Naše zvířena by si raději s klidem žila v symbióze s nějakou tou škrkavkou, než by pojedla odčervovací přípravek. Nejsem přítelem podvádění, ale když jsem Žitovi zkusila aplikovat ze štangle kašičku proti parazitům, přátelsky mě kous a odplachtil. Ječmen zase na odčervovací prášek reagoval teatrálním usilovným dávením. 

Žito se od doby, co přišel jako koťátko – nevinné a vyděšené, nyní vyvinul v profesionálního výškového revizora, který se vytrvale a každodenně věnuje důkladné kontrole komína.

Je v lezení po střeše aspirant na medaili.

Dále je to kocour s vypracovaným sebevědomím, naprosto svébytný a zásadový šelmák, kterého nikdo neukecá, když zrovna něco nechce.

Má brilantní schopnost proklouznout kdekoli a netrhnete ho mezi dveřma ani náhodou, protože vzdálenost dveře – futra skvěle vydělil hnací silou a rychlostí ruky každého jednoho člena domácnosti.

Umí dost dobře mluvit a ovládá i telepatii, takže když chce otevřít střešní okno, člověk prostě všeho nechá a jde splnit rozkaz.

Když má pocit, že zrovna potřebuje celý Ječmenův pelech k tomu, aby řádně zrelaxoval, leží Ječmen ucitvě vedle.

Většinou se během hodiny umilostní a podělí s ním.

Roste z něho pan Kocour, kterému je komplex méněcennosti zcela cizím pojmem.

Ječmen se zase pasoval do role zaHRADNÍ stráže a aby všichni věděli, že je ostrý tak, že chilli paprička je proti němu žužu, štěká hrozivě na všechno od žížal po náklaďáky v okruhu 10 kilometrů.

Má přesně zmapováno, kdy se komu předkládá co k jídlu, kdy se blížím k ložnici, aby stihl sletět z postele, kdy Tomáš kdesi na Praze 4 nasedá do auta, kdy budu večer odjíždět, kdy se vrátím, a že pak budu jíst.

Myslím, že ví, i co si dám.

S Žitem jsou ve skvělé shodě, co se vylizování talířů týče a panuje zde spravedlivé dělení ve stylu „Je mi líto, ale máš menší jazyk“ a „Je mi to jasný, ty zas nemůžeš na stůl“.

V jednom jsou ale oba velice zranitelní.

Jsou to piškoty a kapsičky.

Žitomír je pro kapsičku ochoten se snížit i k prezentaci desetiminutové pasáže z Labutího jezera, přidá trojité salto, odpíchnutého rittbergera, pět piruet a nakonec učiní několik pokusů vmasírovat se člověku do lýtka.

Ječmen slyší šustění pytlíku s piškoty minimálně na dvacet kilometrů a slyšel by ho i zalitý v sudu na dně Mariánského příkopu.

Následuje etuda, umírám, mám padoucnici a do pěti minut zemřu na hyperventilaci. Může mě zachránit jen ten malý sladký bobeček.

Logicky si oba tímto uměním nakonec kýžený kus žvance vytančí a vysimulují.

Škrkavky a tasemnice, případně jiní obyvatelé jejich útrob jim nevadí, ani když jsem se jim snažila vysvětlit, že jim uvnitř pak užírají.

Dostat do nich pastu a prášek nelze.

Zdánlivě.

Museli jsme s Tomem sáhnout po ne právě férovém, leč efektivním způsobu.

Takže po podvodu, vědomi si jejich výrazné slabosti – žravosti.

Takto vypadá sebevědomý a mazaný kocour, nevědomky pojídající odčervovací pastu, kdy chvíli před tím došel k přesvědčení, že jsem pokusy vpravit mu tu věc do huby a donutit ho polknout, z pudu sebezáchovy vzdala.

A takhle potom.

No a takhle vypadá natěšený pan chytrolín, co zase nabyl dojmu, že když předvede dávení a sípaní, nebudu více zkoušet jeho hrtan pěchováním pilulky a urážet jeho intelekt miskou s lékem rozpuštěným.

Prášek dovedně zamontovaný do piškotu, kam jsem nůžkami vyhloubila otvory, možná na poslední chvíli objevil, ale už ho neuměl oddělit v puse. Vzdát se celého piškotu rozhodně nehrozí.

Tak nevím, říká tento výraz: „Jsem rád, že jsi se umoudřila, a dala mi místo toho fujtajblu jídlo“, nebo „myslíš, že jsem taková trubka, abych to nevěděl, ovšem žvanec je žvanec“ ? 

Práškopiškot dostane Ječmen ještě dvakrát.

Žito kapsičku s odčervovací kašičkou taky ještě dvakrát.

No a vzhledem k onomu rituálku s vylizováním našich talířů, mám přichystaný recept od hodného pana doktora Mecery i na odčervovací preparátek pro nás. Preventivně.

Ono taková škrkavka v oku, kterou jsem viděla na obrázku, není fakt nic moc.

To se na mě naše milé obilniny nesmíte za ten podvodný manévr hněvat.

Ukážeme vám, že nás netřeba šulit a prášky polykáme bez drápání, vřískání, zmítání, dávení a hýkání.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]