Většina vlastníků této stále hladové slečny, má i jiné průvodní potíže, než je stálý hlad a úbytek váhy. I přes například stálou žaludeční nevolnost, bolesti břicha a únavu, je v některých zemích tasemnice cennou „tabletkou“ na zhubnutí. A je holka pěkně drahá.

Vláčkem v podobě u řezníka koupené kýty se tasemnice do těla člověka, v našich končinách již vlastně dopravit nemůže, protože maso je velmi přísně kontrolováno.

Co ovšem zcela jednoduše lze, je slupnout boubel například na honu.

Nositelem je totiž v dnešní době hlavně prase divoké. Ne, že bychom poletovali po lesích a hromadně štvali kance jako Bivoj, ale s ohledem na vyjádření soudobých lékařů je tato eventualita častější, než si myslíme.

Dále je nám velice nakloněna tasemnice psí.

Dipylidium caninum – tasemnice psí

Zde pomáhá dopravit boubel na místo určení nakažená blecha, kterou je potřeba pozřít. Málokdo pojídá vědomě blechy, ovšem taková infikovaná blecha, číhající na čumáčku našeho kamaráda, který nás láskyplně olízne přes ústa, bývá velice rychlá. Člověk se ani nenaděje, a už ji tam má.

Pozor, blecha psí zásadně nectí pravidla a s klidem blechy anglické se nastěhuje i ke kočce.

Většinou se příznaky onemocnění zaměňují za sezónní chřipku.

Proto velké množství případů zůstává nezjištěno. Ačkoli je u nás výskyt nízký, jen několik případů ročně, v letošním roce byly v ČR již tasemnice psí u lidí objeveny.

Člověku hrozí rychlý úbytek váhy, postupná dehydratace a možná trvalá devastace zažívacího ústrojí a střev, způsobená množením parazita.

V sousedním Rakousku je ročně potvrzeno více než 70 nových případů.

Ovšem…

Z exotické ciziny si jako talisman můžete vedle mušliček dovézt i madam…

Echinococcus multilocularis – tasemnici liščí.

Tady už je nakažení mnohem jednodušší a příznaky stejné a horší, protože tenhle drobek se nestydí uhnízdit třeba i v ledvinách, mozku, plicích a podobně. Zbavit se jí pak lze jen operací. Tasemnice liščí navštěvuje jak kočky a psy, tak i ovoce rostoucí na infikované půdě, hlodavce a podobně. U nás je nakažení člověka touto potvůrkou velice vzácné.

Nejčastěji byla zjištěna u cizinců, nebo si ji někdo přiveze právě jako vzpomínku na exotickou dovolenou.

Dobrovolně jenom blázen? No, divili bychom se, kolik jich je!

Zcela šílené případy tasemnicové diety zaměstnaly lékaře z USA, Německa, Rakouska, České republiky i Polska. Dokonce to pro několik nezodpovědných jedinců byl zvrácený, leč výnosný byznys. Naštěstí je stihla policie včas zatknout a chtivé hazardérky se zdravím přesvědčit, že dělená strava je méně nebezpečná než nedělený parazit.

Stále je ale v některých zemích, například v Rusku po tasemnicových dietách sháňka a mnozí takto stále bohatnou!

Roup dětský – zvaný běžný

„Už máš zase ty svoje roupy!“ říkávaly naše babičky, když jsme byli neposední. A měly někdy pravdu.

Takový roup dětský totiž způsobuje, že dítko opravdu neposedí.

To proto, že ho hrozně svrbí prdýlka.

Roupy totiž nejraději pochodují v okolí konečníku, což šimrá, a tak se dítko drbe a všelijak sebou šije.

Je to běžný dětský parazit.

Z 1000 dětí je stiženo alespoň jednou za život roupy 700 dítek. Není to nic zlého, jen je velice nepříjemné, když se člověk v ordinaci dozví, že má vlastně „červivého potomka“.

Stačí recept na jeden z účinných léků, například Vermox, a je po roupech.

Roupy si dítko opatří celkem snadno.

Stačí si špatně umýt ručičky, dostat se do kontaktu s vajíčkem, olíznout packy a s dítkem hnedle šijí všichni ….roupy.

Roupem dětským je dále možné se nakazit i v prostředí, které je kontaminované vajíčky tohoto parazita (např. závěsy, koberce).

Časový interval vývinu – od přijetí infikovaných vajíček až po kladení vajíček už vyvinutého dospělého červa je zhruba jeden měsíc.

Průměrná délka jejich života je okolo dvou měsíců.

Oplodněné samičky migrují v noci ven z konečníku.

Infekce jsou frekventovanější ve školách, ať už mateřských nebo základních.

Jedná se o velmi běžného parazita a je snadno odstranitelný.

Michaela

[sexy_author_bio]