Babí léto si vzalo dovolenou a přírodu pohltil dědkův podzim s lezavým fučákem a přeháňkami lepící první opadané listy na podrážky. Je nejlepší čas zalézt o víkendu na gauč, postavit si na stolek hrnek čaje a pod deku vzít jen přítulnou knihu.
Málokdy mne zaujme někdo z novodobých autorů navíc románů pro ženy.

Ne, tohle holčičí povídání opravdu není pro mne.

O to víc jsem se nechala mile překvapit spisovatelkou Annou Gavalda.

Před pár lety se jedno vydavatelství rozhodlo tuto zajímavou autorku představit a titěrnou knížečku v salátové vazbě „Kdyby tak na mě někdo někde čekal“ přihodilo k výtisku tuším, že čtvrtečního vydání.

„A taková to byla láska“ následovala.

Zhltla jsem jí jedním dechem.

Ani jsem nevěděla proč.

Nicméně jsem nedávno sáhla po v pořadí třetí z nejúspěšnějších autorčiných románů: „Prostě spolu.“

A byla to prostě paráda.

Dokonce byl natočen i film podle románové předlohy.

Anna Gavalda se narodila ve Francii roku 1970.

Otec prodával informační systémy bankám a matka malovala hedvábné šátky. Rozvedli se, když bylo Anně 14 let. Nastoupila do internátní katolické školy. Začala psát, aby unikla realitě. Po studiích se živila všelijak. Překládala červenou knihovnu, psala reklamní texty pro Carrefour a učila francouzštinu na soukromé škole.

Ve dvaadvaceti letech už byla laureátkou ceny  prix du Livre.

Všechna tři výše zmíněná díla se stala bestsellery. Dnes vede rubriku časopisu Elle, která se zabývá dětskou literaturou. Sama je autorkou několika dětských knih. Zároveň napsala mnoho povídek a několik dalších románů.

Příběhy mají jednoho společného jmenovatele, jednu společnou myšlenku: žít a naučit se žít.

Anna Gavalda nenechává čtenáře, aby sledoval hrdinku zmítající se osudovou láskou nebo našlapujíc zrádnými pohyblivými písky osudu.

Hrdinku potkáváte v okamžiku, kdy se zdá, že je již po všem.

Všechno, co měla odžít, bahno, které měla přebrodit, vše je za ní. Sama stojí vyrovnaná držíc pevně svoje karty v rukou. Spolu s ní tak nesledujeme zápas o víru v lásku či sebe samu, ale vidíme již moment, kdy se rozhodla nestát na místě a jít dál svou cestou.

Bez zbytečné sebelítosti či intelektuální pitvy smyslu života.

S nadhledem a osobitostí. Nebojte, žádná pozitiva a sociální jistoty. Hrdinka kráčí jako hráč na slepou bábu s šátkem na očích a rukama nataženýma před sebe ne ze strachu, aby nenarazila, ale s nadějí,  že zachytí, co hledá.

A nachází…

S první jinovatkou vás vyprávění Anny Gavalda zahřeje jak králičí štuclík.

Hlavní hrdinky jsou navenek křehké uvnitř silné osobnosti avšak nijak nerealistické. Žádné Xeny v těle víly Amálky.

Jsou tak reálné, tak uvěřitelné jako dívka ze sousedství nebo my samy.

Jediný špek, na který se nedaří skočit, je ta přemíra empatických mužů, kteří umí naslouchat, obdivovat a plnit tajná přání.

Možná si je francouzsky vychovaly jinak, možná bylo přání autorky otcem myšlenky.

Pokud se necháte zlákat nebo jste již některý z románů četli, určitě mi dáte zapravdu.

Až se vrátíte z hub (protože ještě pořád rostou jak vzteklé) (Ponz.red. : O jedné takové lakované, vám Tora poví zítra) za deštivého odpoledne umí knihy Anny Gavalda mile potěšit na duši i rozproudit krev v hrudníku v krajině srdeční.

V knihkupectví ulovte třeba právě Prostě spolu.

Je o několika lidech, z nichž každý nese své jizvy z dřívějška a jednoho dne je svede osud dohromady.

V centru Paříže a marasmu osudu vytvoří v jednom bytě něco, v co nikdo z nich již nedoufal. Ať jsou životem smířeni nebo vlečeni, začnou být konečně jeho aktivní součástí, aby v závěru…..

…. i co bych to vybreptala.

Máte-li chuť, přeji příjemné počtení a relax v teple.

A že bude příležitost a dostatek sychravých dní, kdy je lepší nevylézat, slibuje devět rosniček z deseti.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]