Views: 17
S mladou a sympatickou ilustrátorkou Adélou Moravcovou jsem se setkala jednoho pátečního dopoledne. Když mi ukázala svůj vlastnoručně vyrobený poznámkový sešitek se snad nejúhlednějším písmem, jaké jsem kdy viděla (doufám, Adélko, žes moc neviděla, s jakým čmaropisem jsem přišla já), došlo mi, že jen podobně pečlivý člověk dokáže nakreslit tak krásné, osobité a stylové obrázky do pohádek i do učebnic.
Asi se hned zkraje nemohu nezeptat jinak, rozhovor pro Popelky, to se prostě nabízí. Co ty a kreslení klasických pohádkových postaviček. Kdybys měla nakreslit Popelku, vyskočí ti z hlavy Eva Hrušková nebo Libuše Šafránková?
Podobné asociace moc nemívám. Raději se nořím do své vlastní fantazie a tam hledám inspiraci. Pohádkový svět je skvělý v tom, že ilustrátorovi neklade žádné meze. Mohu nakreslit cokoliv – v pohádce přeci žijí různé tajemné bytosti, víly a skřítci, a kouzla jsou skutečná.
Vím, že jsi na jednu stolní hru kreslila ježibabu… ta se ti povedla 
U kreslení ježibaby jsem se výborně bavila. Když vytvářím záporňáky, přichází mi vždy spousta nápadů, co ještě postavičce přikreslit a přidat do vínku. Z ježibabky nakonec sice vyšla celkem milá stará paní… ale nějaká babice by přeci Jeníčka s Mařenkou do chaloupky nenalákala 
Máš raději kreslení rukou nebo počítačové zpracování?
Ráda kreslím rukou a pastelkami či akvarelem. Ten pocit, kdy tužka šustí o papír, nebo ze štětce stéká barva, mi zatím tvoření s počítačem nahradit nedokázalo. Samozřejmě, že v grafických programech kreslím také hodně. Ale z dlouhého koukání do monitoru mě občas bolí oči. Počítač mám více spojený s prací, vyřizováním emailů a podobně. Klasické kreslení je pro mne příjemným odpočinkem.
Ve tvém portfoliu mě zaujala a hodně se mi líbila, svatební oznámení. Kolik jsi jich už nakreslila?
Svatebních oznámení už jsem vytvořila celkem dost. Přeci jen jsem ve věku, kdy se kolem mě všichni berou
Vytvářím je na zakázku, pro konkrétní lidi, a snažím se, aby se i postavičky na obrázku budoucím manželům podobaly. Poslední dobou je o oznámení tak velký zájem, že uvažuji i o širší sériové nabídce.
Když jsem se pak na ně dívala… tak jsem zůstala docela ohromena. To je geniální…….!!
Adéla k tomu dodává:
Nejnovější oznámení, které jsem kreslila, bylo pro moji školitelku z univerzity. Ta se se svým manželem seznámila během výzkumů na Antarktidě. Při kreslení jsem se opravdu pobavila – polární stanice, tučňáci, tuleni, kosatky. Vzhledem k tomu, že většina svatebčanů byli vědci, dávala jsem si pozor, abych nakreslila ty správné antarktické druhy.
Kreslíš i pro reklamu a reklamní tvorba je dvojsečná zbraň. Může ublížit i pomoct.
To je pravda. Já jsem zatím před podobný problém postavená nebyla. Kdyby však mé ilustrace chtěl někdo, s nímž ideologicky a lidsky nesouhlasím, a jehož činnost není podle mě správná, rozhodně s ním spolupracovat nebudu. Za to mi nestojí žádné peníze… a kromě toho bych nejspíš kreslila s takovou nevolí, že by žádný pěkný obrázek nemohl vzniknout.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Teď, když žiji v Praze, vypadá trošku jinak, než když jsem bydlela v Beskydech. Nemusím ráno chodit pro dříví a roztápět kamna… ale to já dělala moc ráda.
Moje ideální představa je, že v šest ráno vstanu, zacvičím si, dám si snídani a v osm začnu pracovat. Minulý rok se to příliš nedařilo, protože jsem měla zdravotní potíže. Když mi bylo dobře, pracovala jsem a když ne, léčila jsem se. Tento nový rok už je lépe, takže si pomalu nastavuji zdravý režim. Ráno cvičím a dobře snídám, a pracovní den se snažím prokládat delší procházkou. Ta mi pomáhá dobít energii, vyčistit hlavu a pochytat z čerstvého vzduchu nějakou tu inspiraci.
Z Beskyd do Prahy, to musí být docela šok…z tichých lesů do ruchu velkoměsta.
Naštěstí bydlíme na nádherném místě. Ze své pracovničky i z terasy mám výhled na břevnovský klášter. Na procházky máme kousíček do obory Hvězda nebo do Šáreckého údolí. Je to příjemné bydlení.
Ale i když bydlíš v klidné části Prahy, cítíš, že to je jiné než na venkově. Proto jsme si s přítelem koupili pozemek v horách a těšíme se, že se tam za pár let přestěhujeme do vlastního domečku. Ráda bych, aby moje budoucí děti jednou vyrůstaly blízko přírodě.
Tak tomu rozumím, ale ty máš navíc vystudovanou hydrobiologii…
To je pravda. Proto se také čím dál víc věnuji tvorbě naučné literatury pro děti. Baví mě vybírat zábavné i zajímavé střípky vědeckého poznání a skládat je do knížky. Sama se u toho vždy také naučím spoustu nových věcí. Většina ilustrátorů raději kreslí beletrii. Ale já jsem vystudovaná bioložka a proto mě práce, u které je třeba nastudovat různá fakta, velmi naplňuje.
Já myslím, že ti to půjde…?
Jasně, určitě ano Stále mám v živé paměti, jaké nápady jsem měla v dětství. Jaké knížky jsem si přála mít a chodit s nimi do přírody, učit se s nimi poznávat svět. A to teď při psaní a kreslení dobře zúročuji.
Stále mám v živé paměti, jaké nápady jsem měla v dětství. Jaké knížky jsem si přála mít a chodit s nimi do přírody, učit se s nimi poznávat svět. A to teď při psaní a kreslení dobře zúročuji.No jasně, to se musí člověk vrátit do dětství a jde to samo…
No, to já se kolikrát ani příliš vracet nemusím. Samozřejmě se ale těším na to, až budu mít své vlastní děti. Věřím, že budou úžasným zdrojem inspirace. Sice občas mívám obavy, jak zvládnu kreslení a výchovu dětí dohromady… na druhou stranu nejsem první ilustrátorka – matka, a příklady ukazují, že to jde.
Určitě je při takovém povolání důležitá podpora partnera?
To určitě. Můj přítel mě velmi podporuje a toho si moc vážím. Věří ve mne a v moje schopnosti, takže když přijdou těžší chvíle, kdy upadám do zoufalství a nejistoty, řekne mi, neboj, zas bude dobře. Je skvělé mít vedle sebe někoho takového, opravdu to pomáhá.
Kdysi jsme se shodly na tom, že knížka Krása nesmírná, je nádherně ilustrovaná. Máš i dneska někoho ze současných autorů, ke kterým chováš obdiv?
Líbí se mi, jak kreslí Galina Miklínová, která vytvořila třeba Lichožrouty. Její obrázky mají takový laskavý vtip. V poslední době jsem obdivovala nádherné ilustrace Jakuba Dvorského v knize Kuky se vrací. Nadšená jsem také z práce Renáty Fučíkové a Lucie Seifertové. To jsou ilustrátorky, které své knihy kreslí i píší, podobně jako se o to teď snažím já. Moc ráda si je pročítám a prohlížím.
Adélce děkuji za rozhovor a přeji jí mnoho dalších úspěchů a co nejméně těch chvilek, kdy bude přemýšlet o tom, že se jí nedaří.
A hlavně jí přeji ten návrat do přírody a šťastné sladění všech životních rolí, které má nyní či na které se chystá 
K vidění zde: www.ilustratorka.cz
K vidění zde: www.ilustratorka.cz Rozhovor připravila:
Renata
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
0 Komentářů