Views: 13
Alespoň tedy o tom panu Ptáčkovi, o kterém vám už hodně přes dva roky píšu. Možná jsem s tím vypadala až legračně, jak často jsem tuhle andulku, kterou jsem si strašně oblíbila, a my všichni doma, v článcích zmiňovala.
Pan Ptáček v sobotu večer umřel.
Z ničeho nic, nás tenhle kamarád, co už byl ochočený a veselý, prostě opustil.
Kdyby jen ten zelený opeřený drobek jenom věděl, jak hodně budu brečet, třeba by snad ani neumíral…
Nebudu psát dlouhou ranní kávu, protože jednak by to bylo melodramatický, kdybych se vypisovala s tím, jak může mít člověk úzký a osobní vztah, k tak nepatrnému tvorečkovi, jakým je drobný, roztomilý ptáček a jednak na to ani nevidím.
Tak snad jenom …
Tohle byl první článek věnovaný panu Ptáčkovi, kterému jsme tak dlouho hledali jméno, až mu zůstalo pan Ptáček.
K ranní kávě: Pomozte mi pojmenovat ptáčka
Je mým, Tomovým, Johančiným, Míšiným, Pájiným, Aliččiným a také Ječmínkovým (chuděra nevěděl vůbec, co se děje) rozloučením s naším společným kamarádem.
Nakonec mi moje přání, které jsem v prvním článku vyslovila, kdy jsem doufala, že se mnou jednou bude psát, že bude někde blízko pochodovat kolem klávesnice, či sedět na monitoru, splnil.
A splnil mnohem víc.
Honil písmenka, která se na monitoru míhala, honil nás po bytě, dobíral si Ječmínka, jedl se mnou, byla s ním legrace a strašně tu jeho štěbetání schází.
Nerozumím tomu, byl v pořádku, ale prostě se to stalo.
No a to je všechno.
V rohu zahrady má takové místečko…
A raději už nic psát nebudu.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů