidmi.
P.S. Víte, že banánová slupka ponechaná chvíli ve vodě z ní vytáhne toxiny a těžké kovy?
A že pomáhá na kousance od komárů?
Veselý den a krásný víkend!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů