Doufám, že naše milá čtenářka Kaylie vyřešila kamarády sršně, kteří mě vlastně přivedly k tomu, že jsem vyhledala tyhle informace, které se mohou hodit, ačkoli je pomalu po sezoně. Osobně pro mě totiž bylo před lety překvapením, že sršeň v porovnání třeba s vosou nebo včelkou, je vlastně lehká váha. Bohužel je postavou velký a tak se o něm vlastně šíří pomluvy.

Tím jak je kolikrát sršně pořádný kus, vzbuzuje dojem, a také se s tím pořád setkávám, že je vlastně hrozně nebezpečný.

Jenomže to tak není a chudáci sršni trochu doplácí na svou vikingskou urostlost.

Nutně nechci říct, že dobře se s tímto bodavým chlapíkem kamarádit a sdílet lože, ale pořád je to co do žihadla lepší, než třeba v případě chuděry včelky nebo vosy, co je věčně namíchnutá a rozdává žihadla jako celebrita podpisy.

Třeba se bude malé připomenutí po třech letech hodit.

Představte si, že u nás žije například přes 650 druhů včel, dva druhy vos, tři druhy sršňů, sedm druhů čmeláků a velice pestrá paleta ovádů a komárů.

To jen na okraj, když jsme u toho píchání.

Včela

Nejvíce jedu vlastní tento užitečný a prakticky mírumilovný tvor ve stáří 2–3 týdnů.

Píchá, jen když se brání. Chudinka.

Zpravidla je potřeba na včelku šlápnout nebo ji stisknout, aby nás bodla.

To proto, že moc dobře ví, že to bude její akce poslední.

Včelí žihadlo má totiž veliké zpětné háčky, a tahle pilná chlupatá holka, není schopna vytáhnout ho z nás zpátky. Tak se stane, že s včelím žihadlem se oddělí i důležitá část jejího tělíčka a ona umře.

V roce 1957 unikly z laboratoří v Severní Americe takzvané „Killer bees“. 

Jde o včely vyšlechtěné koumákem jménem Warwick Keer.

Ten měl na žádost brazilské vlády „vymyslet“ jakousi supervčelu, která by dávala více medu.

Vědátor proto zkřížil agresivní africké včely a naše dobré včely evropské,

čímž obohatil svět o miliardu jedinců, kteří od zmíněného roku stihli usmrtit stovky lidí a tisíce zvířat.

Jejich jed je silný a velice nebezpečný.

U nás ale naštěstí nejsou a snad ani nebudou.

Čmelák

Tento chlupatý bručoun je u nás zákonem chráněný.

Počet čmeláků se rok od roku snižuje, což je veliká škoda. Jejich sosáček je totiž o poznání delší než sosáček včeliček, a tak jsou druhy rostlin, které dokáže opylovat jen on. Jen on je také vyhledává.

Čmelák je kliďas.

Dostat žihadlo můžete v krajním případě jen od samičky. Sameček, to je  ten veliký chlupatý a hodně nahlas bzučící, ho nemá. U tohoto sympatického druhu hmyzu jde totiž o modifikované kladélko, což je věc ryze ženská. U čmeláků rozhodně.

Jed čmeláčice je slabý, ale pro alergiky ne neškodný.

Vosa

V našich končinách našla domov vosa obecná, která má nejraději podkroví, střechy a půdy. 

Ale také její kolegyně, vosa útočná, se kterou se můžeme „potěšit“ na loukách, v lese a vůbec v přírodě.

Vosa útočná svá hnízda umísťuje do země.

Zpravidla vypadají jako ďoury od menší myšky.

Vosy na rozdíl od včel jsou většinu svého života naštvané a žihadlo jsou schopny použít libovolněkrát.

Nedoporučuji je rozčilovat, urážet a vůbec obtěžovat.

Vosa je protivná a chová se, jakoby měla celý život PMS. Stačí málo a už do vás zlobně klove.

Takové rýpání klacíkem do ďoury a její následné prolévání vodou je zábavné jen pár vteřin. Následuje působivý break dance, kvílení a sprint.

Vosa je tvor, který na rozdíl od nás umí létat, což ji činí mnohokrát rychlejší.

Jedna nezkušená, sedmiletá holka, mého jména, se po takovém rýpání klacíkem a chichotání, následně roztančí a pak rozšíří do všech světových stran o mnoho centimetrů na mnoho hodin.

A to ikdyž se, ač neplavec, zachrání skokem do rybníka.

Naštěstí se vosám do vody nechce. (Ještě že nejsem alergik.)

Sršeň

Jed sršně není zdaleka tak toxický jako jed včelky!

Ani sršeň žihadly nijak neplýtvá a vědom si své velikosti se chová podstatně mírumilovněji než vosa.

Útočí, pokud je ohrožen, a také před bouřkou, kdy se mění geomagnetické pole země a působí mnoho jiných faktorů, na které je choulostivý.

Mnoho z nás má před bouřkou také problém, ale my se hned se vzájemně nepícháme…(někdy)

Nebývá obvyklé, že by člověka pobodalo větší množství sršňů.

Snad proto, že je hned tak něco nerozhází, ale pokud by se tak stalo, je smrtelně nebezpečných pro dospělého člověka teprve až kolem stovky žihadel, zatímco u včeliček je to mnohem méně a dokonce i u vos.

Je popsáno mnoho smrtelných pobodání včelami i vosami.

Jen velice mizivé procento sršni.

Jed má neblahý vliv na srdce a dýchací svaly.

Když už se zadaří

Pokud je člověk alergický, zpravidla ví, že v momentě, kdy dostane žihadlo, potřebuje okamžitou lékařskou pomoc a kalciovou injekci, protože mu jde o život.

Pokud nejsme alergičtí, je dobré se pokusit vytáhnout opatrně žihadlo tak, aby se pokud možno více neporušil jedový váček a jed se do rány dostal co nejméně.

Potom pomáhá přiložit buďto kus látky nebo ubrousek namočený do silnějšího alkoholu.

Moje babička používala ocet a také to hodně pomohlo.

Máma zase rozkrojenou cibuli. Rad, jak si pomoci v tomto případě, je opravdu hodně…

Já používám ocet a propolis.

Člověk, který není alergikem, v pohodě přežije i několik desítek žihadel od vosy.

Není potřeba být hned vystresovaný.

Včelka má sice jed podstatně toxičtější, ale neplýtvá jím.

Sršeň bodá velice zřídka.

Kaylie, jako to dopadlo?

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]