Pečený čaj byl hitem loňského podzimu a tak jsem neodolala a letos se na jeho výrobu svědomitě připravila, včetně loňských nepříliš zdařilých pokusů a mnoha, mnoha teoretických znalostí. Skleničky s obsahem nápadně připomínajícím kořeněný kompot jsou prostě super! V sychravém dni ji totiž stačí otevřít, šoupnout pár lžiček obsahu (čím víc, tím líp, já jsem nenažranec!) do hrníčku a zalít horkou vodou. Báječný ovocný „pečený“ čaj je na světě.

Princip je totiž jednoduchý.
Ovoce se nasype do pekáče (velkého prosím!), podle chuti posype cukrem a nešetří se ani kořením. Poté se vše strčí do trouby a tam se to zhruba deset až dvacet minut peče, jen co se ovoce lehoučce popeče a pustí šťávu. Poznávací znamení,že už to skoro bude je – libá vůně naprosto všude!

Zakázáno je péct příliš dlouho, tedy do kašovitého stavu nebo dokonce připéct.

Hotový obsah potom můžeme zpestřit dávkou alkoholu – naprosto dle chuti, ale poměr  1:1 mi přijde docela dost, přidávám jen jako důležitý konzervant. I ten ovšem lze vynechat. Plné skleničky otočíme dnem vzhůru a už nemusíme zavařovat. Prý se nemusí, ale já   jsem jaksi posedlá a přesto jsem radši nic neotáčela, neboť vyvaření víčka kompotem mi přišlo málo, a radši jsem zavařila. Ale prý to vůůůbec není nutné.

Je to na vás.

Takže postup známe.

Teď ale to nejdůležitější. Výběr toho správného ovoce a koření.

Základem by měl být rybíz. Červený je naprosto univerzální, černý dodá kompotu báječnou vůni, naprosto nedolatelnou. Zbytek ovoce může být jakýkoliv.

Osvědčily se mi:

-blumy všeho druhu

-švestky

-angrešt

-třešně

-višně

-špendlíky

-meruňky, broskve

-maliny

-ostružiny

-nakrájené citrony či pomeranče. Grepy jsem nezkoušela, ale proč ne…

-borůvky i brusinky

-bezinky, aronie, jeřabiny

Naopak se mi neosvědčily:

-jablka (podivně se rozvařila, snad jen ta  pevná a kyselá lze použít)

-hrušky (podivně zhnědly a chytly divnou chuť)

-banány (vznikla z nich podivná černá hmota připomající rybniční chomáč v bažinci)

-jahody (nevypadaly moc vzhledně a byly příliš „vláčnééé…“

A koření?

Podle chuti, dá se říci, že jakékoliv sladké koření.

Skořice a hřebíček je základ. Dál můžeme experimentovat s badyánem, sušenou pomerančovou či citronovou kůrou, či rovnou kůru z čerstvého bio citrónu (bez chemikálií)  nebo se zázvorem. Ten je údajně skvělý a přidává se čerstvý, hezky nastrouhaný, ale pozor, s mírou, protože pekelně pálí.

Tip s mrazákem

Chuťové variace jsou různé, ale důležitý je ten základ, který v letní variantě nabízí rybíz a v té podzimí pak švestky. Přišlo mi, že to ovoce, které je bezvadné v kompotu, je bezvadné i v pečeném čaji – však je princip stejný.

Výtečná je také vychytávka s mrazákem a sice si pěkně po troškách schovávat jednotlivé druhy ovoce do sáčku, krabičky, kamkoliv a mrazit. A až toho bude dost, mohou se nám sejít klidně rybíz i švestky v jedné skleničce a to je teprve dobrota.

Rozmanitosti se meze nekladou.

Stačí pár lžiček do hrnečku, zalít horkou vodou a hotovo!

Dosladit dovoleno, doalkoholovat též. Zalévat lze rumem, vodkou, griotkou nebo svařeným vínem… já vlastně nevím, asi čímkoliv, jen pivo bych vynechala…

Pátrala jsem také po původu pečeného čaje a bylo to pátrání neúspěšné.

Sherlock ze mě nebude. Internet mnoho neprozradil, ani po prohledání různých vytipovaných „kuchyní“ a kuchařské knihy zmiňují pouze více či méně kořeněné kompoty.

A v těch bych asi hledala původ této laskominy.

Pravda, kuchařek tolik nemám, ale ta o zavařování mě přivedla asi nejblíže. 

Knížka od Hanse Gerlacha a Susanny Bingemerové: Marmelády a želé má ve svých šťavnatých a lákavých útrobách také zavařovačky plné ovoce prolitého nejrůznějšími alkoholickými likéry či porským, mangová marmeláda se koření lístky z limet, do ananasové se dává kari, zázvor do dýňového čatní, vanilka do angreštového želé nebo rozmarýn do rajčatové marmelády.  Bohužel jsem se nedopátrala toho, koho poprvé napadlo zalít výtečný kompot horkou vodou…

A tak se s Míšou asi shodneme, že původ pečeného čaje bude někde, kde je zima a kde je třeba se zahřát. Míša tipuje Irsko…já mou srdeční Anglii (i když i Irsko bych brala, to bych zas nepohrdla!)…

…anebo to je třeba recept, který je jako lidová písnička, tolikrát předán a překopán, že byl zapomenut jeho původ.

Renata

[sexy_author_bio]

Fotografie: Autorka