Pan Babiš rozdával v metru koblihy, jinde zase dámám vyššího věku rozdávali oranžové růže. Děti nafasovaly modré balonky s ptákem, jen já mám smůlu. Na růže jsem mladá, na balonky stará, takže mi jen třešničky nalijí do plastové misky něco toho volebního guláše a obdržím letáček na křídovém papíře. 

Volební řež začala, a protože nám už skutečně buší volby na dveře, každý prostředek získání voliče je dobrý.

Nad kyselými hrozny jsem se v duchu pohoršovala nad tímhle výměnným obchodem.

Copak někdo může myslet vážně, že vyměním budoucnost dětí za deci guláše?

Někdo snad svůj regulérní volební hlas prodá za květinu, která vydrží méně než volební sliby?

Opečená klobáska sice pěkně voní, ale ne tak jako vyfešákovaný volební program dotyčných dobrodinců.

Bez ohledu jak nelogicky to zní, myslí to opravdu vážně.

Na jednu stranu se jim nedivím.

Mnohá plakátová hesla vyčpěla dřív, než zaschla barva v tiskárně. Některé z nich nepochopili ani tvůrci natož obyčejný člověk.

A některá byla vymýšlena tak urputně, že s křečovitým úsměvem politika na billboardu působí spíš jak reklama na projímadlo než návod na šťastnou budoucnost.

Kdežto takový koblížek, uzenina, potěší, zasytí a mluví zcela jasně: dnes dáme my tobě, na konci října ty nám.

Ale přeci mne to nutí dumat dál.

Opravdu nám to stačí?

Opravdu je naše cena takhle nízká?

Výzkumy hovoří jasně.

Drtivá většina z nás má jasno. Minimálně v tom, jestli nalevo nebo napravo. To, kterou stranu si z pravicového nebo levicového spektra nakonec vybereme, záleží především na míře ztotožnění a nemusí to být vždycky záležitost programu.

V podstatě to může být vedoucí osobnost strany, region nám blízký nebo tradice či historie. Což vysvětluje nejlépe příklad takřka stoprocentní podpory zemanovců v obci, kde má nynější prezident chalupu.

Navíc negativní vnímání strany jedné je pro voliče stejně rozhodující jako pozitivní identifikace se stranou vybranou.

Typické jsou výkřiky: „Všechno, jen ne Kalouska, komunisty, …“

V našich končinách navíc neexistuje propastný rozdíl mezi názory jednotlivých stran. Tudíž u nás není mnoho voličů vyhraněných tak, že by dlouhodobě podporovali jednu stranu děj se co děj.

Když si na internetu vyzkoušíte set otázek, který Vám má poradit s výběrem, mnohdy zjistíte, že vám vyšla strana, nad kterou jste ani nepřemýšleli.

Zkrátka díky nepatrným rozdílům v programech nehraje tento prim a rozhodují faktory, na které je v kampani cíleno až druhotně. Plytkost politické scény se ztrácí v předvolebním boji.

Kamarádíčkování vem čert: „my jsme nejlepší a s nikým se po zádech nepoplácáváme.“

Ne, nechci zmiňovat povolební šarády.

To sem nepatří a stejně bude naštvaná drtivá většina voličů.

I přesto všechno je nutné počítat s procentem nerozhodnutých, naštvaných a především zklamaných voličů, kteří se k urnám dostaví.

Čím chudší a naštvanější občan, tím větší chuť k extrémnímu řešení.

Přes to všechno je dobrou zprávou, že ani vědcům se nepodařilo empirickým výzkumem prokázat, že bychom jako hejno kachen plavali tam, kde padají drobky. Případně klobásy.

No jasně, každý si rád vezme, když je to zadarmo.

Pobavila mne odpověď jedné seniorky citovaná v nejmenovaném internetovém deníku, že koblihu si vezme, ale volit ho teda nebude ani za nic.

I tak jsem ráda, že nás politici krmí sliby a pečivem.

Nedávný prezidentský souboj ukázal, že kampaň umí být i pěkně nestydatá, agresivní a lživá. Radši ty balónky a letáčky ve schránce než staré křivdy a vytváření nových, na jejichž odstranění nebude po volbách ve víru vítězného tance dost času ani vůle.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]