Moc zvláštní příběh a také krásný poslala včera Kaylie. S jejím dovolením ho poskytneme i vám.
Ani nevím jak začít. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Před rokem, začátkem zimy, jsem na dvorku našla hrdličku. Seděla schoulená, smutně se dívala a patrně do něčeho vrazila, ač poraněná nebyla, byla zmrzlá a vyhládlá.

No co jsem udělala já, to ani nemá cenu psát.

Šupky dupky na půdu, tam mám klícky po mých papoušcích, honem nakoupit krmení, milého ptáčka jsem ubytovala.

Hrdlička se pěkně navečeřela a byla spokojená.

Spala.

Manžel nic neříkal, ten mne zná… a vždy mi pomůže, nehledě na to, že pro mne má nebetyčné pochopení.

Milý ptáček byl u nás několik dnů.

Pak začala hrdlička létat, pořád za mnou, nebála se a když se oteplilo vyšla jsem s ní ven. Chvíli mi seděla na ruce, pak vzlétla a nabrala jakýsi směr přímo najisto.

Určitě něčí byla…

Trochu mne zamrzelo, že ani nepoděkovala a hned pádila pryč, ani se neohlédla.

Inu, je to ptáče!

Vše jsem zase uklidila, chvíli čekala, zda se nevrátí, ale nikdy se nevrátila ani podívat, a tak jsem pomalu za nějaký čas zapomněla.

Nastal Štědrý večer r. 2011.

Byl u nás syn se skorosnachou a dcera. Večer, asi v 19. hodin, vyhlédl syn oknem ven, kde parkoval auto, a vykřikl: „Mami, u auta je nějaký bílý pták a neuletěl, když mne uviděl!“

No to bylo něco pro mne!

Vyletěla jsem tak, jak jsem byla do sněhu, vlítla pod auto a… byla tam!

Jakoby čekala.

Byla tam ta moje hrdlička!

Vyhrkly mi slzy do očí a donesla si jí domů.

Nechala se sebrat jak brambora. Opět jsem ji nakrmila, pomazlila se s ní, strávila s námi nějaký čas, a pak jsem ji vypustila.

Nabrala ten samý kurz, co před rokem.

Pořád na to musím myslet.

Co to bylo?

Co to mělo znamenat?

Náhoda, tedy na ty vlastně nevěřím, ale tohle?

Že to byla ona, je bez pochyb, manžel ji poznal taky.

Proč přilétla?

Proč zrovna ten den?

Nevím, a ani to vlastně nechci vědět.

Ale bylo to krásné…

Kaylie

[sexy_author_bio]