Views: 756
Je to těžké nemyslet poslední dobou dennodenně na to samé. Hrozný …. člověk se ráno probudí, jukne, co je nového… rozuměj, jukne, co se nově nesmí, a pak uvažuje, co se nebude smět zítra. Prakticky nám ten čínský import nedovolí dumat nad jinými tématy. Ale mě se to v nestřežené chvíli v sobotu povedlo. Koukám z okna, jak si to leje a leje, a jak se tak dívám na silnici…
… ano, když virus chvíli nedával pozor, vetřela se mi do hlavy zcela jiná myšlenka.
Ještě před pár lety, jejichž počet přesně nevím, se to po dešti po chodníku a silnicích hemžilo žížalami. Žížaly byly všude. Nebylo pro žížalu kam šlápnout. Smrděly, namnoze byly na kaši a o to víc smrděly.
Vlastně to byl takový dešťový folklór a možná i proto je dešťovka dešťovkou.
Jenomže to už nějakou dobu není vůbec pravda a člověk si té změny možná ani nevšiml.
Na každý pád, dneska není na silnici ani Ž.
Kde jsou všechny ty žížaly?
Nebo proč už při, a po dešti neokupují silnice a chodníky, a kde si smrdí, když ne tady?
Upřímně, když se to dělo, přišlo mi to hnusný. Ale tak normálně hnusný.
Skoro bych řekla, že mi to až chybí, nebo je minimálně divný, že už se to neděje, i když chodníky i silnice jsou pořád z asfaltu!
To jsme už vyhubili chodníkové žížaly? Nebo jim žebříčková nervová soustava zmoudřela a ony se přestaly sebevraždit na silnicích?
Žížalí evoluce?
Byla by to ta lepší varianta.
Bojím se však, že za žížalím vymizením chodníkových mejdanů nebude jejich náhlé prozření. Ale kdo ví, budu optimista a budu věřit, že už se jim jednoduše dešťové křepčení zajedlo a za deště se věnují nějaké jiné zábavě.
Nepostrádáte po dešti rozmatlaný žížaly?
Nebo jsem sama?
Nebo jsem jediná, kdo zaspal nějakou zásadní tiskovou zprávu žížal, kterou to vysvětlily?
Jak to, že mě to nenapadlo dřív?
Kam odešly ty žížaly?
Přeji vám co možná pěkný den, Popelky, hodně zdraví a pevné nervy!
Žížalám zdar!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Víš kam? Mám je všechny šikulky ve hnoji a tam vesele rozkládají na úrodnou strukturu
Míšo, máš pravdu, po dešti člověk vždycky potkal žížaly v kaluži, tu živé, tu utopen. Ale byly tam. Pořád je potkávám na zahradě, po dešti v loužích a na vesnici i v kalužích na lesní cestě. Ale ve městě jsem ji po dešti už pár let fakt nepotkala, budu víc koukat, jako to je.
Když mizí humus z pole, mizí i žížaly, v kompostu jsou jen do doby, než se kompost udělá, je to takovej indikátor, že když zmiznou žížaly, je hotovo.
I známej rybář si stěžuje, že to dá víc práce je na zahradě vyštárat.
PS. nikdy jsem si nevšimla, že by nějak divně smrděly, možná, kdybys je měla dlouho zavřené ve sklenici a ony uhynuly, tak to jo. Ale páchnoucí chodníky jsem fakt nepotkala
Já jo… pamatuji si to po dešti na chodníku jako malá holka. Jak se ty žížaly co lidi rozšlapaly rozkládaly a rozmáčely, tak vážně smrděly. Tak specificky.
Ale jak říkám… fakt mi to chybí teď.