Prevence je pěkná věc. Lékaři bijí na poplach, pojišťovny hradí prohlídky, pořádají se dny ošklivých chorob a z letáčků se na nás smějí růžové plíce, zdravý tračník nebo spokojená ledvina. 

I přes všechna ta pozitiva a sociální jistoty v reálu neznám nikoho, kdo by nakráčel s přesností švýcarských hodinek jednou za rok dobrovolně ke svému praktikovi, zubaři nebo jinému specialistovi.

Natož aby se v mém okolí vyskytoval někdo, kdo po bujaré oslavě kulatin naběhne druhý den na mamograf nebo vystavit své tělní otvory důkladné inspekci.

Zaprvé nás to stojí čas a za druhé existuje vždycky šance, že si lékař něco najde, ať už doopravdy nebo aby si pohonil ego či zajistil bodíky na pojišťovnu. Tak jako tak je to nepříjemné.

Nebudu si tu leštit svatozář, nejsem jiná.

Jelikož nepotřebuji ke svému životu žádné pilule a kontakt s lékařem ve mně vyvolává záchvaty bušení srdce a paniky, vyhýbám se jim, co to jde. Kdyby pro mne výchova dětí nebyla o stupeň horším zážitkem, vykašlala bych se i na antikoncepci.

Gynekoložka po mne vždycky hodila recept mezi dveřmi a většího kontaktu nebylo třeba. Jenže ta hodná duše si na stará kolena vymyslela, že alespoň jednou za rok mne uvidí i v ordinaci.

Víte, já jsem člověk, který je z čiré škodolibosti vůči okolí naprosto zdravý.

Tedy co se týče chronických chorob, bolístek a abnormalit. Pro lékaře zkrátka nuda. Žádné body a ztráta času.

Několik týdnů po sedánku v ordinaci s mou gynekoložkou jsem takhle po práci objevila ve schránce pozvánku na kontrolní vyšetření pro nestandardní výsledky preventivního stěru.

„Cože já a rakovina? To není možné. Já? Nemám ani alergii a hned na mě s rakovinou. Proč? A proč vlastně ne. Proč by se to mělo vyhnout mě, když jiné to trefí? No, už jsem o tom četla, ale to neznamená, že se to týká mne…..ale může se mne to týkat. Kdo kruci řekl, že mám výjimku….

Umřu.“

A tak pořád dokola ještě ve dvě hodiny ráno.

Ve tři jsem se rozhodla, že jestli umírám, chci to vědět co nejdřív. V osm ráno jsem byla v ordinaci.

Sestra na mne zírala jako na přírodní úkaz: “Vy jste včera obdržela pozvánku a dneska jste přišla?“

S docentem, který zrovna bral službu za svou ženu na sebe nevěřícně zírali. Je to už pán v letech a viděl půlku světa, ale i tak působil dojmem, že to ráno viděl stejně něco, co ještě nikdy před tím.

„Víte, mě normálně nic není, ale od leknutí bych mohla zcepenět. Měli jste napsat, že potřebujete vyplnit anketu nebo podepsat nějaké lejstro, ale vy na mě hned s rakovinou. To nejde. Já se vyděsím a od leknutí si nějaké příznaky vyrobím.“

Fakt že jo, umím zezelenat, omdlít a snížit systolický tlak pod stovku.

A to jen z přesvědčení.

Lékař na mne chvíli hleděl, pak na monitor. „Ale já tu mám jen, že pro technické problémy v laboratoři nebyla možná kultivace“.

Napřed jsem chtěla radostí políbit sestřičku.

Pak mi došlo, že to byla právě ona, kdo napsal onu nešťastně formulovanou pozvánku. Mé sympatie ztratila definitivně, když ještě vyinkasovala třicet kaček.

Tlak jsem si vrátila do normálu, abych prokrvila mozek.

Docent to už věděl, a mě to došlo v zápětí. Zdraví není samozřejmost. Užila jsem 31 let pevného kořínku. To není málo. Až nebude, bude to smutné, těžké a nedůstojné.

To leknutí a probdělá noc mi celkem stačilo.

Dceru jsem objednala na vyšetření znaménka a do diáře si vyznačila fixem den, kdy mám volat pro výsledky z gyndy.

No jasně, že je prevence vopruz s šancí na pozitivní výsledek, ale klidný spánek stejně jako zdraví je něco, co nelze jenom užívat.

Někdy se na tom musí makat.

Právě dnes jsem byla na rodičáku.

Dvojitém.

Synek ještě nepochopil školní řád, dcera neuznává autority.

Ale ani tenhle nášup nebyl takový jako to temno, co se mi rozprostřelo před očima, když jsem ze schránky vytáhla tu pozvánku.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]