Je to knížka, kterou budete chtít mlsat po kouskách. Nevypotřebovat si ji hned. A já tento postup i doporučuju, protože děj je lehce spletitý a často jsem ho ráda zpracovávala v hlavě i po čtení, protože mi docházely zvláštní souvislosti, hrála jsem si dějem. Alba, žena s rozbitým životem stojí na prahu zvláštního domu. Jako domácí je tam stará žena, Peggy, moudrá, šarmantní a kdoví, jestli vůbec skutečná.

Dostává tu přesně 99 dní a nocí, aby mohla posbírat střípky svého života a vydat se po své životní cestě dál. Přesně to je doba k tomu, aby načerpala síly a zároveň své rozhodnutí jít dál zbytečně neodkládala.

Jsou to tři měsíce… už tohle byla první myšlenka. Jsou tři měsíce tak akorát na to zbavit se zármutku, křivdy a vykročit novým směrem?

Možná ano…

Takže s Albou prožijeme tento čas v domě, který obývá nejen ona a Peggy, ale i množství dalších žen. Slavné spisovatelky, herečky nebo femistky, které výrazně promluvily do historie lidstva. Alba se setká i s Agathou Christie, která tu strávila čas tehdy, když byl její život mimořádně těžký a sama už nevěřila ani v rok života, natož pak v to, že napíše ještě řadu úspěšných románů. Všechny tyto ženy tu nechaly své otisky, své duše, které se tu vyrovnávaly s obtížnou životní situací.

Alba je nyní jednou z nich.

Začíná pavučina příběhů – Alba a její stále se ztěžující rodinná i milostná situace, drtivé příběhy ostatních žen se tu prolínají v ději, jež potřebuje čas na to, aby si ve vás emočně sedl.

Nečtěte tuto knihu rychle, zdála by se vám moc přehnaná… mlsejte ji, potom plně pocítíte moudro, které do ní autorka vložila. Mistrně provázala příběhy a slova a se srdcervoucími emocemi popisuje situace, jež ženy mnohdy bohužel důvěrně znají.

Dobré i zlé.

Zasníte se, dojmete, ale i zapláčete nad krutostí osudu. Menna van Praag to umí – opět nezklamala a přidala do knihy až velké množství horké čokolády a voňavých, nejlépe čerstvě upečených čokoládových i karamelových sušenek. Hodně odpočinku, hodně dámského tlachání, ale i hodně akce, hodně bolesti i radosti.

Prostě všeho tam je HODNĚ. Je to příběh, který by snad, byl-li by zfilmován, byl naducaný jako květinková peřinka.

Ale stál by za to.

Ulomte si kousek téhle smetanové čokolády. Chvílemi je hořká, ale je lahodná jako sám život. Dům v ulici Naděje je pro mne knihou, kterou si ráda otevřu ve chvíli, kdy se budu chtít potěšit, pomazlit a svou duši i srdce položit to nejhebčího polštářku…

Ukázka:

 „Čtyři duchové seděli okolo malého dřevěného stolku, na kterém měli rozehraný bridž. Hru teď na chvíli přerušili. Pokoj byl salonek z raného devatenáctého století – doby, kdy byl dům postaven – a byl vyzdobený hedvábnými tapetami krémové barvy potištěnými nekonečnými řadami francouzských lilií. Ze stropu visely těžké šarlatové závěsy, které byly stažené z vysokých oken a dosahovaly až na podlahu. Tmavě modrý koberec pod Peggyinýma nohama byl příjemně měkký. Stařenka stála ve dveřích a probodávala duchy očima.

„Samozřejmě, že jednou umřeš,“ připustila Grace, posunula si paruku na správné místo a pošimrala Macka pod bradou. „Ale až ve sto pěti.“

„Proč tohle říkáš?“ Proč lžeš?“ Peggy se na Grace zakabonila. Postupně jí však docházelo, že nelže, ne teď.  „Co se to tu k čertu děje? Proč jste mi tedy řekly, že umřu? Proč jste mě mučily, jakou to mělo cenu?“

„Chtěly jsme ti dát dar,“ řekla George, „za všechna ta léta služby.“

„Dar?“ vykřikla Peggy, „nějak mi nedochází…“

„Ano, přesně tak,“ vysvětlila Virginie. „Musela jsi na to přijít sama od sebe, muselo ti to dojít. Řekly jsme ti to, aby sis uvědomila, jak se doopravdy cítíš a co doopravdy chceš. Blížící se smrt vždycky tak nějak rozežene mlhu, která se v životech lidí stihla nashromáždit.“

O autorce

Menna van Praag vystudovala Oxfordskou univerzitu, pracuje jako novinářka a miluje čokoládu.

Jejím snem bylo stát se spisovatelkou a jako cíl si stanovila, že dřív než jí bude třicet, musí vydat první knihu. Deset let pilně psala, šest rukopisů jí různá nakladatelství odmítla, a tak se rozhodla, že vezme osud do svých rukou.

Knihu Štěstí, láska, čokoláda napsala během dvou týdnů a sama ji vydala – stalo se to dva měsíce předtím, než oslavila třicáté narozeniny. O rok později podepsala smlouvu s nakladatelstvím Hay House a knížka byla postupně přeložena do 26 jazyků. Sen se jí vyplnil hlavně proto, že e nebála vykročit za ním sama, s odvahou a odhodláním, jak říká.

Největší inspirací Menny van Praag je její život s jeho vzestupy a pády, a možná proto jsou příběhy, které píše, tak oblíbené čtenáři po celém světě. V nakladatelství Synergie již vyšla kniha Štěstí, láska, čokoláda a její pokračování Nejšťastnější na světě.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016,
www.synergiepublishing.com

PLUS SOUTĚŽ !

Napište do komentářů:

Co byste udělala, kdyby Vám zbýval rok života?

Co by se náhle pro vás stalo to nejcennější?

3 z vás dostanou knihu Dům v ulici Naděje.

Věnovala Synergie Publishing SE.

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]