Když jsem to slyšela a viděla, jako první se mi vybavil obličej mojí mámy. Nikdy se s tím pořádně nevyrovnala. Pak jsem si říkala, jak bolestivá rána to musí být pro všechny další, kteří srpen 68 prožili. Jak musí být mnozí šokovaní, naštvaní, zmatení, rozhořčení. Mě se chtělo brečet. Pak jsem si říkala, jak si to mohou dovolit? A pak jsem si řekla: PROČ??

Proč, potřebuje najednou Rusko prostřednictvím státní televize Rossija 1, OPĚT PŘEPISOVAT DĚJINY?

Proč takováhle plošná propaganda, obhajující, vysvěcující a zkreslující bohapustou, zcela otevřenou a neomluvitelnou vojenskou invazi na území jiného, svobodného státu?

Proč se ústy mnoha politiků za vpád sovětských vojsk v srpnu 68 do naší vlasti, Rusko omluvilo, kdy mezi těmito politiky byl roku 2006 v Praze i sám Putin a najednou je všechno zase jinak?

Najednou se vracíme o více než 40 let zpátky a jsme nuceni si připomínat, jak nám vlastně s tanky „internacionálně pomáhali cizí vojáci“ proti rozvracečům z imperialistického západu??

Je mi z toho špatně, a byť si nedělám a nikdy jsem si nedělala o Rusku iluze, jsem v šoku.

Neptejte se člověka, který se 21.8.1968 v půl šesté ráno v Praze narodil, a jehož prostřelená bouda u kočárku byla dlouho tajně k vidění na půdě rodičů.

Neptejte se člověka, jehož matka se hodinu po porodu dívala, jak lékaři zemské porodnice (dnes U Apolináře) vynášejí na zahradu děti z hořícího pavilonu dětské interny a následně s novorozenou dcerou strávila několik hodin v krytu, proč se ve svých 46 letech u televize rozbrečel.

Neptejte se mě, proč celý svůj život Rusy nenávidím, a proč jim nikdy nebudu věřit, ani když si změní jméno.

Protože zcela zjevně a květen 2015 je tomu dokladem, je to nedůvěra oprávněná.

Nikdy nepřestali být Sovětským svazem.

Nikdy se nezměnili, nikdy nebyli o nic pravdivější, než umělé nehty.

Ani v roce 39, kdy Stalin spolu s Hitlerem na základě vykonstruovaných „faktů“ vpadl do Polska, ani v roce 68, ani v 21.století po vpádu na Ukrajinu.

Mnozí z nás si mohou klidně shlédnout staronový oficiální pohled na okupaci Českoslověnska 1968 v ruštině. Za 40 let, po které Rusové naši zemi neopustili, nás totiž rusky naučili. (Zatímco u nich se ve školách vyučovala angličtina).

A nikdy nebudou jiní.

Jakou sílu a jakou moc má kult osobnosti, propaganda a dobře cílené oblbování mas jsme si mohli vyzkoušet na Hitlerovi.

Jak nebezpečné je couvání a diplomatické dohody s diktátory jsme si mohli ověřit na chování západních zemí před vypuknutím 2.světovéí války.

Jak k ničemu je v takových případech volání po dohodách a jak bezcenné jsou podepsané smlouvy, by mohl zase vyprávět pan Chamberlain, když v září 38 mával nadšeně smlouvou, která se o dva roky později stala jen cárem papíru.

Co je to „svobodné referendum“ si mohou pamatovat Rakušané, kdy v zájmu upevnění a konsolidování německy mluvících zemí, po rozsáhlé propagandě a intenzívním vymývání mozků podepsalo souhlas s připojením k Německu 99% rakouských občanů.

Možná někdo pochopí, proč mě v tuhle dobu, kdy si Ukrajina vlastně „bytostně přeje“ být součástí Ruska,  a kdy Putin nedělá svými ústy nic jiného, než jedná v zájmu blaha lidu, kdy vlastně brání zájmy širokých mas proti agresivní politice ostatních států, proti rozvracečům a provokatérům … napadá analogie s dobou zhruba dva roky před 2. světovou válkou.

Proč je nutné v tuhle dobu „vysvětlit“ Rusům a zbytku světa, že invaze ze strany Sovětského svazu byla v „zájmu míru“ a že se Rusové ničeho špatného nedopustili?

Proč ústy ruských politiků najednou „tanky nepotřebují víza“? (Vicepremiér Rogozin před šesti dny).

Odpusťte mi ty analogie, ale … Hitler neměl v úmyslu se smířit se ztrátami v souvislosti s Vesaileskou smlouvou po německé porážce a 1. světové válce.

Chtěl zpátky Polsko a k tomu další území v rámci zkulturnění „německého životního prostoru“.

A také německy mluvící země … a nejen ty, ale vlastně všechny, kde se nacházela byť skromná německá menšina.

A tak dále…

Jsme nastaveni už nikdy neopakovat a vždycky si dávat pozor na jakékoli zárodky čehokoli, co by zatáhlo Evropu, potažmo svět do vojenského konfliktu.

To ale říkal svět i po 1. světové válce.

Dávám tomu dva roky a Ukrajina, celá Ukrajina, bude „na vlastní přání“ vojensky připojena zpět k Rusku.

A máme tu další bývalé svazové republiky.

Rus v Rusku, Rus kdekoli jinde a vlastně všichni teď potřebují vědět, že JAKÁKOLI VOJENSKÁ INVAZE ZE STRANY RUSKA není invazí, ale bohulibým činem a naopak obranou proti jiné agresi.

Že vojenský vpád je bratrskou pomocí a mírovým aktem!!

Proč?

Momentálně máme již (nejen my) již k dispozici i seznam osob z veřejného a politického spektra, které mají zákaz vstoupit na území „ruské říše“.

Ráda bych požádala o laskavé připsání mého jména na tento seznam.

Bude mi (stejně, jako mnohým „postiženým“ politikům mé země) velkou ctí, bude-li mi zakázána návštěva Ruska, brzy opět SSSR.

A doufám, že to bude oboustranné.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]