Views: 21
Ráda bych dnes u ranní kávy poděkovala jedné z vás za tu jednu z mála potřebností, které jsem tu neměla. Záměrně jsem se vyhnula slovu nezbytnost, protože i valcha je prima. No, ale vířivá pračka je fajn a moc se na praní těším.
Ne, že bych teď akčně strhala všechny automatky a hromadně vyzývala k návratu k vířivkám, ale myslím, že to bude mít své kouzlo. Minimálně v duchu hesla, že člověk by si měl užívat všechno, co právě dělá naplno.
A když prát, tak prát.
Takový kompromis mezi valchou a tou automatkou, nebo chcete-li v mém případě z nouze ctnost, je tahle vířivka, která dneska i díky Mirabelce a báječnému pánovi od kuřátek dorazila.
Jsem za ni moc vděčná a byla navíc plná drobností a moc milých dárečků!! (opravdu moc děkuji, zvlášť za toho Rafaela a ovocné knedlíky a vůbec všecko).
Dala jsem ji pod stůl venku na zápraží, a pod ní jsem dala polystyreny, co jsem schovala od lednice (jsem vetešník a říkala jsem si, co kdyby se hodily a vida), aby nestála na zemi a nevlhla.
Prát totiž budu venku.
Jen co přestane pršet, což snad bude brzy a bude to praní pod širým nebem a to si nemůžu, než užít.
Taky jsem dospěla k tomu, že vyjmu ze země ten sušák, co jsem tam zakrumpala, protože se to prostě nějak nehodí sem a natáhnu klasicky šňůry od stromu ke stromu.
Bude to hezčí.
Pračka má i vedle ždímačku, což už je fakt luxus.
Když jsem na ní tak koukala, vzpomněla jsem si, jak jsem v ní „úspěšně“ prala, když jsem se coby dvacítka švarná vdala.
Nevěděla jsem o praní pranic.
Pomalu ani to, kde se pračka pouští. Můj znalý novomanžel ji našel nevím kde, asi v cele smrti, každopádně probíjela.
O to víc, když ji připojil k obstarožní prodlužce.
Dostala jsem takovou ránu, že jsem zapomněla asi na deset minut, jak se jmenuju a který je rok.
On následně vyměnil prodlužky a pomodlil se za mě.
Tehdy jsem ještě netušila, že kupříkladu vlněný svetr nelze v této vymoženosti prát a rozvířila jsem jeho zánovní oděv tak dokonale, že by s ním pokryl fotbalové hřiště.
Nebyl naštvaný, jenom ironický.
Prohlásila jsem proto, že už nebudu prát nic, než ponožky a protože je měl špinavé a právě vynalezli savo, namočila jsem je na noc do sava až po barevné proužky.
Ráno přišel na rukách jen s těmi proužky a otázkou, jestli jsem měla v úmyslu vyrobit mu na tréning dvě potítka.
Prohlásila jsem, že už tedy nebudu prát nikdy nic a rozplakala se.
No vidíte, vlastně nemám na vířivou pračku ani nijak dramatické vzpomínky, vlastně jsem měla štěstí ve všem. 
Na svetru spal Rolf (boxer musel mít boxera) a potítka jsem si nechala jako gumičky do vlasů.
Tak ještě jednou děkuji za vzpomínkovou pomocnici a jdu se koupat.
Jasně, že do vany.
Mám na kamnech obrovský hrnec, plný horké vody a u kamen vanu.
Výhoda prťavých lidí.
Objevila jsem menší kovovou v kůlně. Vypadá, jako kovové necky.
Okem odborníka jsem zjistila, že se do ní vejdu.
A vejdu, už jsem to vyzkoušela.
Takže mám dvě koupelny.
Jednu venku, když je hezky a jednu tady, když je hnusně.
Přeji všem krásný den!!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů