Views: 20
Takže deska si udělejte piccolo. Dělala jsem si totiž naděje, jak vám ukážu videa a tedy první úlovky ze svého nového daru. Natěšená jsem ráno běžela ke stromu, na který jsem umístila fotopast. A … nic.
Prostě jsem neulovila nic, lautr nic, ani můru ani padající list ne!
Je složité napsat článek o tom, že se nic nestalo.
No …
O této noci se skutečně nedá mluvit jako o plodné, co do fauny, která se za jiných nocí v hojném počtu potlouká kolem.
Ale …
Protože já se hned tak nevzdám, odvezla jsem tentokrát věcičku až k jezírkům, hluboko do lesa, tak hluboko, že až tam zítra pojedu a vyzvednu to, vsadím se, že pro vás budu mít úlovky od veverek, přes kance, jeleny až po hýkala.
A to je vlastně dneska všechno.
Jako i tak si myslím, že na to, že jsem se jala popsat nic, je to výkon.
Pomalu se otepluje, tak vám přeji krásný den.
P.S. Snad vás tak nebolí záda jako mě. Nevím, z čeho to mám, kde jsem si to uhnala, ale možná mě někdo v noci seřezal pražcem.
Nééé!!
Kecám!
PŘECE JE ŠEDIVÉ, PAVOUČÍ ÚTERÝ!
Dnes bychom si měly vzít košťátko a ponejprve se zaměřit na pavučiny, které pěkně ometeme. Pokud je tam někde pavouček, dáme pozor, abychom mu neublížily.
Až uvidíme tu, kterou pokládáme za nejen největší, ale za obývanou, tedy to není ta, ze které se majitel už dávno odstěhoval, odložíme koště a na zem pod ní položíme minci. (Dával se i třeba nástroj, pokud šlo třeba o paní kovářovou, pekařovou a podobně).
Rituál se týká výhradně hmotného, majetkového dostatku, takže fotku pana idola fakt ne.
Až položíte věc pod pavučinu a budete si jisté, že to paní Pavouková viděla (ano, Pavouková, protože pan Pavouk je už patrně v jejím špajzu, coby zásoba pro miminka) požádejte ji, aby až bude motat novou pavučinu, umotala i pro váš domov štěstí a blahobyt.
Pak minci vezměte zpět a opatrně odstraňte pavučinu.
O šedivé středě vám totiž řečí našich předků může pavouček upříst více štěstí, když ho požádáte a ukážete mu, s čím může pomoci, až bude motat pro sebe.
Slibte mu, že na něho za to budete hodné. Zachová se recipročně.
Všechno prostě v souladu s přírodou A tak to naši předkové měli všeobecně.
Já se postarám o tebe, ty zase o mě. Já Tě budu v zimě krmit a ty mi poskytneš trochu zvěřiny.
O tom, že když byl hlad, dostal prioritně najíst dobytek a domácí zvířata se asi nemusím zmiňovat.
A tohle se tak nějak přeneslo i na tvory, ke kterým se vázaly pověry i obavy. Když nešlo o žádost, šlo u usmíření, odpuštění, omluvu.
To jen my už si to tak nepamatujeme, nebo už to pro nás není tak důležité.
Ale co není, může být.
V jádru jsme přece pořád titíž lidé.
A teď už fakt hezký, šedivý, pavoučí, bohatý, prostě den, jaký si uděláte, holky!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů