Den D a hodina H nastaly. Již od rána jsem kmitala s dodávkou a vozila menší krabice a věci, abych urychlila stěhování celé firmy do nových prostor. Dodávka to není zrovna pro trpaslíky, i přesto se mi zdálo, že někdo tu hromadu posypal droždím, protože víc kynula, než ubývala. Na neštěstí jsem chemikálie odvezla mezi prvními, takže veškeré ředidlo i technický líh nutný k výrobě byl bezpečně mimo můj dosah a nehrozilo tak, že se pokusím o konečné řešení škrtnutím sirkou. 

Co ubývalo, byly mé psychické i fyzické síly.

Nohy ani ruce jsem málem necítila, ztrácela jsem přehled o čase i prostorovou orientaci. Naštěstí kolem třetí přijeli dva pomocníci se skutečnou dodávkou s velkým D. Šest metrů dlouhý mercedes spolkl značnou část nábytku a bez potíží ho vyflusnul na druhém konci města.

A to několikrát.

I přesto jsme to o půlnoci vzdali. Tedy já to vzdala v půl dvanácté a celkem slušně to oplakala. Druhý den nastoupili jiní dva pomocníci. V civilním životě jezdí jako řidiči přepravní společnosti a prokázali tak skutečně nevšední schopnosti s narovnáním balíků do nákladního prostoru.

Dodávku vyskládali jak puzzle, že jsme nevozili ani decimetr krychlový zbytečného vzduchu. Takhle uměla babička naládovat zavařovačky, že jsem se divila, kam se vešel lák.

Pokud jste se někdy stěhovali, tak jste jistě prožili obdobnou zkušenost.

Na počátku balíte precizně věci do krabic podle předem daného plánu. Pečlivě přelepujete a popisujete krabice a třídíte věci, jakoby to byla sbírka národního muzea.

Jenže po několika hodinách či dnech začnou docházet krabice i elán a zjistíte, že pokud se chcete někdy skutečně přestěhovat, v náručí to zkrátka neodnesete. Začnete věci do krabic dávat tak, jak vám přijdou pod ruku a futrujete je tak dlouho, dokud je v bedně místo a nehrozí, že prasknou a vyvalí se bokem.

Když dojdou krabice, použijete tašky, pytle na odpadky a vše, co vám přijde pod ruku. Spousta věcí se dá i svázat do ručníku.

Počítač přivážete k židli, přikryjete ho monitorem, síťový kabel použijte jako jištění. Židle má kolečka a nebudete to tak muset nosit. Jeden komputer je sranda, když jich stěhujete deset, přejde vás humor.

Síťový kabel není jediný, je tam těch šňůr mrtě a nevíte ani, k čemu slouží.

Prostě je popadnete a našlapete do odpadkového koše.

Do koše prostě proto, že nemáte krabici a za druhé nechcete vézt koš prázdný.

Bez ohledu na to co stěhujete, kam, po kolikáté a kdy, vždycky dojdete ke stejnému zjištění:

1. Ačkoliv jste již před tím vyházeli asi tak dva kontejnery věcí, po stěhování zjistíte, že jste klidně mohli ještě jeden konťák naplnit a ne se s tím tahat.

2. Víte na sto procent, že někde v hromadě věcí se ukrývá jedna jediná naprosto zásadně důležitá věc. Co nevíte, je kde.

3. Ona věc má zpravidla velikost krabičky od sirek. Velikost je nepřímo úměrná jejímu významu.

4. Zpravidla ona věc leží celou dobu někde na očích a určitě ji během hledání vezmete dvakrát či třikrát do ruky. Když už si pološílení a poloplešatí konečně uvědomíte, že je to ono, dojde vám, jak některé věci vypadají jinak, když neleží na svém obvyklém místě.

5. Nápad nechat krabice alespoň chvíli venku před domem, než se to vevnitř uspořádá, abyste se mohli hnout, klidně opusťte. Počasí nemá vaše akcie a nefandí vám. Oproti očekávání a zbožnému přání může a bude pršet.

6. Popsat krabice je nápad dobrý. Jen pokud všichni vědí, že je dobré nepokládat je nápisem dolů či ke stěně.

7. Nezdržujte se psaním hesel typu „ křehké“, „sklo“, „nerozbít“. Jde o slova cizího původu a většina našince jim nerozumí, natož aby dokázala odvodit jejich správný význam.

8. I přestože jste ještě nenašli ani toaletní papír nebo hrnek na kávu, najdou se tací, kteří nutně potřebují vybalit a zapojit počítač. Držíte v náručí lednici, ale oni se za každou cenu dožadují kablíku, jehož jediný popis je: „ten černej, co sem měl na stole.“ Jsou tak vytrvalí, že vás popadne chuť všechno zahodit, kabel najít a utáhnout ho někomu kolem krku.

9.  Bojíte se bubáka pod postelí?  Po stěhování se budete bát krabice pod postelí.

10. Máte všechno vybaleno. I kdybyste se rozkrájeli, nikde jste neviděli to, o čem na sto procent víte, že jste to stěhovali.  Gratuluji, vítejte do klubu.

Život vám může zpestřit i osoba, které se v reklamě obvykle říká kreativec.

Při stěhování je to kreatura, která se projevuje celkem zvláštně:

„ Víš co, ten stůl hodíme do vedlejší místnosti.“

„Cože? To tam potáhneme tu velkou překližkovou krávu?“

OK, z lásky by člověk i hory přenášel, tak co je proti tomu jeden stůl.

„Ježíš, kam to nesete, já myslel do támhle té místnosti.“

Ha, nedorozumění. Nemáte slov a síly šetříte na stůl, který těžkne s každým krokem. Mužíček už tuší, že máte chuť mu provést něco velmi, velmi ošklivého a tak se rozhodne vám diplomaticky ustoupit:

„Víš co, máš pravdu, on bude asi v té první místnosti přeci jen vypadat lépe.“

Ačkoliv myslíte, že už nikdy nic neuzvednete, najednou v sobě objevíte sílu vzít ze stolu minimálně svrchní desku a dotyčného kreativce utlouct na tenkou placičku.

Považuji za úspěch, že jsme to zvládli.

Považuji za úspěch, že po tom všem spolu stále ještě mluvíme.

Jo a zjistila jsem, že mám naprosto úžasné děti, které se chovaly jako dospělé, když já jsem slzela opuštěná uprostřed krabic před půlnocí.

A také jsem zjistila, že máme kolem sebe několik naprosto úžasných přátel, kterým je jedno, jak hodně vám teče do bot a vždycky mají pro vás suché galoše.

Říká se, že co nás nezabije, to nás posílí a já jsem vstala jako Fénix z vlastního popela.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]