Views: 171
Vlastimil Hela zná téma žítkovských bohyní jako nikdo jiný. A dokáže o něm fascinujícím způsobem mluvit i psát. Pro úplnost je dobré vědět, že Návrat žítkovských bohyní je jeho druhá kniha. První bylo Tajemství bohyní na Žítkové a jen těžko lze říci, která z obou knih je lepší.
Jsou obě dokonalé a kdo miluje bádání ve starých spisech, kronikách, kdo rád zajde za pamětníky a nad minulostí se zamýšlí, byť stále okouzlen jejím čarem, ten ocení obě tyto knihy. V té druhé, novější, snad jen v mé paměti více zůstane osobní setkání s ženou, šeptuchou, Annou Bondaruk, kterou také vidíte na titulní straně knihy. Možná se z jistého porovnání v druhé knize autor noří ještě o něco hlouběji do sebe a do celého tématu.
Možná to ale byl jen můj dojem, protože upřímně, obě knihy by zasloužily složit v jednu velkoformátovou s fotografiemi proloženou ještě víc než to nyní je.
Je to velkolepé téma.
Často jsem si přála, aby byly u nás oblasti, kde se zastaví čas a zůstane…. Tajemství šeptuch, bohyní a žen, které tvoří součást (ne)zapomenutého času.
Je těžké si něco takového nepřát, přičemž část toho přání tvoří také neopakovatelná atmosféra knihy. Autor vás provede krajem nejen slovem, ale i obrazem, nahlížením do kronik nebo přináší i slova svědků. S každou další stránkou nasáváte tu jedinečnou atmosféru kraje. Někdy vzbuzuje více otázek než odpovědí – a jen těžko rozlišit, co je víc vzrušující. Otázky, nebo odpovědi?
Vlastní autorovo pátrání je pak třešničkou na dortu, vlastní setkání se šeptuchou… a kdo v ně nevěří, v tuto chvíli uvěří. A znovu ponoření se do touhy, aby tento kraj ještě dlouho zůstal pod ochranou předků. S koncem žítkovských bohyní a jim podobným přicházíme o obrovský kus mýtické i mystické historie.
Snad takové knihy jako je tato, uchrání cennou atmosféru alespoň na stránkách papírových.
Šeptuchy se objevují, podobně jako bohyně, v chudých oblastech kdesi na pokraji civilizace jako esence náročného způsobu života. Dodnes jsou v těchto krajích alespoň oblasti zachované přírody a nepřelidněnosti. Náročný život našich předků nemohl být jiný, musel obsahovat prvky magie. Pověry, zaříkávání a bylinky. Jiná pomoc v náročných životních situacích ani nebyla k dispozici… Těmto ženám se také říká šamanky střední Evropy.
… Bohyně, šeptuchy nebo vorožyly byly prosté, zároveň však neobyčejné ženy. Dost možná jejich neobyčejnost má své kořeny v prostředí, zejména v čisté přírodě, které se neustále dotýkaly, vždyť krajina kolem polské Rutky, poloninských osad i Žítkové má jedno společné. Vyvěrají z ní stále prapůvodní síly, které lidská činnost dosud nestihla uhranout. Biblické „fíkovníky z Betanie“ jsou v ní pořád ještě zelené…
… Najdeme v sobě odvahu k posvátné úctě, jakou mívali lidé při návštěvě chrámu, ať už jím byl kamenný kruh v přírodě, gotická katedrála v Chartes nebo dřevěný kostelík v horské vesničce na Poloninách?
Ráda souhlasím s tím, že mystérium bohyní se vytratilo pouze zdánlivě. Duch místa zůstává. A prý hledači, kteří si sem přicházejí odpočinout od ruchu lidstva, nacházejí to, co tu bývalo. Odkrývají prožitky, lidská mystéria a prožívání sebe samých.
Ale putování historií je zpracováno precizně, jímavě a tak silně, že knihu jen tak neodložíte. A až ji odložíte, za čas si na ni vzpomenete a zase se začtete.
O autorovi: Vlastimil Hela (1956) pochází z Bojkovic poblíž Moravských Kopanic, kde se na Žítkové narodil jeho pradědeček. Příběhy z moravsko-slovenského pomezí i tamní bohyně ho přitahovaly od mládí a jeho prvními nesmělými literárními díly byly povídky o kopaničářích. Je autorem řady regionálních historických monografií a také publikací Tajemství bohyní na Žítkové, Ty jsi moje vstupenka do nirvány, umírali i za naši svobodu, Nezapomínáme a Hey Joe! Působí jako mentální kouč a lektor, vede semináře o leadershipu, zvládání času a stresu a komunikaci se zákazníky. Využívá při tom nových poznatků z psychologie, výzkumů lidského mozku a dlouholetých osobních zkušeností. Publikuje v časopise Regenerace a je hlavním koordinátorem Keltského telegrafu.
https://www.eminent.cz/kniha/654_navrat-zitkovskych-bohyni
Renata Petříčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
0 Komentářů