Views: 11
Musím říct, že je velký a masívní rozdíl mezi duševní a fyzickou únavou. Asi jsem vám u ranního kafe neřekla nic převratného, jenom jsem se přesvědčila, že je to pravda.
Makala jsem jako šroub a to převážně manuálně, ovšem na čerstvém povětří na sluníčku (až mám teď z toho zimnici, ale to nevadí).
Zatímco náš kolchoz se vesele rozrůstá, zjistila jsem, že nám mezi záhonky chybí nějaká organizace na šlapání.
Vylévat chodníčky betonem se mi ale zdá uprostřed hvozdů a na samém kraji chráněné krajinné oblasti poněkud barbarské.
I našla jsem v garáži gumovou palici, uchopila kýbl a vyrazila jsem do pole za zahradou.
To proto, že vždycky cestou do lesa chodím tudy a všimla jsem si v poli krásných a do běla omletých stovek kamínků nejrůznějších velikostí a tvarů.
To bude chodníček.
No, myslela jsem, že kýbl plný šutrů bude lehčí, a taky jsem si nemyslela, že jich bude potřeba tolik, ale odvlekla jsem jich nakonec pět, než jsem pomocí palice vytvořila tohle.
Byla jsem na sebe ale hrdá.
Taťkovi jsem to neřekla a ni Tomovi, aby byli překvapení.
Byli.
Taťka se zeptal, kde jsem ty kameny vzala.
„Na poli, je jich tam spousta“
„Aha – no, já je tam už dobrých deset let nosím odsud“, pravil, ale s úsměvem.
Tomášovi se moje dílo líbilo, jenom mě upozornil, že kameny se budou muset napřesrok zase odendat, protože se to bude muset zrýt.
No jo, no. Nakonec je to asi jednodušší, než kdybych byla chodníčky udělala z toho betonu, že?
No nic.
Následně jasem se jala zasadit dvě túje dozadu k plotu a nechápala jsem, kde se tady vzala skála.
Krumpala jsem ty dvě ďoury asi hodinu.
„Stával tam dům, víš, to jsi se probíjela jeho základy“ vysvětlil mi Tomáš. Potom.
No na to, že jsme naplánovali dát ty túje po celé délce…musíme doufat, že dům nebylo obchodní centrum.
Zasadila jsem taky pana Smrčka (pamatujete na něho? TADY tenhle tehdy na Vánoce) což vyžadovalo vykutat další ďouru, ale to šlo mnohem líp, protože to je mnohem dál od tújí.
Upekla jsem další chleba, vycídila celé auto, udělala koláč a teď tu sedím, píšu a říkám si, že jsem si tam někde asi zahrabala nebo přitloukla záda, nohy, ruce a krk, protože tyhle části těla necítím.
No a dnešek bude náročný.
Držte nám palce.
Pokud se nám dneska s Tomem skutečně podaří urvat pana Jonáka, bude to zázrak, protože jak jsem pochopila u Televizních novin, patrně opravdu nebudeme jediní, kdo bude už ráno v deset poskakovat před Pankráckou vazební věznicí.
Rozhovor máme slíbený, avizovali jsme ho už TADY,
Vstávání bude velice brzké, neb v Praze bude tou dobou na silnicích spíš parkoviště než plynulá doprava a tak potřebujeme rezervu.
Rozhodně vás o dojmy neochudím hned v další kávě, a pokud se to povede fakt dneska, tak ani o rozhovor, který mám nachystaný. (u otázek jsem ležela v noci)
Kdyby náhodou něco nevyšlo, jistě se s panem Jonákem sejdeme o něco málo později.
Tak uvidíme, jsem sama zvědavá, jak to proběhne a jestli to vůbec je první den propuštění reálný nápad.
Přeji všem krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů