Vánoce ťukají na dveře a maminky těch nejmenších dětí řeší, co pro ně nachystat na vánoční stůl. Jak jim udělat radost a neošidit je o nové chutě, a přitom nepokazit citlivé zažívání. Také možná přemýšlí, jak zabezpečit vánoční stromeček před dětskými, popřípadě zvířecími nájezdy.

V tomto článku se vám pokusím přiblížit, jak jsme toto dilema řešili s manželem a půlročním Davídkem a jak to vlastně se Štědrovečerní večeří a stromečkem dopadlo.

První ryba o vánocích a jaké dobroty půlročnímu miminku

Dědeček diabetik a dětské sušenky

Jaké cukroví pro mého tatínka a malého Davídka? Sehnala jsem recept na rohlíčky v časopise věnovaném diabetikům, koupila linecké těsto slazené umělým sladidlem a DIA marmeládu a doufala ve šťastný výsledek.¨

Pro Dádu jsem koupila dětské sušenky ve tvaru zvířátek.

Na vánočním stole, po mém pečení, zůstaly na ozdobu a zobání ty dětské sušenky a pár kousků lineckého cukroví, neboť konzumace dia rohlíčků hrozila poškozením našeho chrupu.

Jedině bezzubý Dáda by je snad užužlal… a samozřejmě naši tři kocouři! Ještěže pekl i Erik tradiční vanilkové rohlíčky.

Ovoce na stole i pod stolem

Jediné ovoce mohlo odolat kočičím nájezdům, tedy kromě žlutého melounu, který nejstarší kocourek prostě vášnivě miluje!

Pro nás i Davídka byly nachystány banány, ananas, jablíčka, tedy ovoce, u kterého byla jistota, že nezpůsobí nečekanou alergickou reakci, která by tak krásný večer mohla vážně znepříjemnit.

O tom, jak taková alergická reakce může probíhat, jsme se pak mohli bohužel přesvědčit o několik měsíců později, kdy Davídek v dobré víře dostal od dědečka malého čokoládového medvídka. Ale o tom třeba zase někdy jindy…

Davídek ovoce miloval, ale zatím jen v mixovaném stavu, stejně jako vše ostatní. Takže ovocnou ňamku dostal po večeři a rozbalování dárků, což se ukázalo býti dobrým tahem, neboť ta dobrota skončila nejen v jeho bříšku, ale i na stole a pod stolem a taky na kožichu dotěrných chlupáčů.

Erikova Štědrovečerní večeře

Erik vyrobil rybí polévku, voňavou po muškátovém oříšku, tak jak ji máme rádi.

Tahle jeho rybí specialita mě při výrobě vždy poněkud odpuzuje. Vaření rybích vnitřností, hlavy a tak podobně, ve mě nebudí libé pocity, ale nakonec si ráda přidám.

Davídkovi jsme také dali ochutnat, jen pár lžiček, a kupodivu neskončila na stěně obýváku jako první příkrmy, které ani zdaleka nebyly tak aromatické.

Druhým chodem byla pro Davídka mořská ryba Pangas s bramborovou kaší a pro nás dospěláky losos se smetanovým přelivem a brambory.

Pro Davídka jsme rybu nesolili, což zřejmě zapříčinilo jeho odmítavý postoj. Ovšem kousek tučného lososího masíčka si dal s opravdovou chutí!

Kočkám to bylo jedno a v nestřeženém okamžiku ochutnaly obojí.

Vánoční stromeček

Na vánoční stromeček jsme našli jediné možné místo, a to na komodě u okna v obýváku.

Davídek v té době uměl sedět a šoupat se po zadečku, ale jinak to s přesuny naštěstí zatím nepřeháněl.

Větší problém byl s kocourky, konkrétně s tím čtyřměsíčním, který proháněl staré kočičí pány, strhávaje za sebou dečky, ubrusy, květináče… Tudíž byl vánoční stromek ve vážném ohrožení.

Přišla jsem však, coby bývalá aranžérka na spásný nápad spočívající v nalepení plastových oček na rám okna a garnýž a uchycení stromku pomocí rybářského vlasce.

Vlasec nebyl téměř vidět a stromeček by na něm v případě strhnutí zůstal viset.

Stromeček opravdu přežil, ne tak některé ozdoby na spodních větvích, které však nebyly skleněné, a tak měl kocour tlamičku plnou polystyrénu, plyše a peří. Přežil i kocour.

Rozbalování dárků

Z hromady dárků pod vánočním stromečkem se dalo usuzovat, že jsme byli opravdu hodní.

Po jejich rozdělení, nám bylo jasno, že nejhodnějším byl náš Davídek.

Půlroční miminko z rozbalování dárků ještě nemá to pravé potěšení, přesto jeho nadšení nad vozíčkem s kostičkami, jakož i budoucím chodítkem, bylo opravdové, stejně tak i prozkoumávání dalších hraček.

Byl u vytržení nad barevnými stužkami a, napůl zasypán pod balícími vánočními papíry, pískal radostí. Zejména, když se k němu přidalo to naše divoké kotě a rozhodlo se pomoci při vybalování a tu a tam vlezlo do některé z prázdných krabic.

Jen jsem doufala, že je kocourek nebude chtít použít jako záchůdek.

Davídek s námi vydržel v bdělém stavu do pozdního večera, usínal za zvuku vánočních koled a s rozsvícenou Betlémskou hvězdou na okně.

Příště se dočtete: O cestováním s kojencem a posléze s batoletem.

První díl – Minulý díl: Požádal mě o ruku a o kafe

Druhý díl – Matkou po třicítce: Řekla jsem ano, ale…

Třetí díl – SERIÁL: Matkou po třicítce: Porod na „druhý“ pokus

Čtvrtý díl – Šestinedělí,kapitola sama pro sebe

Marie

Marie Blumentrittová, alias „mamina“ 18.10.197 „Váha“

Miluje svoji rodinku včetně tří kočičích raubířů a taky dobré jídlo v libovolném množství.

S manželem a synkem ráda chodí na výlety po Čechách, často doprovází Poutníka Hrocha.

Poslouchá folk a country a největší poslední radost byl koncert Asonance v Lucerně.

Bydlí v paneláku, ale jejím velkým snem je roubenka s vinným sklípkem ve skále.

Motto: „Co tě nezabije, to tě posílí“

[sexy_author_bio]