Views: 420
Před tím, než vám o sobě začnu vyprávět, musím podotknout, že moje smrt byla zbytečná, ale hrdá. Stydět se fakt nemusím. Odešla jsem jako královna, kterou jsem, minimálně v jedné oblasti rozhodně byla. Ne, vlastně ve dvou oblastech…
Narodila jsem se v roce, kdy Alexandr Graham Bell patentoval svůj první telefon…
Původně jsem se měla stát učitelkou a také jsem studovala tento obor.
Brzy jsem si ale všimla, jak moc jsem krásná.
Taková zvláštní jsem byla, víte. Vysoká, štíhlá, tajemná. Fluidum, které ze mě vycházelo, velmi poutalo.
Měla jsem hodně nápadníků.
Bylo mi teprve devatenáct let, když jsem si jednoho z nich vzala.
O dvacet roků starší, jak byste řekli dnes vy, voják z povolání. Žili jsme na dvou ostrovech v Indickém oceánu. Dala jsem mu dvě děti. Syna a dceru.
Manželství ale mělo k idylce dost daleko.
Bylo to jednak věkovým rozdílem a také hodně pro mou povahu. Těžko jsem snášela usedlý způsob života a toužila jsem po společnosti. Chtěla jsem zářit, vždyť pro to jsem se narodila. Alespoň tak jsem si to myslela.
Smrt mého syna byla poslední kapkou.
Odešla jsem od manžela a velkoměsto s rudým mlýnem, na veliké řece mě přijalo s otevřenou náručí.
Všechno, co jsem od té chvíle dělala, mě moc bavilo. Ať už to byla výuka jízdy na koni, to jsem uměla moc dobře, nebo pózování malířům.
Konečně jsem zářila.
Co na tom, že jsem zprvu stála modelem ne nijak věhlasným malířům. Jako každá Lvice jsem toužila po potlesku, po světlech ramp. Měla jsem v sobě hromadu energie a citu pro hudbu a tanec.
Kéž by se mi poštěstilo a…
A stalo se.
Moje první vystoupení musí být úchvatné!
Dala jsem do toho všechno a dlužno říci, že to šlo vlastně samo. Moje fantazie, moje invence, moje kouzlo a moje krásné tělo.
Nahé tělo.
Vystupovala jsem ozářena jen svícemi s vlastní kreací, které jsem dala velmi exotický nádech.
Položila jsem na lopatky mužskou část země a brzy jsem vystupovala po celé Evropě.
Trochu si vyčítám, že jsem ve snaze dodat své osobnosti ještě více tajemnosti začala tak trochu lhát o svém původu. Napadlo mě, že když pošlu do světa informaci, že jsem Indka, která už v dětství tančila pro císaře nahá, dodá to mé image šťávu.
Dala jsem si umělecké jméno, které v překladu znamená něco jako denní oči, přesně vám to nemohu říci, to bych hodně napovídala.
Každopádně pod překladem tohoto jména, mě znáte stoprocentně všichni.
Trochu mě mrzí, že minimálně polovinu své největší slávy si užívám vlastně až teď po smrti.
Moc ráda jsem vystupovala i v soukromí těch nejvlivnějších mužů. A bylo mi vcelku jedno, jakých států a politických stran … co na tom sešlo. Já byla umělkyně a umění je doma všude.
Obdivoval mě Puccini … Massenet …
Bylo to velice dobrodružné, šťavnaté, akční.
Doba byla ale neklidná.
Brzy se o mě začali zajímat i různé subjekty, jejichž nabídky byly lákavé.
Přijala jsem nabídku od dvou.
Jedni z nich mi nevěřili a druhým jsem nikdy nic nedala.
Vidíte, tak to je, když člověka předchází pověst. Přišlo mi to ale zajímavé a dnes vím, že jsem si vůbec neuvědomovala dosah a nebezpečí toho, co dělám.
Jsem spíše mýtem, než aby mé působení mělo, kdo ví jaký význam. Bohužel, protože tím se má smrt stává ještě mnohem zbytečnější.
Sledovali mě a v zimě, v roce, kdy se jinde střílelo z Aurory, mě zatkli.
V létě mě odsoudili.
Tomu nebudete věřit, ale K SMRTI!
Kdybyste viděli kolik vlivných mužů z kolika zemí se pro mne snažilo vyjednat milost…
Marně.
Ještě tentýž rok na podzim mě odvedli před popravčí četu.
Pásku přes oči jsem odmítla.
„Své smrti pohlédnu do tváře“, řekla jsem a poslala jsem směrem k popravčí četě polibek.
Neplakala jsem a neprosila. To by mi hrdost nedovolila.
Myslím, že to pro ty hochy snadné nebylo. Jak jinak vysvětlit, že mě ze sedmnácti vypálených střel zasáhly jen tři.
Zato smrtelně.
Po této nešťastné salvě, po které jsem zemřela, se cosi narodilo.
Můj mýtus.
Víte, kdo jsem?
Své odpovědi prosím zasílejte celý týden na soutez@popelky.cz. Hlavně ne veřejně do diskuze!!😎
Ke správné odpovědi uvádějte svůj nick, který na Popelkách používáte. Moje jméno, celé jméno, přinese vylosovanému šťastlivci jantarové náušnice. TYHLE.
Krásný den!
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
To je lehké
Není … to jen vy jste totiž děsně chytré čtenářky